Kde začít
Jestli jste sem přišli poprvé, docela chápu, že to tu může působit jako skříň, do které někdo několik týdnů bez ladu a skladu házel hadry, které si nakonec nevzal na sebe. Někde vykukuje Harry Potter, přes něj leží danmei, pod tím se válí cosplay, mezi tím se podařilo zapadnout ADHD, několika receptům a spoustě dalších věcí, které jsem původně vůbec neplánovala psát. Jenže pak mi něco začalo vrtat hlavou, já nad tím samozřejmě přemýšlela mnohem déle, než bylo nutné, a další článek byl na světě.
Tenhle web totiž nikdy nevznikal podle velkého obsahového plánu. Psala jsem o tom, co mě zrovna bavilo, co jsem četla, co jsem sama tvořila nebo nad čím jsem se zasekla natolik, že už bylo jednodušší to sepsat než se tím dál zabývat jen ve vlastní hlavě. Mně tenhle systém dává překvapivě dobrý smysl, protože vím, kam jsem co naházela. Pro člověka, který sem přijde poprvé, už to může být trochu horší.
Takže jestli teď stojíte před tou skříní a nevíte, za co zatáhnout jako první, zkusím v ní alespoň trochu rozsvítit.
Pokud jste přišli kvůli povídkám
Většina mých českých fanfikcí je ze světa Harryho Pottera. Jsem primárně Snarrystka, takže Severus Snape a Harry Potter tu mají určitou protekci, ale rozhodně se nedržím jen jich. Mám ráda i Snamione, HarryLu a čas od času mě chytne pairing, který má na AO3 tak málo povídek, že člověk skoro slyší ozvěnu.
Pokud si chcete vybírat podle páru, můžete rovnou sem:
Původně jsem sem chtěla dát i svoje doporučení, čím začít, jenže pak jsem si uvědomila, že bych vás nejspíš poslala rovnou k The Best Man I Ever Knew nebo Jste ženatý profesore! a obě jsou stále rozepsané. To mi připadá jako poměrně zákeřný způsob vítání nového čtenáře. Takže pokud nechcete dobrovolně vstupovat do něčeho, u čeho zatím neexistuje poslední kapitola, vybírejte raději z dokončených povídek. K těm rozepsaným se samozřejmě můžete vrátit později, až zjistíte, jestli jste ochotní mi tenhle druh čekání odpustit.
Pokud radši posloucháte
S audiopovídkami mám trochu delší historii, než by podle jejich současného počtu mohlo vypadat. Před lety jsem se do nich pustila sama a poměrně rychle zjistila, že namluvit povídku není jen otázka toho, že si sednete před mikrofon a začnete číst. Nemám na to pořádnou techniku, nemám hlas, ze kterého bych sama chtěla několik hodin poslouchat audioknihu, a hlavně je kolem toho mnohem víc práce, než jsem na začátku čekala.
Postupně jsem proto začala hledat někoho, kdo by do toho šel se mnou. První spolupráce fungovala, ale bohužel musela z osobních důvodů skončit, takže nastalo další kolo hledání a nakonec i takový malý výběr ve facebookové skupině Nerdi sobě. Díky tomu má teď Mimosa nový hlas a momentálně už se připravuje další audiofic. Která povídka to bude, si zatím nechám pro sebe, protože alespoň nějaké překvapení vám tu nechat můžu.
Pokud si chcete něco pustit už teď, začít můžete třeba u Uvidět bez očí. Audiopovídek zatím není tolik jako těch klasických, ale rozhodně jsem tuhle větev webu neopustila. Jen už vím, že pokud ji chci dělat tak, aby se to dalo příjemně poslouchat, potřebuju k tomu někoho, kdo umí věci, které já neumím.
Jestli jste sem zabloudili kvůli danmei
Pak je dost možné, že už jste narazili na WangXian. Moje fanfikce ze světa Mo Dao Zu Shi píšu převážně anglicky a není to žádné velké autorské rozhodnutí, ke kterému bych došla po hluboké úvaze. Zkoušela jsem češtinu a vzdala jsem ji. U jmen, oslovení a některých fandomových výrazů mi prostě nikdy nezačala znít přirozeně a po čase jsem pochopila, že nemá cenu sama se sebou bojovat.
Česky si ale můžete přečíst například In the Silence of Shadows, We Belong. Všechno kolem Mo Dao Zu Shi pak najdete na stránce Mo Dao Zu Shi a pokud jste v danmei noví, hodit se vám může i Danmei glosář.
Ten vznikl mimo jiné proto, že člověk do danmei vleze a během chvíle získá pocit, že všichni ostatní dostali předem nějaký manuál. Shizun, gege, golden core, courtesy name, několik jmen pro jednoho člověka a zkratky názvů, které fandom používá naprosto samozřejmě. Já jsem ten manuál taky nedostala, takže pokud na začátku tápete, nic vám neuteklo. Časem to začne dávat smysl a věci, které ne, jsem se pokusila posbírat právě do glosáře.
Chystám i samostatný článek o tom, jak s danmei začít, protože žádná jediná správná cesta podle mě neexistuje. Někdo začne knihou, někdo přes The Untamed, někdo přes donghua a někdo nejdřív uvidí na TikToku nádherného člověka, pak dalšího nádherného člověka a až následně začne pátrat, z čeho to vlastně je, proč na sebe tak koukají a do čeho se právě omylem namočil. I to je podle mě naprosto legitimní vstup.
Pokud se chcete místo čtení trochu pobavit
Kvízy jsou jedna z novějších věcí, které mě začaly bavit dělat. Většinou proto, že můžu vzít fandom, trochu se v něm pošťourat a pak položit několik otázek, jejichž odpovědi člověku možná řeknou něco, co o sobě úplně nepotřeboval vědět.
Můžete například zjistit, v jakém danmei světě byste umřeli jako první. Postupně přibývají i další kvízy kolem Harryho Pottera, fanfiction a samotného psaní, protože očividně existuje překvapivé množství způsobů, jak někoho přimět, aby si sedmkrát po sobě vybral odpověď a potom nad výsledkem řekl něco mezi „jo, to sedí“ a „tohle jsem vědět nechtěl“.
Pokud vás víc zajímá, co se mi honí hlavou
Tady už se systém trochu rozpadá, protože do jedné části webu padají fandomové úvahy, cosplay, psaní, názory i otázky, u kterých se neumím spokojit s první jednoduchou odpovědí. Dost často začnu u naprosté drobnosti a o dvě hodiny později zjistím, že už si neodpovídám na původní otázku, ale řeším dalších pět, které z ní mezitím vyrostly.
V sekci Myšlenky a cosplay najdete právě tenhle mix. Je tam třeba článek Je špatně kupovat cosplay?, protože mě štve představa, že hodnotu cosplaye určuje množství hodin strávených u šicího stroje. Sama něco šiju, něco párám klidně několikrát, něco předělávám a spoustu věcí si bez výčitek koupím, takže bych byla sama proti sobě, kdybych tvrdila opak.
A pak je tu Deník jedné ADHD zmijozelky, kde už fandom klidně zmizí úplně. Není to návod na ADHD ani pokus vysvětlovat ostatním, jak jejich ADHD funguje. Je to moje zkušenost s vlastní hlavou, protože některé věci jsou absurdní, jiné otravné, pár z nich je docela vtipných až zpětně a mně vždycky pomáhalo psát právě o tom, co se mi děje pod rukama.
Příběhy, které možná nikdy nenapíšu
Nápadů mám dlouhodobě podstatně víc než času je skutečně napsat a nějakou dobu jsem si všechny ukládala s optimistickou představou, že se k nim jednou vrátím. Postupně mi ale začalo docházet, že moje „jednou“ už má tak plný program, že by potřebovalo vlastní diář.
Tak vznikly Nepsané příběhy. Jsou tam blueprinty, základy děje, vztahové dynamiky, jednotlivé scény i nápady, které možná nikdy sama nedotáhnu do hotové povídky, ale byla by podle mě škoda nechat je umřít někde v poznámkách.
Pokud vás některý z nich chytne, můžete si ho vzít a napsat po svém. Právě tohle mě na fanfiction baví, protože stejná otázka „co kdyby?“ může u dvou lidí skončit dvěma příběhy, které spolu nakonec skoro vůbec nemají nic společného.
Cosplay, ale trochu po mém
Moje cosplaye jsou trochu specifické tím, že vlastně nedělám klasické canon verze postav. Dostala jsem se k tomu přes fanfiction a přesně tam jsem také zůstala, takže mě baví převádět do reálné podoby verze, které v originále vůbec neexistují.
Vznikl tak DragonJi, BunJi, FoxXian a další moje fanfikční variace, u kterých si můžu hrát s tím, jak by postava mohla vypadat v úplně jiném příběhu. Je to vlastně podobný princip jako při psaní. Vezmu člověka, kterého znám, něco kolem něj změním a začnu přemýšlet, co zůstane a co se může posunout.
Pak samozřejmě přijde praktická část, při které zjistím, že myšlenka v hlavě byla podstatně jednodušší než její realizace, něco párám počtvrté, něco nejde sehnat a něco vypadá ve skutečnosti úplně jinak než na obrázku. Ale právě to mě na tom asi baví.
Víc cosplaye najdete v Myšlenkách a cosplayi a hlavně na mém Instagramu, protože tam končí největší část toho, co právě vyrábím, dokončuju nebo se pokouším nezničit.
A někde mezi tím vším je i jídlo
Recepty sem možná na první pohled úplně nepatří, ale už jsem se vzdala potřeby vysvětlovat, proč by tenhle web měl mít jen jednu přesně vymezenou škatulku. Když něco ráda vařím a mám chuť si to sem uložit, skončí to tady stejně jako fanfiction nebo úvaha nad problematickou postavou.
Pokud jste tedy při tom všem dostali hlad, můžete začít třeba u Kadai Chicken, další věci pak najdete v Receptech z Asie. Mně osobně už připadá naprosto normální, že vedle článku o Snapeovi sedí indické kuře, a jestli jste dočetli až sem, možná už vám to začíná připadat normální taky.
A kdo je vlastně Mimosa?
Pokud jste se proklikali až sem a pořád vás zajímá, kdo všechno do téhle skříně naházel, delší verzi najdete v sekci O mně.
Ve velmi zkrácené verzi pracuju v marketingu, takže velkou část dne řeším texty, weby, kampaně, reklamu a všechny ty věci, které mají někoho přimět, aby se zastavil a něco si přečetl nebo na něco klikl. Původně mám ale zdravotnické vzdělání a tahle část mého života mi z hlavy úplně nezmizela, takže když v povídce někoho zraním, mám bohužel tendenci začít přemýšlet nad tím, co přesně jsem mu vlastně udělala a jestli by to přežil. Někdy si pak kvůli jedné scéně dohledávám informace, které v samotném textu skončí ve dvou větách, což je asi velmi dobrý popis mého vztahu k rešerším obecně.
K tomu píšu fanfikce, dělám fanfikční cosplay, čtu množství věcí, které mi dávají další nápady, a občas o všem začnu přemýšlet tak dlouho, až z toho vznikne článek. Pokud vám tahle směs dává smysl, pravděpodobně jste tu správně. A pokud chcete sledovat hlavně konkrétní část, najdete mě také na AO3, Instagramu a TikToku, kde je ten chaos jen rozdělený trochu jinak.
Nemusíte tenhle web číst od začátku a už vůbec nemusíte projít všechno. Klidně sáhněte do té skříně tam, kde něco vypadá zajímavě, a uvidíte, co vytáhnete. Když už jsem to celé roky skládala tímhle způsobem, přijde mi vlastně fér nechat stejnou svobodu i vám.
Vaše Mimosa
