top of page

    Krátká dramata na TikToku aneb ještě jeden díl

    Obrázek autora: Mimosa Confiante
    Mimosa Confiante
    před 34 minutami
    Minut čtení: 5

    Člověk otevře TikTok na pět minut a nějakým způsobem se ocitne uprostřed sporu o dědictví v rodině, kterou ještě před chvílí neznal. Než se rozkouká, vlkodlak odmítne svoji družku, miliardář vyhodí snoubenku a já už si v hlavě dělám pořádek v tom, kdo komu co provedl. Což je zajímavé vzhledem k tomu, že jsem si původně chtěla jen na chvíli sednout a na nic nemyslet. Taky většinou docela dobře tuším, jak to dopadne. Jenom chci vidět, jak se budou všichni tvářit, až se to dozvědí.


    O tom, jak jsem kvůli jednomu seriálu skončila u týdenního předplatného, jsem psala v prvním díle. Kolik stojí další díl v DramaBoxu a dalších aplikacích.


    Jak jsem skončila u ročního předplatného na TikToku


    Po půl roce mě už nebavilo platit za různé aplikace, když mě v každé zajímal jeden seriál. Chtěla jsem je dokoukat, ale za ty ceny bych v těch aplikacích musela skoro bydlet. Tak jsem zkusila hledat přímo na TikToku a našla tam celé série na profilech vydavatelů.


    Je to u mě trochu jako s čokoládou. V obchodě se podívám na cenu a říkám si, že už se snad všichni zbláznili. A pak si ji stejně koupím, protože jsem čokoholik, miluju ji a u toho svého vypisování po ní pěkně tloustnu. U AI dramat mám podobný problém. Vím, že si zase pouštím něco, u čeho budu půlku večera protáčet oči, a stejně mě zajímá další díl. Já jsem na těch dramatech fakt závislá. Akorát u čokolády vidím cenu celé tabulky dřív, než do ní kousnu. A u seriálu každé další odemčení vypadá jako drobnost, dokud si to celé nesečtu. V tom mi to připomíná gambling. Moc se mi nelíbí, že se zase rozhoduju podle toho, jak moc zrovna chci vědět, co bude dál. Jenže v půlce příběhu se odchází hůř než na začátku.


    Nakonec jsem si vzala roční členství na TikToku. Na mém účtu se má obnovit za 2 543,55 Kč. Členství mi dává přístup k prémiovému katalogu, vedle kterého vydavatelé zveřejňují i běžně dostupné díly. Kvůli jednomu seriálu tak dnes nejdřív hledám jeho vydavatele. A jestli se u toho zase zdržím celý večer, to už předplatné nevyřeší.


    Při placení jsem měla aspoň v jedné věci klid. Předplatné šlo přes Apple, takže vím, že ho najdu v Nastavení pod svým jménem v Předplatných a kdykoli ho tam zruším. U aplikací s krátkými dramaty jsem tenhle pocit neměla vždycky. S DramaBoxem jsem problém neměla, ale třeba u StoReelu jsem si při placení nebyla úplně jistá, do čeho se vlastně upisuju.


    Co se stihne za minutu


    Na výšku, obvykle v poměru 9 ku 16, se dá dobře ukázat obličej člověka, kterému se právě zhroutil život. A když už ho máte skoro přes celý displej, můžete začít rovnou tím, že mu někdo předá rozvodové papíry. Kdo s kým bydlí a proč se u toho tchyně tak spokojeně usmívá, se dozvíme později. V prvních vteřinách úplně stačí pochopit, že se někomu stala křivda a že u toho někdo další lže. Epizoda pak může skončit ve chvíli, kdy už hrdinka konečně ví to, co vím já, ale ještě se nestihla ozvat. Přesně tady si říkám, že jeden další díl přece nic není. Počítám každý zvlášť, což je asi důvod, proč mi těch pět minut tak divně nevychází.


    Proč mi nestačí vědět, jak to dopadne


    Když si pustím něco o pomstě, často už z reklamy poznám, komu mám fandit. Stejně čekám na chvíli, kdy ostatní postavy konečně zjistí to, co já vím od začátku. To je trochu jiný druh napětí než u detektivky. Tam se snažím přijít na to, kdo to udělal. Tady se klidně dívám přímo na člověka, který lže, a zajímá mě, jak dlouho mu to u ostatních projde. Kdybych chtěla znát jen výsledek, stačila by mi jedna věta. Jenže mně se líbí právě těch pár vteřin, kdy mu konečně dojde, že už mu nikdo nevěří.


    Docela hezky je to vidět na tom, co mi vlastně ukáže reklama. Někdy přeskočí několik epizod a vybere si scénu, kde už se lidi znají, mají mezi sebou něco nevyřízeného a zrovna se to celé chystá bouchnout. Na tu scénu kliknu kvůli jedné otázce. Pak začnu od prvního dílu a zjistím, že mě mnohem víc zajímá, proč se ti dva tak dlouho míjeli. A někdy se ukáže, že ta nejlepší věc na celém seriálu byla fakt ta reklama. Po třetím díle pořád čekám, až se dostanu k tomu jedinému zajímavému člověku, kterého mi předtím ukázali.


    Jednotlivé epizody jsou krátké, celý příběh klidně zabere večer. Čtyřicet dílů po minutě a půl je hodina. To je bez času, který strávím tím, že hledám dvojku mezi pěti různými sestřihy. Na telefonu má každý další díl stejnou velikost jako jakékoli jiné video, které bych si normálně pustila při čekání na autobus. Až když vidím díl třicet osm, dojde mi, že jsem si v podstatě pustila film. Kdyby mi ho někdo na začátku nabídl jako hodinový film, asi bych se nejdřív rozhodla, jestli na něj vůbec mám čas.


    Velký rozdíl je taky v tom, jestli mi na konci epizody přibude něco, co změní vztahy mezi postavami. Jestli hrdinka zjistí, že jí nevěřil ani člověk, se kterým chtěla utéct, chci vidět, co teď udělá. Jestli se šestkrát za sebou někdo pokusí něco říct a pokaždé ho přeruší zazvonění telefonu, začínám litovat hlavně toho telefonu. Na krátkých dramatech je hezky vidět, kterým příběhům rychlost svědčí. U těch povedených si po pěti dílech uvědomím, kolik se toho stalo. U těch slabších si po pěti dílech uvědomím, že pořád čekám na tu samou odpověď.


    A pak se do toho pustila AI


    U krátkých dramat jsem ochotná přežít docela dost. Když někdo pronese repliku, jako by ji četl z papíru, ještě mě to nemusí vyhnat. U AI mě dokáže vytrhnout něco podobného. Slyším, že se má postava zlobit, a z obličeje to vůbec nepoznám. U Ariana a Caleba mi přitom sedí i to, jak se na sebe dívají, nebo jak jeden něco řekne a druhý se zatváří. Tam mě po chvíli přestane zajímat, jak to vzniklo. Snažím se přijít na to, co si zrovna neřekli.


    Dovedu si představit, proč je AI pro krátká dramata tak lákavá. Na jednu scénu v sicilské vile nemusíte sehnat vilu, dva herce a někoho, kdo je natočí. Pořád ovšem musíte vymyslet, proč do té vily lezou a proč by mě mělo zajímat, jestli z ní oba vyjdou. A potom jsou tu mluvící jahody a kameny. Dlouho jsem se snažila pochopit, co na tom lidi mají. Můj mozek tohle prostě odmítá. Když mi ovšem ukážou člověka, který se po letech vrátí a všichni u stolu najednou ztichnou, zajímá mě proč. A někoho mezitím napadlo, že mi odpověď může prodat.


    Na čem u AI poznám, že se budu dívat dál


    Když si vybírám z nových seriálů, víc mi řekne obyčejný rozhovor než sestřih s hudbou. Na obálce může být krásný dům, stejně krásný mafián a princ, který se tváří, jako by mu zrovna někdo zakázal odejít. Rozhovor mi ukáže, jestli ty postavy dokážu rozeznat i po střihu a jestli jejich hlasy odpovídají tomu, co vidím. Když jeden z nich něco neřekne, chci mít aspoň pocit, že zmlkl z nějakého důvodu. Tohle je pro mě ve výsledku důležitější než dokonalý záběr na ten dům. U Ariana a Caleba právě kvůli tomu vydržím sledovat i scénu, ve které se toho navenek děje mnohem míň než v upoutávce.


    V dalším díle se podíváme na moje dvě oblíbená AI BL dramata. Za jedním z nich jsem nakonec musela až do StoReelu.



    Mimosa Confiante

    Mimosa Confiante v cosplayi FoxXian (fanfikční verze Wei Wuxiana)

    Přes den se motám kolem marketingu, textů a kampaní, po večerech kolem fanfikcí, cosplaye a všech možných „co kdyby“, která mi nedají pokoj. Píšu hlavně ze světa Harryho Pottera a Mo Dao Zu Shi, nejčastěji Snarry, Snamione, HarryLu a WangXian. Díky zdravotnickému vzdělání se mi do příběhů občas připlete víc anatomie, medicíny a rešerší, než bylo původně v plánu. Cosplay je pro mě zase další způsob, jak si s oblíbenými postavami hrát, ať už zůstávám u canonu, nebo je převlékám do vlastních fanfikčních a AU verzí. V Deníku jedné ADHD zmijozelky pak bez velkého přikrášlování píšu o životě s hlavou, která má většinou otevřeno příliš mnoho záložek najednou.


    📖 Další povídky najdeš na AO3 a Wattpadu · 📸 Instagram · 🎥 TikTok · 👉 Celý příběh o mně

    Komentáře


    Dám ti vědět, až v zahradě vykvete něco nového.

    • Instagram
    • Facebook
    • YouTube
    • TikTok

    © 2026 by Mimosa Confiante.

    bottom of page