Moje oblíbené Snarry povídky od naprostých klasik až po příběhy, ke kterým se pořád vracím
Kdo mě zná trochu déle, pravděpodobně ví, že mám pro Severuse Snapea značnou slabost. A když ho někdo spojí s Harrym Potterem, je poměrně velká šance, že si takovou povídku minimálně otevřu. To ale rozhodně neznamená, že přečtu všechno, co má v popisku Snarry. Za ty roky jsem narazila na naprosto úžasné příběhy, ale také na takové, u kterých jsem si říkala, co tím chtěl vlastně autor říct. Některé jsem nedočetla, jiné mi v hlavě zůstaly dodnes a k několika se vracím opakovaně, přestože už velmi dobře vím, co se v nich stane.
Právě o těch posledních bych vám dnes chtěla něco napsat. Rozhodla jsem se dát dohromady seznam svých oblíbených Snarry povídek, ale rozhodně nečekejte žádný objektivní žebříček toho nejlepšího, co kdy fandom vytvořil. Tohle jsou moje názory, moje zkušenosti a příběhy, které mě nějakým způsobem zaujaly. U některých budu chválit, u jiných si neodpustím kritiku, protože ani moje nejoblíbenější povídky nejsou dokonalé. A upřímně, nevidím důvod, proč bych měla předstírat opak.
Berme to zatím jako takové první seznámení. Do budoucna bych se ráda pustila také do podrobnějších rozborů jednotlivých děl, a to nejen ze Snarry fandomu, ale i z dalších Harry Potter rubrik, které na mém webu najdete. Proto se dnes pokusím příliš nespoilerovat, i když u některých povídek to bude docela výzva. Zároveň bych ale chtěla alespoň trochu nastínit jejich děj, protože doporučovat vám něco jen na základě toho, že se mi to líbilo, by asi nebylo úplně fér.
A ještě jednu věc bych ráda zmínila hned na začátku. V seznamu najdete jak původní české a slovenské povídky, tak překlady zahraničních autorů. U těch druhých se pokusím uvést také lidi, kteří se postarali o jejich zpřístupnění českým čtenářům. Sama totiž velmi dobře vím, že přeložit rozsáhlou fanfikci není práce na jedno odpoledne, a přijde mi správné jejich úsilí ocenit.
Co je vlastně Snarry a proč mě tolik baví?
Pro ty, kteří se s tímto označením ještě nesetkali, jde o fanfikce zaměřené na vztah Harryho Pottera a Severuse Snapea. Název vznikl spojením jejich jmen a patří mezi známé slashové shipy Harry Potter fandomu. Pokud vás zajímá podrobnější vysvětlení, můžete se podívat také na Fanpolis.
Chápu, že pro někoho je samotná představa romantického vztahu mezi Harrym a jeho bývalým profesorem naprosto nepřijatelná. Jejich vztah v původních knihách je komplikovaný, mají mezi sebou značný věkový rozdíl a Severus rozhodně nepatří mezi lidi, se kterými by bylo jednoduché vycházet. Jenže právě tenhle konflikt je podle mě jedním z důvodů, proč jsou pro autory fanfikcí tak zajímaví. Mají společnou minulost, spoustu nevyřešených problémů a jejich vzájemné názory na sebe nejsou zrovna lichotivé. Pokud s tím autor dokáže dobře pracovat, může vzniknout velmi zajímavý příběh.
Mám ovšem jednu zásadní podmínku, přes kterou se prakticky nedokážu přenést. Nemám ráda OOC, tedy Out of Character. Vadí mi, když autor vezme známou postavu, kompletně ji předělá a nijak se neobtěžuje vysvětlit, proč se najednou chová úplně jinak. A právě u Severuse Snapea jsem na tohle obzvlášť citlivá.
Neznamená to, že bych ho chtěla v každé povídce vidět pořád stejně protivného, uzavřeného a nepřístupného jako v původních knihách. Naopak. Zlomený Severus, který si prošel traumatem, učí se žít jinak nebo se postupně uzdravuje, mě dokáže opravdu zaujmout. Stejně tak nemám problém s tím, když se zamiluje, začne někomu důvěřovat nebo projeví něhu. Ale potřebuju jeho změně věřit. Chci vidět, co jí předcházelo, jak se s ní vyrovnává a proč se rozhoduje právě tak, jak se rozhoduje.
Severus může změknout, ale pořád v něm musím poznávat Severuse Snapea. Jeho způsob uvažování, ironii, nepříjemnou povahu i všechny ty vlastnosti, kvůli kterým ho část lidí nemůže vystát. Pokud se z něj během několika kapitol bez jediného pořádného důvodu stane usměvavý romantický hrdina, který svého partnera neustále zahrnuje komplimenty, mám problém. A dost velký.
Podobně to mám s crossovery, tedy příběhy, které propojují dva nebo více různých fikčních světů. Chápu, že pro někoho může být představa setkání postav z různých fandomů zajímavá, ale mě takové příběhy jednoduše nelákají. Pokud si otevřu Snarry, chci číst příběh ze světa Harryho Pottera. Alternativní realita nebo jiný vývoj známých událostí mi nevadí, ale míchat dohromady několik naprosto odlišných univerz není nic pro mě.
Abych byla spravedlivá, stejná pravidla platí i pro Harryho. A přestože obecně nepatří mezi moje nejoblíbenější postavy, ve fanfikcích mě dokáže příjemně překvapit. Obzvlášť když dostane prostor dospět, začít uvažovat jinak a konečně se rozhodovat sám za sebe.
Moje svatá trojice Snarry povídek
Začnu třemi díly, která u mě mají zvláštní místo. Netvrdím, že jsou objektivně nejlepší, nejlépe napsaná nebo že by s mým pořadím musel každý souhlasit. Takhle je prostě mám já a myslím, že se to v nejbližší době nezmění. Přestože bych dokázala vyjmenovat spoustu dalších příběhů, které si zaslouží stejnou pozornost, k těmto třem se vracím opravdu ráda.
1. Desiderium Intimum od Ariel Lindt a Gobuss
Moje naprostá jednička, přestože bych o ní dokázala vyjmenovat tolik nedostatků, že byste se možná divili, proč ji vůbec doporučuji. Desiderium Intimum je totiž poměrně temná povídka, ve které si Severuse Snapea rozhodně nespletete s žádným romantickým hrdinou. Je to parchant až do samého konce a právě tím se odlišuje od velké části Snarry příběhů, na které jsem za ty roky narazila.
Většinou se totiž setkávám se dvěma variantami Severuse. Buď je to nepochopený a ošklivý profesor lektvarů, který pod nepříjemnou slupkou skrývá dobré srdce, nebo úžasný a děsně sexy nepochopený profesor lektvarů. Samozřejmě trochu přeháním, ale myslím, že víte, co tím chci říct. V Desiderium Intimum je Severus mnohem komplikovanější. Autorkám se podařilo zachovat jeho nepříjemnou povahu a zároveň ho zasadit do situace, ve které dokáže být odpudivý i přitažlivý. A co je důležité, nesnaží se ho za každou cenu omlouvat.
Samotná zápletka začíná ve chvíli, kdy Severus podá svému neoblíbenému žákovi tajemný a především nebezpečný lektvar, díky kterému odhalí jeho nejtajnější touhy. Harry tak musí čelit skutečnostem, o kterých možná ani sám nevěděl, zatímco Severus získává informace, které se mu náramně hodí. Nechci zabíhat do podrobností, protože právě postupné odhalování Harryho tužeb a Severusovo zacházení s nimi patří k tomu, co mě na příběhu tolik zaujalo.
Povídka ovšem není bezchybná. Originál neznám, takže nedokážu posoudit, zda některé nesrovnalosti vznikly už při psaní, nebo až během překladu. Občas se totiž vyprávění zamotá natolik, že jsem se musela vracet o několik odstavců zpátky, abych vůbec pochopila, co se stalo. Přesto se k Desiderium Intimum ráda vracím. Líbí se mi, že se nesnaží udělat ze Severuse lepšího člověka jen proto, aby mohl vzniknout vztah s Harrym. Jeho charakter zůstává problematický a některá jeho rozhodnutí se zkrátka omluvit nedají.
V souvislosti s českým překladem bych ale ráda vyzdvihla také práci lidí, díky kterým jsme vůbec dostali možnost tento příběh číst. Na překladu se postupně podílely yellow, Adelaine a především Eloii, která se ujala jeho značné části. Ať už jsou moje výhrady k výslednému textu jakékoli, rozhodně nechci přehlížet množství práce, které překlad tak rozsáhlého díla představuje. Sama vím, že převést příběh do jiného jazyka není jen otázkou nahrazení slov. Je potřeba zachovat atmosféru, dialogy, charaktery postav a především smysl celého vyprávění.
Právě proto mi přijde důležité překladatelkám poděkovat. Bez jejich práce bych totiž možná Desiderium Intimum nikdy nepoznala, natož abych ho dnes mohla označit za svoji nejoblíbenější Snarry povídku.
A proč pro mě vlastně tak dobře funguje? Není to příběh o dokonalých lidech, kteří se do sebe zamilují a všechno je najednou krásné. Je to příběh o postavách, které mají svoje velmi nepříjemné stránky, a autorkám se je podařilo využít způsobem, který mě i přes všechny nedostatky pořád baví.
2. Elysejský klíč od Alice O'Really
Elysejský klíč je podle mě jedna z velkých klasik českého Snarry fandomu a zároveň povídka, ke které mám opravdu zvláštní vztah. Se svými přibližně 318 tisíci slovy totiž rozhodně nepatří mezi krátké příběhy na jeden večer, a přesto jsem ji četla třikrát. Pokaždé mě dokázala něčím překvapit a pokaždé jsem v ní našla něco, čeho jsem si při předchozím čtení nevšimla.
Musím přiznat, že během prvního čtení jsem zažívala opravdu širokou škálu emocí. Od srdečních palpitací a zadrhovaného dechu až po chvíle, kdy jsem měla pocit, že na mě jde regulérní záchvat úzkosti. Některé situace jsou totiž natolik nepříjemné a intenzivní, že je nejde jen tak přejít. A právě v tom podle mě spočívá jedna z největších předností tohoto díla. Autorka dokáže vytvořit situace, které nepůsobí jako uměle vyvolané drama, ale jako něco, co by se za daných okolností skutečně mohlo stát.
Postavy jsou uvěřitelné, což je pro mě při čtení velmi důležité. Dělají chyby, mají své slabosti, občas se rozhodují naprosto příšerně a někdy bych s nimi nejraději pořádně zatřásla. Jenže jim věřím. Rozumím jejich strachu, nejistotě i tomu, proč se v určitých situacích zachovají právě tak, jak se zachovají. A přestože bych sama některé věci řešila úplně jinak, dokážu pochopit, co je k jejich rozhodnutím vede.
Severus je zde opět výrazně odlišný od toho, kterého známe z Desiderium Intimum, a přesto v něm pořád poznávám známého profesora lektvarů. Má páteř, vlastní názory a dokáže se postavit věcem, které by jiní nejraději ignorovali. Zároveň ale prochází situacemi, které ho nutí přehodnocovat některé postoje. A právě takový vývoj postavy mám ráda. Není to změna, která se stane během několika kapitol jen proto, že autorka potřebuje posunout romantickou zápletku. Všechno má svůj důvod a svůj čas.
Vztah mezi Harrym a Severusem se vyvíjí pomalu a někdy opravdu bolestivě. Nejde o příběh, kde si dvě postavy jednoho dne uvědomí, že se vlastně milují, a všechny jejich problémy jsou tím vyřešené. Jejich společná minulost, zkušenosti i povahy mají na celý vztah zásadní vliv. Právě díky tomu mi jejich postupné sbližování připadá přirozené, přestože cesta k němu není vůbec jednoduchá.
Velmi důležitou roli zde ovšem hraje také vztah Severuse s Albusem Brumbálem. A ten mě, upřímně řečeno, pořádně sebral. S podobným zpracováním jsem se setkala už v jiných Snarry povídkách, ale většinou to není něco, co bych vyhledávala nebo co by mě nějak zvlášť oslovilo. V Elysejském klíči je to ovšem úplně jinak. Tady bych si bez něj příběh nedokázala představit. Kdyby ho autorka vynechala, bylo by to skoro jako useknout celému dílu jednu nohu, protože právě tento vztah má pro vyznění příběhu obrovský význam.
Nechci prozrazovat konkrétní události, protože by byla škoda připravit vás o možnost všechno postupně objevovat. Mohu vám ale slíbit, že pokud se do Elysejského klíče pustíte, pravděpodobně se nevyhnete celé řadě emocí. Budete plakat, smát se jako blbečci, pitomě se usmívat na obrazovku a dost možná také křičet nebo nadávat. A především budete doufat, že se některé věci ještě mohou obrátit k lepšímu.
Osobně si myslím, že kdo nečetl Elysejský klíč, jako by nebyl Snarrysta. Samozřejmě to myslím s nadsázkou a rozhodně tím nechci nikoho odsuzovat. Jen mám pocit, že právě tahle povídka patří k dílům, která by měl každý fanoušek tohoto shipu alespoň zkusit. Nemusí se vám líbit, nemusíte ji ani dočíst, ale podle mě si vaši pozornost rozhodně zaslouží.
A ještě jedna věc, kterou bych chtěla ocenit. Elysejský klíč není překladem zahraniční fanfikce, ale původním českým dílem Alice O'Really. Jeho popularita navíc dávno překročila hranice českého fandomu a příběh se začal překládat také do dalších jazyků. Myslím, že už samotná skutečnost, že rozsáhlá česká fanfikce dokázala oslovit čtenáře v zahraničí, stojí za pozornost.
Pokud by vás zajímaly podrobnější informace, můžete se podívat také na rozbor Elysejského klíče na Fanpolis. Já se tady záměrně držím především vlastních dojmů a snažím se vyhnout zásadním spoilerům.
Novinka pro všechny fanoušky! Elysejský klíč se dočká tištěné knižní podoby! Tisk je zorganizovaný a kniha teď čeká v tiskárně. Slečna, která se rozhodla nám tuhle příležitost dát a celé to zorganizovala, si zaslouží obrovský klobouk dolů. Děkujeme!
3. Kámen manželství od Josephine Darcy
Moje třetí místo obsazuje Kámen manželství, což je podle mě jeden z těch opravdu originálních fanfikčních počinů. A to i přesto, že pracuje s motivem vynuceného manželství, který se v Harry Potter fandomu objevuje poměrně často. Důležité totiž není jen to, jaký námět si autor vybere, ale především co s ním dokáže udělat. A zrovna tady se podle mě podařilo vytvořit něco, co se od běžných Snarry příběhů poměrně výrazně odlišuje.
Harry se na začátku ocitá v situaci, kdy je prakticky dotlačen do sňatku, který rozhodně nechtěl. A jeho nastávajícím není nikdo jiný než Severus Snape, který z celé záležitosti také zrovna neskáče nadšením. Jenže okolnosti jsou takové, že jejich manželství souvisí s Harryho možností bojovat proti Voldemortovi. Proč tomu tak je a jak se s celou situací oba vypořádají, už nechám na vašem vlastním čtení.
Kámen manželství se od původního kánonu odklání opravdu výrazně, ale právě to mě na něm baví. Autorka pracuje se známým kouzelnickým světem, vytváří nová pravidla a staví postavy před situace, které bychom v původních knihách hledali jen těžko. Přesto mi jejich reakce dávají smysl. A to je pro mě zásadní rozdíl mezi dobře vystavěnou alternativní realitou a obyčejným OOC, se kterým mám takový problém.
Povídka samozřejmě není bezchybná a je potřeba upozornit především na jednu důležitou věc. Původní dílo Josephine Darcy zůstalo nedokončené. Pokud tedy očekáváte, že se dostanete k závěru přímo od původní autorky, bohužel vás musím zklamat. Pokračování se později ujala autorka vystupující jako Lynne, která se pokusila příběh dovést do konce podle vlastní představy o tom, jak by mohl pokračovat.
A právě k tomuto pokračování mám několik výhrad. Rozhodně nechci tvrdit, že je špatné, protože oceňuji už samotnou snahu dokončit tak rozsáhlý projekt. Na můj vkus je ovšem místy zbytečně natahované dlouhými popisy a pasážemi, které mě odváděly od toho, co mě na příběhu zajímalo nejvíc. Vyprávění se občas mění téměř v deníkovou formu nebo připomíná válečné zpravodajství. Chápu, že někoho právě takové části mohou bavit, ale já bych se bez nich docela dobře obešla.
Mám totiž raději, když se rozsáhlejší příběh soustředí na vývoj postav a jejich vzájemné vztahy, aniž by se příliš dlouho zdržoval u podrobností, které podle mě děj nikam neposouvají. Samozřejmě to neznamená, že by každá kapitola musela být plná dramatických událostí. Jen mám ráda, když má vyprávění nějaký rytmus a autor ví, kdy je potřeba určitou pasáž rozvést a kdy už je lepší pokračovat dál.
Tady si ovšem zaslouží zvláštní uznání lidé, kteří se postarali o českou verzi. Původní Kámen manželství přeložila Pyriel a na jazykové kontrole spolupracovaly Georgia, Mandragora a Jezinka. Pokračování od Lynne se pak ujala larkinh, díky které mohou čeští čtenáři sledovat také další osudy Harryho a Severuse. U jednotlivých kapitol pokračování se na korekturách podíleli i další lidé, například angie77 a Nixerwil.
Zvlášť u tak rozsáhlého příběhu si myslím, že si podobná práce zaslouží obrovské uznání. Nejde jen o překlad několika desítek stran, ale o dlouhodobý projekt, který vyžaduje spoustu času, trpělivosti a ochoty vracet se k textu znovu a znovu. A právě díky těmto lidem dnes můžeme Kámen manželství číst v češtině.
Přestože mám tedy k pokračování svoje výhrady, rozhodně jsem ráda, že se ho někdo ujal. Kámen manželství si totiž svoje místo mezi mými nejoblíbenějšími Snarry povídkami zaslouží.
✦ Mohlo by vás taky zajímat ✦
A teď nastává problém. Jak vybrat další?
Když jsem začala přemýšlet nad tímto článkem, měla jsem poměrně jasnou představu o své nejoblíbenější trojici. Jenže potom jsem si vzpomněla na Čajovou ságu, Cambiare Podentes, Banshee, Dear Severus Snape a celou řadu dalších povídek, které bych do svého výběru také ráda zařadila. A najednou jsem si říkala, jestli by nebylo lepší rozšířit seznam na šest nejoblíbenějších děl.
Jenže tím bych si pravděpodobně moc nepomohla. Nejspíš bych skončila u deseti, potom u patnácti a nakonec bych stejně měla pocit, že jsem na někoho nespravedlivě zapomněla. Takže jsem se rozhodla ponechat první tři místa tak, jak jsou, a ostatní povídky už nijak nečíslovat. Mám je totiž ráda z různých důvodů a jejich vzájemné porovnávání by mi připadalo dost nefér.
Krvavý polibek od VelvetExtasy
Krvavý polibek mě zaujal především svým výchozím námětem. Harry po válce udělal prakticky přesně to, co od něj všichni očekávali. Měl si vzít Ginny, tak si ji vzal. Jenže tím jeho ochota řídit se představami ostatních v podstatě skončila. Rozhodl se totiž konečně začít dělat vlastní rozhodnutí a jedním z nich bylo také to, že se stane lektvaristou.
A protože by to samozřejmě nebyla pořádná fanfikce, kdyby všechno probíhalo jednoduše, rozhodne se Harry také provést jistý rituál, který rozhodně neměl být znovu použit. Jak asi tušíte, následky na sebe nenechají dlouho čekat a Harry se dostane do situace, kterou mu rozhodně nezávidím. Víc už prozrazovat nechci, protože právě postupné odhalování důsledků jeho rozhodnutí patří k tomu, co mě na příběhu bavilo.
Velkou předností Krvavého polibku je podle mě humor. Nerudný Severus je tady prostě boží a některé jeho reakce mě dokázaly opravdu pobavit. Přitom ale povídka rozhodně není jen nějakou odpočinkovou komedií. Najdete v ní také vážnější momenty a jednu originální postavu, která mě dokázala chytnout za srdce natolik, že jsem se nevyhnula pořádně nalomenému srdíčku.
Nechci prozrazovat, o koho jde, protože by to podle mě byla škoda. Každopádně mě právě tato dějová linka zasáhla mnohem víc, než jsem původně očekávala. A přestože jsem se při čtení některým emocím opravdu nevyhnula, rozhodně mě to neodradilo od toho, abych se k povídce znovu vrátila.
Čajová sága od Telanu
Čajová sága patří mezi díla, kvůli kterým jsem začala pochybovat o tom, jestli je vůbec rozumné sestavovat žebříček tří nejoblíbenějších Snarry povídek. Dlouho jsem totiž zvažovala, zda bych ji neměla zařadit mezi svoje úplné favority. Jenže potom bych musela začít stejně přemýšlet nad Cambiare Podentes, Banshee nebo Dear Severus Snape a velmi rychle bych se dostala do situace, kdy bych nebyla schopná rozhodnout vůbec nic.
Jedná se o sérii sedmi navazujících příběhů, které se postupně rozrůstají do mnohem komplikovanějšího a temnějšího vyprávění. Všechno začíná poměrně nenápadně, rozhovorem Severuse Snapea s Albusem Brumbálem u čaje. Následně se Harry a Severus začínají dostávat do situací, které jejich vzájemný vztah postupně mění. Významnou roli hraje také Harryho vize, podle které se Snape ocitne ve smrtelném nebezpečí.
Další části už pracují s tajným vztahem, válečnými událostmi i následky rozhodnutí, která Harry a Severus učiní. A přestože název Čajová sága může na první pohled působit poměrně nevinně, rozhodně bych podle něj neposuzovala obsah. Jde o příběh pro dospělé čtenáře, ve kterém nechybějí násilí, temnější témata ani komplikované vztahy.
Právě rozsah celé série mi připadá zajímavý. Jednotlivé povídky mají různé délky a společně sledují vývoj vztahu v delším časovém období, takže nejde jen o jedinou romantickou zápletku, která skončí v okamžiku, kdy se postavy konečně dají dohromady.
A tady bych chtěla zvlášť poděkovat Adelaine, která se postarala o český překlad. Její práce má pro českou Snarry komunitu skutečně velký význam, protože kromě Čajové ságy se věnovala také dalším známým a rozsáhlým zahraničním příběhům. Přeložit podobnou sérii rozhodně není maličkost, zvlášť když se jednotlivé části liší délkou, stylem i náročností.
Jen upozorním, že na stránkách českého překladu je stále uvedeno, že není dokončený. Pokud se tedy do Čajové ságy pustíte, doporučuji si nejprve ověřit, které části jsou aktuálně dostupné v češtině.
Until Proven a Prasklinka v čase od Tiry Nog
Tira Nog patří mezi autorky, jejichž příběhy mě dokázaly opravdu zaujmout. V Until Proven se Severus Snape ocitá ve velmi nepříjemné situaci, když je obviněn ze sexuálního obtěžování studenta během školního trestu. Do celé záležitosti vstupuje Harry Potter, který už ovšem není tím mladým žákem, jakého známe z původních knih, ale profesorem, který se rozhodne Severusovi pomoci.
Už samotná zápletka vytváří zajímavý základ pro jejich vzájemný vztah. Severus, který byl po většinu svého života zvyklý spoléhat především sám na sebe, se najednou dostává do situace, kdy potřebuje pomoc někoho, koho by za normálních okolností pravděpodobně raději vůbec neviděl.
Na příběhu mě baví především práce s důvěrou a postupným sbližováním. Nejsem příznivcem povídek, kde si postavy po několika společných rozhovorech najednou uvědomí, že se vlastně celou dobu milovaly. O to víc oceňuji, když musí jejich vztah projít určitým vývojem a když je autorka nechá překonávat problémy, které odpovídají jejich minulosti i povaze.
Český překlad Until Proven připravila Slimča, které bych tímto ráda poděkovala. Jde o rozsáhlou povídku, takže už samotná délka překladu představuje pořádnou porci práce.
Od stejné autorky bych chtěla zmínit také Prasklinku v čase, v originále A Nick in Time. Příběh se odehrává osm let po válce s Voldemortem a sleduje Severuse, který zjišťuje, že mu jeho pečlivě budovaná izolace už vlastně nevyhovuje. Jenže získat přátele není pro člověka s jeho povahou právě jednoduché, zvlášť když se nikdy nenaučil podobné vztahy přirozeně navazovat.
Právě tenhle námět mě zaujal. Představa Severuse, který si po letech samoty uvědomí, že mu v životě něco chybí, přitom vůbec nemusí znamenat OOC. Naopak může nabídnout velmi zajímavý prostor pro postupnou změnu jeho charakteru, pokud s ní autor dokáže uvěřitelně pracovat.
Prasklinku v čase přeložila Casiopea, které patří moje poděkování nejen za překlad, ale také za to, že tento příběh zpřístupnila českým čtenářům.
Strom poznání od Philo
Strom poznání pracuje s poměrně zajímavou představou Harryho, který se po prázdninách vrací do Bradavic do sedmého ročníku a rozhodne se, že už nechce jen přihlížet tomu, jak kouzelnický svět funguje. Začne proto podnikat vlastní kroky ke změně zažitých pořádků a zakládá ve škole třídu zaměřenou na nápravu magie.
Právě tento výchozí nápad mě zaujal. Harry se totiž nepouští jen do dalšího běžného konfliktu s Voldemortem, ale snaží se aktivně změnit prostředí kolem sebe. A to otevírá prostor nejen pro nové vztahy mezi postavami, ale také pro otázky, které se v původních knihách příliš nerozebíraly.
Významnou roli v příběhu navíc hraje tajemný Alex Johnson, se kterým se Severus setkává v Děravém kotli. A co má Alex společného s Harrym Potterem? To už vám prozrazovat nebudu, protože právě odhalování podobných souvislostí patří k tomu, co může čtenáře zaujmout.
Povídka má 44 kapitol a patří mezi rozsáhlejší dokončené Snarry příběhy. Její českou verzi připravila Sallome, které bych ráda poděkovala za možnost přečíst si další zajímavé zahraniční dílo v našem jazyce. Na jazykové kontrole se podílela také Niki.Moonlight, takže poděkování patří i jí.
Pokud máte rádi alternativní pokračování školních let a zajímá vás, co se stane, když se Harry rozhodne začít jednat podle vlastních představ, může být Strom poznání zajímavou volbou.
Uvidět bez očí od Womisky
Uvidět bez očí má v mém seznamu trochu zvláštní místo, protože jde o první povídku, kterou jsem se rozhodla zpracovat do audiopodoby. A vlastně za tím vším stojí jedna další Snarrystka a kamarádka. Když jsem totiž začala přemýšlet, kterou povídkou bych měla začít, zeptala jsem se právě jí.
Samotný příběh se odehrává po válce a pracuje s velmi nepříjemnou situací, ve které se ocitne Severus Snape. Přijde totiž o zrak a musí se vyrovnat nejen se samotným postižením, ale především se skutečností, že najednou není schopný fungovat tak, jak byl celý život zvyklý. Pro člověka s jeho povahou, hrdostí a potřebou mít věci pod kontrolou jde o opravdu těžkou zkoušku.
Do jeho života vstupuje Harry, tentokrát v roli léčitele, a jejich vztah se postupně začíná měnit. Nejde přitom jen o otázku, jestli Severus dokáže znovu vidět, ale také o to, zda vůbec dokáže přijmout pomoc od druhého člověka. A právě tento motiv mi připadá pro Snarry velmi zajímavý. Severus totiž není postavou, která by si ráda přiznávala slabost, natož aby dovolila někomu jinému, aby se o ni staral.
Právě takové příběhy mohou nabídnout uvěřitelný prostor pro změnu charakteru. Ne proto, že by se Severus najednou rozhodl být příjemnějším člověkem, ale protože ho okolnosti donutí přehodnotit věci, které dosud považoval za samozřejmé.
Do té doby jsem fanfikce především četla, ale jejich převod do mluveného slova pro mě představoval úplně jinou zkušenost. Najednou jsem se na text musela dívat také z pohledu člověka, který ho bude předčítat. Začala jsem si mnohem víc všímat rytmu jednotlivých vět, dialogů i toho, jak určité pasáže působí, když je člověk vysloví nahlas. Některé věci, kterých si při běžném čtení možná ani nevšimnete, získají úplně jiný význam.
A protože jde o původní českou povídku, chtěla bych poděkovat přímo její autorce Womisce. Nejen za samotný příběh, ale také za to, že se právě její práce stala součástí začátku mého vlastního audioprojektu.
Proto pro mě Uvidět bez očí není jen další položkou na seznamu oblíbených Snarry povídek. Připomíná mi také začátek něčeho, do čeho bych se možná nepustila právě tímto způsobem, kdybych se tehdy kamarádky nezeptala.
Pokud vás zajímá, jak se mi s audiopovídkami dařilo, můžete se podívat také na můj článek Audiopovídka: Uvidět bez očí.
Sňatek z rozumu od Diany Williams
Sňatek z rozumu mám ráda, ale oproti některým předchozím povídkám mi připadá jednodušší. Pracuje s tématem dohodnutého manželství v kouzelnickém světě, kde se Harry a Severus musí vyrovnat se vztahem, do kterého by se za normálních okolností pravděpodobně nehrnuli. Jenže někdy může i původně praktické rozhodnutí přerůst v něco, co ani jeden z nich neočekával.
Motiv dohodnutých a vynucených sňatků se ve Snarry objevuje poměrně často a osobně ho mám ráda, pokud dokáže autor dobře vysvětlit, proč by spolu měly být právě tyto dvě postavy. V tomto případě ale mám výhrady k charakterizaci hlavních hrdinů, protože Harry i Severus na mě místy působí příliš OOC. Některé jejich reakce mi jednoduše nepřipadají dostatečně přesvědčivé.
Přesto jde o příjemné a poměrně odpočinkové čtení. Vztah obou hlavních postav se postupně vyvíjí a právě jejich sbližování patří mezi důvody, proč mám povídku ráda. Ne všechny příběhy musejí být psychicky vyčerpávající nebo plné komplikovaných dějových zvratů. Občas si člověk chce prostě přečíst něco, u čeho si trochu odpočine.
Český překlad Sňatku z rozumu připravila Adelaine, které tímto znovu patří moje poděkování. Když se podíváte, kolik známých Snarry povídek se díky její práci dostalo k českým čtenářům, myslím, že je velmi dobře vidět, jak důležitou roli podobní lidé ve fandomu mají.
Pokud se do Sňatku z rozumu pustíte, upozorním ještě na označení AU a zmínku o mpreg, tedy mužském těhotenství, v původním popisu. Pro některé čtenáře to může být důležité při rozhodování, jestli je povídka zaujme.
Cambiare Podentes od Jordan Grant
Cambiare Podentes je další ze sérií, která mi pořádně zkomplikovala sestavování tohoto seznamu. Skládá se ze dvou částí, Invocare a Madurare, a v českém prostředí se s ní můžete setkat díky překladům Hajmi a Alcey.
Samotný příběh pracuje s velmi temným námětem. Objeví se nové proroctví, které předpovídá Harryho smrt a zotročení kouzelnického světa, pokud Harry dobrovolně nepřistoupí na drastické řešení. Tím je magický svazek, v jehož důsledku se stane Severusovým otrokem.
A právě tady začíná velmi komplikovaný příběh o moci, závislosti, svobodné vůli a vztahu dvou lidí, kteří se do této situace rozhodně nedostali za běžných okolností. Nečekejte tedy klasickou romantiku, ve které se Harry a Severus po několika hádkách sblíží a všechno je krásné. Cambiare Podentes pracuje také s nátlakem, sexuálním násilím a psychickými následky, takže jde o příběh určený dospělým čtenářům, kteří podobná témata zvládají.
Právě proto bych ho doporučila především těm, kteří mají rádi náročnější a rozsáhlejší povídky. A ačkoli jsem dlouho zvažovala jeho zařazení mezi svoji nejoblíbenější trojici, rozhodla jsem se mu nechat samostatné místo. Rozhodně se k němu totiž chci někdy vrátit v podrobnějším rozboru.
Ráda bych ovšem vyzdvihla také práci obou překladatelek. Cambiare Podentes je opravdu rozsáhlé dílo a jeho převod do češtiny představuje mimořádně náročný projekt. Hajmi a Alcea se na české verzi podílely v různém rozsahu a právě díky nim mají čtenáři možnost seznámit se s příběhem také v našem jazyce.
A pokud jste někdy četli fanfikci o desítkách kapitol a přemýšleli, kolik práce muselo dát její napsání, zkuste si představit, že podobný rozsah musí někdo ještě jednou projít, přeložit a upravit tak, aby výsledný text dával smysl i v jiném jazyce. Myslím, že už jen za to si překladatelky zaslouží velké poděkování.
Další Snarry povídky, na které nechci zapomenout
A teď se dostáváme k části, u které jsem při sestavování seznamu zjistila, že bych mohla pokračovat prakticky donekonečna. Snarry totiž rozhodně nekončí u několika nejznámějších autorů a titulů. Existuje obrovské množství povídek, které vznikaly v různých obdobích, na různých platformách a v různých jazycích. Některé jsem četla před lety, k jiným se stále vracím a u dalších mě pořád mrzí, jak obtížně se dnes hledají.
Rozhodla jsem se proto přidat také další doporučení, která nechci vynechat jen proto, že bych o každém příběhu musela napsat samostatnou recenzi. Tam, kde je to možné, vám alespoň trochu nastíním zápletku. U některých starších a hůře dohledatelných povídek ale raději zůstanu u odkazu, než abych vám tvrdila něco, co nemám ověřené.
Banshee a Zbloudilá duše od Adély Šefrové
V Banshee se dostáváme k jednomu z těch zajímavějších nadpřirozených motivů. Banshee je v příběhu tajemná bytost, o které toho kouzelnický svět příliš neví. Má ovšem velmi neobvyklý vztah ke smrti, které se nejen nebojí, ale dokáže nad ní do určité míry získat moc. A právě její existence začne ovlivňovat také Harryho a Severuse.
Nemusíte se přitom obávat, že by název automaticky znamenal propojení Harryho Pottera s jiným seriálovým světem. V tomto případě jde o využití nadpřirozené bytosti v rámci kouzelnického univerza, nikoli o crossover.
Zbloudilá duše naopak staví na vztahu mezi Harrym a Severusem, kteří se navzájem nesnášejí prakticky od prvního okamžiku. Profesor a žák, Zmijozel a Nebelvír, dvě naprosto odlišné osobnosti. Jenže když se jednomu z nich vrátí vzpomínky z minulosti, začne se jejich vztah zásadně měnit. A nenávist se postupně mění v něco mnohem komplikovanějšího, co už má velmi blízko k posedlosti.
Od stejné autorky bych chtěla zmínit také Láska nezná hranic, která patří do mého seznamu doporučovaných povídek.
Oboustranně výhodná dohoda od Ivíka Bublíka
Oboustranně výhodná dohoda pracuje s motivem předstíraného vztahu, který je ve fanfikcích poměrně oblíbený. Bradavice pořádají debutantský ples, na kterém si čarodějové a čarodějky vybírají své protějšky. Jenže Lucius Malfoy se rozhodne, že by pro jeho společenské postavení a finanční zájmy bylo velmi výhodné ucházet se právě o Harryho Pottera.
Harryho tato představa samozřejmě vůbec nenadchne, a tak musí přijít s řešením. Potřebuje někoho, kdo by Luciuse dokázal odradit a v případě nutnosti také porazit. A kdo jiný by se k tomu hodil lépe než Severus Snape?
Ten má ovšem vlastní důvod, proč na dohodu přistoupit. Rád by se totiž zbavil Brumbálových neustálých poznámek o tom, že by neměl zůstávat sám. Oba proto uzavřou obchod, ze kterého by teoreticky měli mít prospěch. Jenže podobné dohody mají jednu nepříjemnou vlastnost. Občas se z nich stane něco, s čím ani jedna strana původně nepočítala.
Láska je sestrou nenávisti od Jerry_potterhead
Tahle povídka se vrací k období po pátém díle Harryho Pottera a pracuje s jedním z nejklasičtějších snarry motivů. Severus Snape si totiž začne uvědomovat, že jeho city k synovi Jamese Pottera už dávno nejsou jen nenávistí, kterou tolik let dával najevo.
Jenže uvědomit si něco podobného je jedna věc a skutečně s tím něco udělat věc druhá. Obzvlášť když jste Severus Snape a člověk, ke kterému něco cítíte, je vaším studentem, kterého jste celé roky shazovali a uráželi.
Příběh tak stojí především na otázce, zda se Severus vůbec dokáže se svými city vyrovnat, natož o nich Harrymu říct. A pokud se k tomu nakonec odhodlá, jestli má vůbec nějakou šanci, že jeho city budou opětované.
Vers l'avant od AnnieMirai
Vers l'avant patří mezi povídky, které mají velmi zajímavý výchozí nápad. Válka s Voldemortem skončila, ale Harryho problémy rozhodně ne. Přestože se stal bystrozorem, ocitá se na útěku právě před lidmi, kteří by teoreticky měli stát na jeho straně.
Během jednoho přemístění navíc přijde o magii a skončí uprostřed sněhové vichřice. Jeho situace není zrovna záviděníhodná a jedinou šancí na přežití se stane náhodně objevený srub, ve kterém žije neznámý lektvarista.
A protože jsme ve Snarry fandomu, asi nemusím příliš napovídat, kdo by se za touto postavou mohl skrývat. Příběh pracuje s útěkem, skrytou identitou a následky rozhodnutí, která Harryho přivedla do tak nepříjemné situace. Pokud máte rádi poválečné příběhy a Severuse, který si žije vlastním životem daleko od ostatních, může vás Vers l'avant zaujmout.
Další české a slovenské povídky
Do svého výběru bych ráda zařadila také Spojeni magií a Pod pláštěm mlhy od smilingxqueen, Dvě duše v jednu od LokiPrincOfAsgard a Ve stínu věštby od Wertschy.
Ze slovenské tvorby nechci vynechat Bolestivou cestu ku šťastiu od Nyssa_ff a ze zbývajících českých titulů například Spravedlivou válku od Blanch nebo Dokud budu živ od FemmeFragile. Poslední jmenovaná povídka byla v době sestavování mého původního seznamu nedokončená, takže doporučuji před čtením ověřit její aktuální stav.
A samozřejmě nemohu zapomenout ani na Spojení od AnnieMirai.
Vím, že by bylo lepší věnovat každému z těchto příběhů více prostoru. Jenže bych nerada psala obecné anotace, ve kterých se dozvíte pouze to, že jde o dramatické dílo plné emocí a nečekaných zvratů. Raději se k nim vrátím postupně a pořádně, než abych vám nabízela několik prakticky totožných odstavců.
Dear Severus Snape od Elizabeth01Prince
Dear Severus Snape patří mezi povídky, jejichž samotný námět mě dokáže zaujmout už tím, jak je jednoduchý a zároveň bolestivý. Po skončení války se Harry snaží vyrovnat s tím, co všechno se stalo. Má za sebou spoustu ztrát, výčitek a nevyřešených pocitů, přičemž jedním z lidí, se kterými už si nikdy nemůže promluvit, je Severus Snape.
A tak mu začne psát dopisy. Severus je ovšem mrtvý a Harryho slova nemají komu dojít. Nebo si to alespoň Harry myslí. Psaní dopisů se pro něj stává způsobem, jak zpracovat vlastní vzpomínky, pocity viny a věci, které už nestihl říct.
Právě tento motiv mi připadá velmi zajímavý, protože se nesoustředí jen na samotný vztah, ale také na následky války a potřebu vyrovnat se s minulostí.
K povídce existuje také pokračování Dear Harry Potter, takže pokud vás první část zaujme, nemusíte se s příběhem hned loučit.
Kdysi se objevil také český překlad, ale zůstal rozepsaný. Bohužel se mi ho už nedaří dohledat. Nevím, jestli byl odstraněný, přesunutý jinam nebo jednoduše zmizel spolu s některou z původních platforem. Pokud o něm něco víte, dejte mi prosím vědět, protože bych ho opravdu ráda našla. Ráda bych totiž poděkovala také člověku, který se do překladu pustil, ale jeho jméno se mi zatím nepodařilo dohledat.
Z dalších anglických příběhů bych zmínila také If I Could Turn Back Time od InsufferableKnowItAl, která je označená také jako Snamione, a Black-and-white od PJACLIEBE, včetně pokračování Black-and-white – Life Is Beautiful.
Starší Snarry klasiky, které by neměly zapadnout
Fanfikční svět samozřejmě nevznikl s Wattpadem nebo AO3. Dříve fungovala celá řada osobních stránek, fanouškovských archivů a blogů, na kterých autoři a překladatelé publikovali svoji tvorbu. Některé z nich fungují dodnes, jiné už najdete jen díky tomu, že se je někdo včas pokusil zachránit nebo archivovat.
A právě proto bych ráda připomněla několik starších titulů, které podle mě stojí za pozornost.
Noci v zahradě Getsemanské od StarCrossed
Nights in the Garden of Gethsemane je první část trilogie od StarCrossed, která publikovala také pod jménem Kayla Frost. Rozhodně nejde o jednoduché romantické čtení. Harry se totiž dostane do Voldemortova zajetí a ocitne se zcela odříznutý od ostatních lidí. Jeho jediným stálým společníkem se stává Severus Snape, který má dohlížet na jeho uvěznění.
Harry se tak musí vyrovnat nejen se samotným zajetím a zacházením Smrtijedů, ale také s tím, že je prakticky ve všem odkázaný na člověka, kterému vůbec nedůvěřuje. A Severus přitom nemusí být přesně tím, kým se na první pohled zdá.
Příběh je vyprávěný z Harryho pohledu a má velmi temnou atmosféru. Nechybí násilí, psychický nátlak ani sexuální násilí, takže rozhodně doporučuji věnovat pozornost upozorněním autorky a překladatelky.
Zajímavostí celé trilogie je, že druhá část Invictus: Neporažený vypráví v podstatě stejné události, ale tentokrát ze Severusova pohledu. A to je podle mě velmi zajímavý způsob, jak čtenáři ukázat, nakolik se mohou dvě interpretace totožné situace lišit.
Za českým překladem stojí opět Adelaine, které bych opravdu ráda poděkovala. Na jazykové kontrole Nocí v zahradě Getsemanské se podílely také Katharine Colt a Sitara, jejichž práci rozhodně nechci opomenout.
Myslím, že právě podobné rozsáhlé projekty krásně ukazují, jak velkou roli mohou překladatelé v určitém fandomu sehrát. Bez jejich práce bychom totiž možná vůbec neměli možnost seznámit se s příběhy, které se později staly součástí našich vlastních čtenářských vzpomínek.
Můj kocourek od Lady Corten a Exy
Můj kocourek patří mezi povídky, které pracují s jedním z mých oblíbených kouzelnických motivů, tedy se zvěromágstvím. Jenže co se stane, když se někdo pustí do něčeho, co nemá úplně pod kontrolou?
Právě na podobné situaci je příběh postavený. Zvěromágství totiž nemusí vždycky dopadnout tak, jak si jeho uživatel představuje, a někdy se z nepovedené proměny může stát opravdu pořádný problém.
Vzhledem k samotnému názvu asi nebude velkým překvapením, že zde důležitou roli hraje kočičí podoba. Jenže i velmi nepříjemná situace může nakonec přinést něco dobrého. A právě na podobných nečekaných okolnostech dokážou vznikat zajímavé vztahy.
Ráda bych také uvedla, že jde o původní českou tvorbu, na které se podílely Lady Corten a Exa. Oběma autorkám patří poděkování za příběh, který mezi staršími Snarry povídkami rozhodně stojí za připomenutí.
Zkázonosný prach od Emily Waters
Ashes of Armageddon neboli Zkázonosný prach je rozsáhlý dokončený příběh o 69 kapitolách a epilogu. A tentokrát se připravte na opravdu temnou zápletku.
Severus Snape přežije útok Nagini, ale následně stráví pět let v kómatu. Když se konečně probudí, zjišťuje, že kouzelnický svět už není takový, jaký si ho pamatuje. Místo uznání za svou roli ve válce mu hrozí odsouzení a dostává se do moci Harryho Pottera, který se mezitím změnil v nesmírně mocného, ale také krutého a pomstychtivého člověka.
Situace je ovšem komplikovanější, než se na první pohled zdá. Severus tvrdí věci, kterým většina lidí odmítá uvěřit, a postupně se ukazuje, že kouzelnický svět může být znovu ovlivňován temnými silami.
Zkázonosný prach rozhodně není odpočinková romantika. Pracuje s násilím, otroctvím, pomstou i psychickými následky války a je určený dospělým čtenářům. Pokud máte rádi náročné příběhy s výrazně temnější atmosférou, může vás zaujmout. Jen bych opravdu doporučila nepodceňovat obsahová upozornění.
Český překlad připravila Patoložka, které bych tímto ráda poděkovala. Její práce si podle mě zaslouží zvláštní uznání, protože se věnovala také dalším známým Snarry příběhům a na svém webu je dlouhodobě zpřístupňuje čtenářům.
Na stránkách překladatelky je k dispozici také PDF verze, což osobně považuji za velké plus. Zvlášť u tak rozsáhlých příběhů totiž ocením možnost uložit si text a číst ho pohodlně i bez neustálého přecházení mezi jednotlivými kapitolami.
S očima doširoka otevřenýma od suitesamba
With Eyes Wide Open pracuje s motivem, který jsem už v tomto článku několikrát zmínila, tedy s manželstvím mezi Harrym a Severusem. Tentokrát je ovšem důvodem k uzavření sňatku životní dluh.
Narcisa Malfoyová totiž požádá Harryho o pomoc se splácením dluhu, který vůči ní má. Chce, aby Severus dokázal splnit poslední vůli svého dědečka a získal rodové sídlo Princeů. Jenže k tomu potřebuje manžela, a Harry proto souhlasí, že si Severuse vezme a bude s ním žít jeden rok a jeden den.
Jak asi tušíte, všechno se velmi rychle zkomplikuje. Panství Prince Manor totiž ukrývá vlastní tajemství a jeho zahrada není ani zdaleka tak obyčejná, jak by se mohlo zdát. Navíc se postupně ukazuje, že ani Narcisiny úmysly nemusejí být úplně nezištné.
Harry tak musí řešit nejen komplikovaný vztah se Severusem, ale také záležitosti spojené s Malfoyovými, rodovým dědictvím a magií, která má na celý příběh zásadní vliv.
Pokud tedy máte rádi tajemná stará sídla, rodinná tajemství a motivy nuceného manželství, S očima doširoka otevřenýma by vás mohlo zaujmout.
Také tento příběh přeložila Patoložka, přičemž na jazykové kontrole spolupracovala Aneri. A protože sama vím, jak moc dokáže kvalitní korektura ovlivnit výslednou podobu textu, ráda bych poděkovala oběma. Překladatel totiž nemusí být na všechno sám a práce betareaderů si zaslouží stejné uznání jako jakákoli jiná spolupráce na výsledném díle.
Mizivá šance od Sheankelor
A Snowball's Chance neboli Mizivá šance pracuje s příběhem Harryho a Severuse a s poněkud neobvyklou dohodou se Smrtí. Právě tento nadpřirozený prvek dodává příběhu zajímavý rozměr a otevírá otázku, za jakých podmínek se vlastně mohou dvě postavy dostat k něčemu, co by jim za normálních okolností nebylo dopřáno.
Povídka se skládá ze tří delších kapitol a dalšího navazujícího materiálu ze Snowball Universe. Na jednotlivých příbězích z tohoto světa se podílely také další autorky, mimo jiné YenGirl.
Zajímavé je ovšem i to, že Patoložka podle této povídky připravila společně s dalšími fanoušky maňáskové divadlo, které bylo předvedeno na Festivalu Fantazie v roce 2015. A to už je podle mě krásný příklad toho, jak daleko může fanouškovská tvorba přesáhnout hranice samotného psaného textu.
Český překlad opět připravila Patoložka a na jazykové kontrole se podílela Claire. Oběma patří moje poděkování. A v případě Patoložky bych ráda ocenila také její nadšení, se kterým dokázala fanfikční příběh přenést nejen do češtiny, ale nakonec i do úplně jiného způsobu vyprávění.
Nullo Modo od KalamityJane
Nullo Modo je další ze zajímavých Snarry povídek, které pracují s motivem nuceného svazku. Harryho prázdniny, od kterých si původně sliboval nějakou změnu, se totiž velmi rychle promění v noční můru. A Severus se do celé situace dostane prakticky bez toho, aby pořádně chápal, jak se mu něco podobného mohlo stát.
Oba jsou následně nuceni spolupracovat, přestože by se za normálních okolností nejspíš raději jeden druhému vyhnuli. Jenže tentokrát mají opravdu vážný problém. Pokud se totiž nedokážou domluvit a začít táhnout za jeden provaz, může se celá situace velmi rychle změnit v katastrofu.
Právě takové výchozí okolnosti podle mě nabízejí docela zajímavý prostor pro vztah mezi Harrym a Severusem. Oba totiž musejí překonat vlastní odpor a předsudky, aniž by si mohli jednoduše vybrat, že už toho druhého nechtějí nikdy vidět.
A nesmím zapomenout na slovenské autorky
Slovenská fanfikční tvorba má v mém výběru samozřejmě také svoje místo. A protože čeština a slovenština jsou si natolik blízké, že většině z nás čtení slovenských povídek nepředstavuje žádný zásadní problém, byla by podle mě škoda je přehlížet.
Do posledného dychu od Tessky
Do posledného dychu je slovenská jednorázovka, ve které hrají důležitou roli Nagini, Severusovy vzpomínky a jeden polibek, který dokáže pořádně zabolet. Nechci prozrazovat podrobnosti, protože u podobných krátkých příběhů může i zdánlivě nevinná informace pokazit velkou část čtenářského zážitku.
Pokud máte rádi povídky, které dokážou zasáhnout i na malém prostoru, rozhodně jí dejte šanci. A možná si raději rovnou připravte kapesníky.
SS a tajomstvo Stonehenge od Tessky
Od stejné autorky bych doporučila také delší kapitolový příběh SS a tajomstvo Stonehenge, který má přes třicet kapitol. Najdete ho na autorčiných stránkách v sekci Slash z Tessinho brka.
Jen upozorním na jednu praktickou věc. Kapitoly jsou na webu řazené od nejnovějších, takže pokud chcete začít skutečně od začátku, musíte se nejdříve dostat na konec seznamu. Zní to možná banálně, ale kdo někdy hledal správné pořadí kapitol na starších fanouškovských stránkách, pravděpodobně ví, jak nepříjemné to dokáže být.
A protože jde o původní slovenskou tvorbu, patří moje poděkování přímo Tessce, která oba příběhy napsala. Především u starších fanfikcí si myslím, že je důležité nezapomínat na jejich autory, jejichž práce často vznikala v době, kdy bylo publikování podobné tvorby mnohem méně jednoduché než dnes.
Jsem opravdu jen Snarrystka?
Občas mám pocit, že si o mně lidé myslí, že nečtu nic jiného než Snarry. Což samozřejmě není pravda, protože mám ráda celou řadu dalších shipů z Harryho Pottera a když jsme u toho, úplně mimo tento fandom také shipuju Larry Stylinson.
Přiznávám ovšem, že Snarry má u mě přece jen trochu výsadní postavení. Kdybych měla jednotlivé Harry Potter shipy nějak seřadit podle toho, jak často po nich sahám, Snarry by bylo pravděpodobně na prvním místě. Hned za ním by následovalo HarryLu a v těsném závěsu Snamione. Ostatní mám také ráda, ale nevracím se k nim tak často.
Ani po tolika přečtených příbězích ovšem nemám pocit, že by se ve Snarry už nedalo objevit nic nového. Autoři stále přicházejí s jinými zápletkami, alternativními realitami a novými interpretacemi známých situací. Samozřejmě se najdou také povídky, ve kterých je všechno předvídatelné už po několika odstavcích, ale pak narazíte na něco, co vás opravdu překvapí, a najednou si vzpomenete, proč vás tenhle fandom před lety tolik chytil.
Jedno velké poděkování autorům, překladatelům a všem, kteří zachraňují staré fanfikce
Na závěr bych chtěla zmínit ještě něco, co podle mě stojí za mnohem větší pozornost, než se tomu běžně dostává. Staré fanfikční weby totiž postupně mizí a s nimi bohužel také obrovské množství příběhů, překladů i komentářů čtenářů. Někdy jejich provozovatelé jednoduše skončí, jindy zanikne celá platforma, na které autoři publikovali. A pokud někdo obsah včas nezálohoval, může být nenávratně pryč.
Kdo se ve fandomu pohybuje delší dobu, pravděpodobně už někdy hledal povídku, kterou si pamatoval skoro nazpaměť, jen aby zjistil, že původní stránky už neexistují. A právě proto bych chtěla poděkovat všem, kteří se snažili starší fanouškovskou tvorbu archivovat, zachraňovat a zpřístupňovat dalším čtenářům.
Stejně tak bych chtěla poděkovat všem autorům, překladatelům a betareaderům, kteří se na těchto příbězích podíleli. Ačkoli se v tomto článku věnuji především svým oblíbeným povídkám, dobře si uvědomuji, že bez jejich práce bych si spoustu z nich možná nikdy nemohla přečíst.
Práce překladatelů je podle mě ve fanfikčním světě často neprávem přehlížená. Čtenáři si zapamatují název povídky, její zápletku nebo jméno původního autora, ale na člověka, který jim příběh zpřístupnil v češtině, už si mnohdy nevzpomenou. Přitom právě překladatelé věnují obrovské množství času tomu, aby zachovali atmosféru původního díla, převedli dialogy do našeho jazyka a umožnili nám prožít stejný příběh, jaký si mohli přečíst fanoušci v zahraničí.
A potom jsou tu lidé, kteří se starají o korektury, provozují vlastní archivy, opravují nefunkční odkazy nebo se snaží zachránit povídky ze zanikajících webů. Možná nejsou tolik vidět, ale bez jejich práce by dnes část historie našeho fandomu jednoduše neexistovala.
Samozřejmě je přitom důležité respektovat také přání původních autorů a překladatelů, protože zachování povídky a její další veřejné šíření nemusí být automaticky totéž.
I tak si myslím, že všichni, kdo věnují svůj čas a energii fanouškovské tvorbě, si zaslouží velké poděkování. A pokud máte doma uložené starší povídky nebo víte, kam se přesunuly některé dnes už nefunkční archivy, budu ráda, když se o své tipy podělíte.
A co čtete vy?
Tohle samozřejmě není konečný seznam. Kdybych měla vypsat všechny Snarry povídky, které mě za ty roky zaujaly, pravděpodobně bych u počítače seděla ještě hodně dlouho. Některé jsem určitě vynechala, na další si vzpomenu až za týden a u jiných si budu říkat, jak jsem na ně vůbec mohla zapomenout.
Ale právě proto bych se v budoucnu ráda věnovala také jednotlivým povídkám podrobněji. Některé si to totiž podle mě opravdu zaslouží a byla by škoda odbýt je jen několika odstavci v dlouhém seznamu.
A teď by mě zajímalo, jaké Snarry povídky máte nejraději vy. Souhlasíte s mojí trojicí favoritů, nebo byste Desiderium Intimum, Elysejský klíč a Kámen manželství poskládali úplně jinak? A máte nějakou povídku, kterou milujete navzdory všem jejím chybám?
Protože já jich mám očividně víc než dost.
Vaše Mimosa
Mimosa Confiante
Přes den se motám kolem marketingu, textů a kampaní, po večerech kolem fanfikcí, cosplaye a všech možných „co kdyby“, která mi nedají pokoj. Píšu hlavně ze světa Harryho Pottera a Mo Dao Zu Shi, nejčastěji Snarry, Snamione, HarryLu a WangXian. Díky zdravotnickému vzdělání se mi do příběhů občas připlete víc anatomie, medicíny a rešerší, než bylo původně v plánu. Cosplay je pro mě zase další způsob, jak si s oblíbenými postavami hrát, ať už zůstávám u canonu, nebo je převlékám do vlastních fanfikčních a AU verzí. V Deníku jedné ADHD zmijozelky pak bez velkého přikrášlování píšu o životě s hlavou, která má většinou otevřeno příliš mnoho záložek najednou.
📖 Další povídky najdeš na AO3 a Wattpadu · 📸 Instagram · 🎥 TikTok · 👉 Celý příběh o mně
