Tato povídka vznikla za účelem příspěvků do nadílky s názvem Snapíšek. Ale protože to bylo původně míněno z mé strany jako adventní kalendář, neodolala jsem, abych k příležitosti adventu nějakou tu povídku nevydala. Během svého působení ve skupině Snarry CZ/SK jsem měla šanci si uvědomit, které věci nás milovníky fanfikcí ze světa Harryho Pottera fascinují a nemálo tomu napomohly naše páteční diskuze. Díky FemmeFragile! Tato povídka je nejkratší z těch plánovaných a zaobírá se obsesí pana Pottera na Severusovy knoflíčky. Bylo to takové mé zahřívací kolo. Ještě bych ráda poděkovala AdaCordella za editaci a neocenitelné rady. Doufám, že si tuto povídku užijete i přesto, že je kraťoučká!
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
Harry měl sen. Byl k smrti děsivý. A co že v něm šlo? Těžko říct, protože Harry si z něho nic nepamatoval. S poměrně dost nepříjemným pocitem vstal a šel vzbudit Rona, když si uvědomil, že Ron je bohužel v Doupěti, kam tentokrát Harry kvůli soukromému “projektu” se Snapem nemohl. Pokrčil rameny, šel se vysprchovat.
Pomalu si rozepnul pyžamový kabátek a povzdechl si. Byla mu zima. Nesnášel, když se po ránu musel jít vysprchovat. Ve snaze co nejrychleji zalézt do sprchy, mu podjela noha a on se natáhl jak dlouhý, tak široký.
Povzdechl si a s protočením očí nad sebou samým se pomalu zvedl a vbelhal se do té sprchy.
Nejen, že mu byla zima a ještě se setkal s extrémně studenou podlahou a natáhl si mezi nohama nějaký netušený sval, nebo šlachu, navíc se mu udělala modřina!
Pustil teplou vodu a nechal ji na sebe stékat. Když byl dostatečně mokrý, do ruky si kápl sprchový gel a začal si přejíždět po těle. Zavřel u toho oči a užíval si doteky, když mu před očima probleskla představa dlouhé řady miniaturních černých knoflíků a černých očí.
V mysli mu vytanulo, že by bylo dobře teď sprchu ukončit a jít se připravit na další dlouhý den se Snapem. Jenže ta představa byla tak žhavá.
Rukama si zrovna mydlil hruď, pomalými dráždivými pohyby. Kůže mu hořela a penis trčel. “Severusi!” vyloudil ze sebe vzdech a pak otevřel oči: “Kašlu na to!”. Chytil ptáka, kterého začal rychlými pohyby zpracovávat. Netrvalo dlouho a Harry se s výkřikem udělal.
Hlavu si opřel o vykachličkovanou stěnu a užíval si dozvuky orgasmu. Když se sebral, vylezl ven a oblékl se.
Vlasy si prohrábl rukou a usmál se na sebe do zrcadla. Doufal, že ho se Snapem nečeká hodina nitrobrany, jelikož si byl jistý, že tohle by tomu mizerovi neuniklo a kdo ví, jak by reagoval.
Znovu mu v penisu cuklo, když si vybavit tu řadu knoflíků. Úplně jej svrběly prsty touhou je rozepnout a odhalit hruď toho nepřístupného profesora. S tím vyšel z koupelny a zamířil do Velké síně na snídani.
Severus Snape stál u sebe v pokojích a díval se do šatníku, kde měl tři stejné hábity, tři stejné košile a dvoje černé společenské kalhoty. Miloval rutinu.
Vytáhl jednu z košil.
Došel před zrcadlo a pomalu zapínal knoflík za knoflíkem, až byl na konci a zavadil o svůj penis. Usmál se smyslně do zrcadla a otočil se zpět k šatníku.
Oblékl si kalhoty a upravil v nich košili. Pak se vrátil zpět před zrcadlo a sledoval své ruce, jak upravují v odrazu manžety. S tímto pohledem se nerad loučil.
Ano, nebyl žádný krasavec, to si uvědomoval, ale to neznamenalo, že nemohl být vášnivým mužem.
Měl v plánu jít večer do baru a sbalit nějakou pěknou jednorázovku. Sex byl nedílnou součástí jeho života. Možná by měl mít vzrušení dost, vzhledem k tomu, co byla náplň jeho životního poslání "dvojitého agenta".
Zamračil se a poodešel ke stolu, kde měl šálek černé kávy. Vzal jej do ruky a vrátil se před zrcadlo uvažovat.
V poslední době se díval po konkrétním typu muže. Mladý, černé vlasy, kulaté brýle a nemožný styl odívání.
Kohopak ti to asi připomíná Severusi? usmál se na sebe kysele do zrcadla a upil kávy.
“Hmmm. Dneska bychom mohli zjistit, na co náš milý Harry myslel a o čem snil,” škodolibě přimhouřil oči a šel odložit prázdný hrnek od kávy.
Zalovil ve skříni a vytáhl svůj charakteristický hábit s řadou knoflíčků.
Znovu došel před zrcadlo a natáhl jej na sebe. Rukou uhladil přední část a začal si zapínat knoflík za knoflíkem.
“Rutina dělá den lepšího muže,” usmál se, hledíc na sebe.
Pak se vydal na snídani do Velké síně.
S Harrym Potterem se střetl velmi záhy, jelikož ten blbec opět nekoukal na cestu a Severuse by skoro srazil.
“Pottere!” zavrčel vztekle směrem k zemi.
Harry totiž opravdu spěchal a nikoho pod schody nečekal. Myšlenkami byl stále u své ranní erekce.
Nyní hleděl na profesora lektvarů a očima sjel na přední část jeho hábitu.
“Sakra!” vydechl, protože cítil nový příval vzrušení.
“Copak, Pottere? Nikdo vám neřekl, že když jdete po chodbě, máte čumět kolem sebe?”
Samozřejmně si všiml Harryho pohledu a definitivně se rozhodl, že jej dneska hodně potrápí.
“A klít, když se máte omluvit!” dostával se Severus do ráže.
Harry věděl, že je to celé špatně a že to celé taky špatně skončí.
“Omlouvám se, profesore!” snažil se to alespoň vylepšit.
“Pozdě! Rád bych vám dal školní trest, ale vzhledem k tomu, že jsou prázdniny a pan ředitel by mě stáhl z kůže, tak dvě hodiny příkladné nitrobrany vás možná přivedou k rozumu.”
Harry jen tiše zasténal nevolí a Severus se v duchu samolibě ušklíbl.
“A teď laskavě zvedněte ten svůj zadek a pokračujte směr Velká síň! Třeba zkazíte den ještě někomu jinému.”
Harry samozřejmně poslechl a v rámci zachování svého života profesora mlčky následoval. Smutně hleděl na jeho záda a přemítal, jaký má asi zadek, načež by si nejraději jednu natáhl, vzhledem k vzpomínané hodině nitrobrany.
Harry si celý den náramně užil. Podíval se ven, kde byl čerstvý sníh až hezky po kolena, a zahrál si s ostatními studenty kouzelnickou koulovanou, což byla ještě větší sranda, než ta mudlovská.
Kvitoval, že alespoň na chvíli mohl vytěsnit z hlavy dlouhou řadu knoflíčků. Na druhou stranu, když pomáhal dvěma druhákům stavět sněhuláka, nenapadlo ho nic lepšího, než z malých kamínků sněhulákovi ty knoflíčky přidělat. Tehdy se pozastavil nad tím, že vlastně neví, kolik jich tam Snape měl. Dal si za úkol zeptat se, kdyby byla možnost.
Po obědě si šel do knihovny udělat úkoly, jelikož stejně neměl nic lepšího na práci. Hermiona by z něj měla radost. Místo spaní úkolů však zkoušel nakonec najít v knihách nějakou radu, jak si uchránit při nitrobraně dané vzpomínky. Děsil se momentu, kdy Snape zjistí, jak si to dělal ve sprše s jeho jménem na rtech. Bohužel, v žádné knize nic užitečného nenašel.
Během večeře čekal, až se profesor uráčí přijít, aby zjistil, jakou má náladu, ale ten nedorazil. S husí kůží a žaludkem na vodě se vydal do sklepení, odkud dnes jistojistě neodejde živý.
Severus seděl ve svém křesle se skleničkou ohnivé wiskey v ruce a sledoval hodiny. Labužnicky upíjel a počítal minuty. Byl si jistý, že Potter přijde pozdě a on chtěl vědět přesně, kolik minut mu má vyčíst.
Jaké to bylo zklamání, když se přesně v 6 hodin – a ani o vteřinu později – ozvalo zaklepání na dveře. Odložil skleničku na stolek a mávnutím ruky otevřel.
“Pojďte dál Pottere,” sledoval, jak mladík obezřetně vstupuje a zavírá za sebou.
Harryho zamrazilo z toho hlasu.
“Ano, pane profesore,” očima přejel po známém pokoji a polkl. “Takže, dneska budeme procvičovat lektvary?”
Naivně doufal, že mu to vyjde, ale Snape se na něj podíval zamračeně.
“Myslíte si, že jsem úplný idiot, Pottere? Nitrobrana. To budeme dneska procvičovat.”
Mávl hůlkou a udělal prostor.
Harry se postavil proti němu a připravil si hůlku. Teoreticky si pamatoval naprosto přesně, co má dělat, ale prakticky to nikdy nedokázal. Opravdu ho užíral přímo šílený strach ze Snapovy reakce.
“Legilimens!” ozvalo se rázně a Harry nestačil ani mrknout, než mu Snape vrazil do mozku s razancí a uzřel přesně to, co Harry tak moc toužil skrýt.
Severus bezhlesně zíral na ten výjev před sebou a cítil, jak mu kůží proniká vzrušení. Sledoval Pottera, zavírajícího oči ve sprše, jak se hladí a sténá jeho jméno. Jak bere do ruky svůj penis a představuje si, že ho Severus šuká. Mohl by mít dostatek rozumu a ukončit to, místo toho si přivolal jinou vzpomínku a z toho, jak byly její okraje v mlze a rozmazané poznal, že se jedná o sen. Černé vystupující puntíky na černém podkladu. Poznal by je okamžitě. Jeho knoflíky. Potter najednou vztáhl ruku a přejel po té látce. Zavzdychal a rozepnul první knoflík, než jeho ruku překryla jiná, větší. Severusova. Pohladil ji po hřbetu a pobídl jej pokračovat. Neviděl svou tvář, jen ty zatracené knoflíky. Chtěl to vidět celé. Čekal a sledoval, jak Harryho ruce rozepnuly poslední knoflík. Jak mu sundaly košili a hladily jej po hrudi. Sledoval, jak si mladík klekl, rozepnul mu kalhoty a objal ústy Severusův penis. Sám Severus musel zaklonit hlavu při té myšlence. Do hlavy mu proniklo zasténání, ale jiného charakteru. Uvědomil si, že je v Harryho mysli a že mu ubližuje víc než je zdrávo. Okamžitě kouzlo zrušil a uviděl Harryho ležet na zemi.
“Harry?!” vyhrkl, když si jej přitáhl na klín a utřel mu krev, která mu tekla z nosu.
“Tak jste to viděl!”
Severus se uchechtl. Teď jsi byl jist, že Harry bude do hodiny v pořádku.
Pro jistotu si přivolal posilující lektvar a lektvar proti bolesti, aby Harry nemusel na ošetřovnu. Pomohl mu vstát a usadil ho do křesla naproti tomu svému. V hlavě mu mezitím běželo dilema.
Pěkně se to komplikuje. V životě s nikým dlouhodobější vztah neměl. Ale potom, co viděl v Harryho hlavě a po té touze, která ho začala ovládat, se rozhodl udělat vyjímku. Chtěl si Harryho užít v posteli. Ale nemohl přece jen tak využívat chlapce. Jeho poslání jako dvojitého agenta tím pádem bude ohrožené a možná za to zaplatí životem, ale nemohl si pomoct. Harry se dostal nějakým záhadným způsobem do popředí jeho životních priorit.
Místo whiskey mu nalil čaj, který se hřál v krbu, a naklonil se.
“Harry. Zaprvé, vyjádřím se k tvému výkonu. Žalostné. Cvičíme to už po milionté a stejně to nedokážeš blokovat.”
Harry zvedl hlavu. “Tykáte mi.”
Severus se na něj podíval ostře. “Nepřerušuj mě, k tomu se dostanu!” polkl. “Změníme přístup. A teď zadruhé. Jsi si vědom toho, že jsem tvůj profesor?”
Harry obezřetně kývl.
“Řeknu ti to tak, jak to je. Chci tě. Líbíš se mi a přitahuješ mě.”
Harry uvažoval, kam zmizela slova a miluji tě, ale mlčel.
“Nikdy jsem neudržoval vztah. Ano, sex mám rád, ale s nikým jsem nikdy nechodil.”
Harry klesl na duchu.
“Udělám vyjímku. Chci to zkusit. S tebou. Má to však jedno velké ALE!”
Harry pocítil rostoucí radost, hrozící vytrysknout z jeho hrudi.
“Nikdo se to nesmí dozvědět a musíš se naučit dokonalou nitrobranu. Temný pán je v ní perfektní a já bych se rád dožil konce války živý a vcelku.”
Harry kývl a zvedl hlavu, aby se mu podíval do očí. “Smím tě oslovovat Severusi?”
Severusem projel záchvěv slasti. Jeho jméno znělo z Harryho úst tak nevinně a lákavě. “Ano.”
A smím tě políbit? chtěl zašeptat Harry. Místo toho však pootevřel ústa, kam vklouzl Severus jazykem.
Harry zvedl ruce a dotkl se prvního knoflíčku. Myslí mu proběhla ta stará otázka, kolik těch knoflíčů asi má... Neuvědomil si, že to zamumlal do Serverusových rtů, které se zkroutily do úsměvu a mezi polibky začal vypočítávat.
“Dvanáct vpředu na hrudi,” kousl mladíka do rtu, “včetně tří nezapnutých na límci,” přesunul se na jeho krk, “čtyřech na každé noze,” rukou sjel k Harryho penisu, “a deseti na každém rukávu.”
Harry vydechl. “Takže celkem 29!”
Severus se na chvilku odtáhl. “Takže pán pořád ještě může myslet… To bych měl napravit!” A odtáhl jej do své ložnice.
- KONEC -