• Mimosa Confiante

Dreams Are Coming True

Aktualizováno: 11. 4.

Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla jako příspěvek do této nadílky. Kdo z nás nesní o něčem, co se dost pravděpodobně nesplní? Říkala jsem si, že Harry má určitě taky něco takového. Nějaký sen, který se mu zdá nesplnitelný... Povídka je velké OOC. Omlouvám se za případné chyby, tato povídka totiž neprošla ještě editací. Děkuji za betování Martině Petrekové a ostatním! Pokud by měl kdokoliv zájem povídku zeditovat, budu vděčná. Přeji příjemné počtení!

 

Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

‘Sny’ pomyslel si Harry a sledoval kráčejícího profesora Snapea. ‘Miloval jsi mou matku.’ zamračil se a pak se nadechl. ’Co kdybys místo jí, mohl mít mě?’. Pak se uchechtl svým vlastním toulavým myšlenkám a zavrtěl prudce hlavou. ‘Kdo nic nezkusí, nic nezíská...’ šeptl mu hlas v hlavě. ‘To je pravda’ musel s tím hlasem Harry souhlasit. Ale on se docela bál, co by se stalo, kdyby po něm vyjel. Snape nebyl znám jako tolerantní člověk nebo snad srandista. Nejspíš by jej zesměšnil před celým ročníkem. Ruka ho však svrběla a rozkrok taky. Harry si povzdechl: Stejně jako Snape, i on sám měl určitou pověst. ‘Jsi Nebelvír! Čeho se vlastně bojíš?’ ptal se sám sebe, když tu ho napadl ten spásný nápad! Vzal do ruky pero a namočil jej do kalamáře. Sklonil se nad svůj sešit a začal psát.


Psal rychle. Když byl spokojen se vzkazem, vzal pár švábích oček a hodil je po Malfoyovi, který zavyl, přemožený odporem a už se nadechoval k urážce, když: “Potter!” stál nad ním Snape. “K čemu se používají švábí očka?” Harry sklopil oči. “Do lektvaru.” a vzápětí dodal: “Pane.”. Sledoval, jak Snapeovy oči cukly k jeho sešitu, kde si všiml naškrábaného vzkazu. Sledoval jak ten sešit bere Snape do ruky a s nic neříkajícím pohledem kráčí zpět ke katedře. V půlce cesty se otočil a zamračil se. “Trest.” otočil se zpět ke katedře a když k ní došel a usadil se: “Dnes v noci budete drhnout kotlíky Pottere. Až to do kuropění!” vrčel. “Po večeři ať jste tady!”. Harry se zamračil, ale odpověděl. “Ano pane.” Hermiona vedle něj byla neposedná a neodbytná. “Co jsi zase provedl Harry?!” nechápala. “Že jsi napsal do toho sešitu něco nelichotivého?!” Harry sklopil hlavu a kývl. “Ano,” ale neprozradil co. Napsal totiž něco, co mělo sloužit jen Snapeovým očím a do čeho Hermioně absolutně nic nebylo.


Severus otevřel znovu Potterův sešit a zvedl jeden koutek nahoru, když si přečetl znovu ta slova: “Ošukejte mě profesore. Prosím! Potřebuju od Vás zachránit.”. Stále měl před sebou ty nevinné Potterovi oči. “Zmetek jeden! Co si o sobě vlastně myslí?!” začínal být naštvaný, i když stále v něm přetrvávalo pobavení. ‘A co kdyby jsi mu to ukázal Severusi? Třeba to opravdu potřebuje.’ zavrtěl nevěřícně hlavou sám nad sebou. ‘Ošukat? Uvidíme.’ pomyslel si a usmál se netečně. ‘Ještě toho bude litovat, ale nebyl bych správný Zmijozel, kdybych z toho nevytřískal něco pro sebe.’ dovolil si usmát se. Stejně v učebně nikdo nebyl. Potřásl hlavou a přitáhl si eseje, které čekali na opravu. Hodlal čekat produktivně než Potter přijde.


Harry samou nervozitou nebyl schopen se pořádně najíst. Ron s Hermionou to naštěstí připisovali stresu z trestu se Snapem a nevyptávali se. Harrymu hořela kůže, když si představil, jak se ho Snape dotýká. Zavrtěl hlavou. ‘Nejspíš tě bude mučit, zabije tě a pak tě pohřbí, aniž by někomu řekl kde.’ uculil se nad tou myšlenkou a zvedl se. “Jdu. Je čas!” prohodil směrem ke svým kamarádům a nevšímal si, jak se Seamus ptá, kam že to Harry jde. Zamířil rovnou do sklepení. Nerozhodně stál 5 minut před dveřmi do učebny lektvarů a pak se rozhodl. Zlehka zaťukal a čekal. Zevnitř se ozývalo škrábání brku o papír, jinak nic. Po další minutě to ustalo a směrem k Harrymu se rozléhal tlumený zvuk kroků. Dveře se prudce otevřely a Snape stál mezi nimi.


‘Idiot. Musím vstát? Dojít tam?’ pak si odpověděl. ‘Severusi máš hůlku, ale tohle ti hraje do karet!’ uculil se a šel ke dveřím. Prudce je otevřel, svůj výraz již pevně pod kontrolou a řekl mrazivě. “Vážně jsem musel vstát, abych si pro vás došel?” Potterovi nedal šanci, když otevřel ústa, aby se bránil, chytil jej za kravatu a prudce vtáhl dovnitř. Praštil s ním o stěnu až na něj Potter zamrkal a Severus se tvrdě usmál. “Takže sex Pottere? Dobrá. Ale bude to po mém!” S tím mávnul hůlkou, zamkl dveře a prudkým pohybem rozvázal Harryho kravatu, nechal ji volně viset a rozepnul mu knoflíčky na košili. Harry se nedokázal vymanit ze zamrznutí, které přišlo s tím prudkým nárazem o stěnu. Jen nevěřícně sledoval Snapea. Když mu zajel chladnýma rukama na hrudník a břicho, přitiskl se zády víc na stěnu ve snaze uniknout tomu chladu a Snape přistoupil blíž, jen aby si přivlastnil Harryho krk. Přisál se k němu a pěkně jej tam olizoval a sál. Harryho nohy pomalu vypovídaly službu. Protočil oči a vnímal tu slast. Žilami se mu šířilo teplo a on zamumlal. “Severusi!” na což muž reagoval zavrčením. Znovu s Harrym smýkl a hodil ho na jeden pracovní stůl, přičemž se mu podařilo shodit polovinu skleněného nádobí. Ozvalo se řinčení, ale Severus na to nedbal. Ani Harry. Uspokojit potřeby bylo mnohem důležitější.


Ron stál za dveřmi s Hermionou a snažili se zaslechnout, co se tam děje. Hermiona si říkala, že byl Harry až příliš nervózní na to, že měl před sebou klasický Snapeův trest. Slyšeli každé čtvrté slovo, takže absolutně netušili o čem ti dva hovoří, nebo spíš Snape. Harry byl potichu. Když se ozvalo řinčení skla, Hermiona odskočila od dveří a podívala se vyděšeně na Rona, který neváhal a rozběhl se ze sklepení rovnou do kanceláře Albuse Brumbála.


Severus přišpendlil Harryho tělo ke stolu svojí váhou, zatímco ho hluboce líbal a Harry mu vycházel vstříc. Jejich jazyky kolem sebe tancovaly, dokud se Severus trochu neodtáhl, držíc Harryho spodní ret mezi zuby. Harry se mu díval zblízka do očí a obdivoval tu obsidiánovou barvu. Jakoby se ho na něco ptal. Harry své oči zavřel, Severus jeho ret pustil a sundal mu kalhoty. Harry mu vydatně pomáhal, když nadzvedl boky. Severus si jen rozepnul poklopec a vysvobodil tu ubohou erekci. Přivolal si lubrikant a zasunul do Harryho první prst. Na to Harry odpověděl prudkým výdechem zadržovaného vzduchu. Trochu to pálilo, ale touha byla silnější. “Prosím profesore!” zvolal s touhou.


Hermiona uvažovala, jestli má opravdu čekat na Rona s Brumbálem, když se ozvalo: “Prosím profesore!” Harryho až plačtivým hlasem. Hermiona se vyděsila, najednou ji přepadla myšlenka že neví, co má dělat. Slečna Všechno vím a znám byla najednou jeden velký uzlíček strachu. Netušila, co tam Snape Harrymu dělá, chtěla mu pomoci, ale nemohla jen tak vtrhnout do zamčené učebny!


Severus zavrčel v odpověď a zasunul do něj dva prsty. Pomalu ho roztahoval a užíval si Harryho steny a lehké tiché výkřiky. Harry ho chytil za ruku a zastavil ho. “Vezmi si mě Severusi.” prosil ho s vážným pohledem. Severus najednou pochyboval o své schopnosti být krutým Zmijozelem. Zavřel oči nad tím uvědoměním si a podlehl Harryho pohledu, když do něj pomalu, ale jemně vklouzl. Harry pustil jeho ruku, ale chytil se jeho hábitu. Držel se, jako kdyby se bál, že jej Severus opustí. Severus však nic takového v plánu neměl. Začal přirážet a Harry mu vycházel vstříc. Zvedl víc nohy, aby měl Severus dobrý přístup a zahákl je za jeho bedra. Společně mířili k výšinám, když se ozvala rána a dveře skončili na zemi. Severus strnul a Harry se k němu polekaně přitiskl. Následoval Severusův pohled, k nyní již neexistujícím dveřím.


“Severusi?!” zíral na ně Brumbál a za ním dovnitř koukala Hermiona s Ronem. Oba dva překvapeně mrkali při pohledu na nahého Harryho, tisknoucího se ke svému profesorovi. Naštěstí toho víc vidět nemohli, jak si uvědomila Hermiona. Chytila Rona a odtáhla ho do chodby. Albus si dal ruku před pusu a pak se otočil, zatímco neurčitým gestem ukázal, aby se oba dva upravili.


Harry se při pohledu na Albuse Brumbála začal obávat, co se bude dít. Vztah mezi učitelem a žákem byl zakázaný. Věděl to víc než dobře. Nejspíš ho čeká vyloučení a Severuse Snapea vyhazov ze školy. Zavřel oči. Na Snapea se raději vůbec nepodíval a začal se spěšně oblékat. Ředitel mezitím opravil v rychlosti dveře a otočil se k oběma čelem. Harry si dozapnul knoflíky na košili a Severus si sedl bokem na lavici. “No. Tohle bylo nečekané, že?” uchechtl se najednou sám pro sebe Brumbál. “Víš Severusi co tě čeká, pokud si začneš se studentem? A ty Harry?” zeptal se nyní již poťouchle, protože dostal skvělý nápad! Když se mu od obou dostalo nenadšeného souhlasu, Albus se narovnal a řekl. “Mám řešení!”. Severus na něj hleděl podezíravě. Znal Albuse dost dlouho na to, aby si byl jist, že to co vymyslel se mu líbit nebude.


Albus si sedl za Severusovu katedru a opřel se do jeho křesla, ruce spojené ve stříšku, tak, jak to sám Severus měl ve zvyku. Usmál se na oba dva. “Na manželé se ten zákon nevztahuje. Jestli s tím budete souhlasit, oddám vás klidně hned. Na chodbě máme dva případné svědky.” Severus okamžitě začal protestovat. “Severusi!" Zastavil ho Albus rázně. "Nezajímá mě to! Sám sis vybral!” podíval se na Harryho, který na něj stále šokovaně koukal. “Jsi v posledním ročníku Harry. Je ti dost let na to, aby ses mohl oženit. Jako poškozená strana,” hodil okem po trucovitě se tvářícím Severusovi. “Máš právo se vyjádřit. Chceš si vzít profesora Snapea?” Harry pomalu otočil hlavu na Severuse a v tom krátkém okamžiku si pomyslel. ‘Že by moje sny měly větší šanci na úspěch, než jsem si myslel? ’Severus, jako kdyby věděl na co myslí, zavrčel. “Bacha na to, co si přejete Pottere. Sny se mohou také splnit!” Harry si byl jistý, že Severus absolutně netuší, že chce všechno, co se mu s ním podaří mít. Otočil hlavu na Brumbála a kývl “Ano chci. Nechci být vyloučen a nechci, aby profesor přišel o práci.” Albus pokývl. “Skvěle! Ráno Vás oddám!” Severus se na něj nevěřícně podíval. “A mě se nezeptáš?” Albus poslal Harryho ven a zavřel dveře: “Ne. Zaprvé jsi porušil dost přísné nařízení a měl bych tě správně vyhodit a za druhé ho potřebuješ. Podívej se na sebe Severusi. Podívej se, jak jsi ustrnul. Nemáš žádnou budoucnost. Rok od roku jsi zapšklejší a zatrpklejší. Potřebuješ rodinu a Harry jednu touží mít. Pokud k sobě cítíte tak silnou přitažlivost, že jste riskovali vyhazov, myslím, že to stojí za to. Oblékni se prosím ráno hezky! Ne tak pochmurně. Uspořádám malé občerstvení a pozvu Minervu a Kratiknota jako svědky!” s tím opustil učebnu. Severus ještě hodnou chvíli zíral na zavřené dveře.


“Harry?” zeptala se opatrně Hermiona, když vyšel z učebny. “Nechte mě Hermiono, nechci o tom mluvit.” řekl chraplavě plný protichůdných pocitů. “Budeme se brát.” Ron vyhrkl. “S tím šíleným umaštěným netopýřím hajzlíkem?” vlasy se mu zježily hrůzou a otevřel pusu, aby ještě něco dodal, ale Hermiona ho umlčela. “Okay Harry. To je asi jediné možné řešení, myslím. Už jsi uvažoval, co si oblečeš?” Harry i Ron se na ni koukali překvapeně. Harry, protože nečekal její podporu a Ron protože prostě nemohl nic pochopit. “Harry!” vydechl překvapeně, když mu to došlo. “Ty ho miluješ!” Harry svěsil hlavu. “Chápu, že se mnou nejspíš už nikdy nepromluvíš...” Ron mu skočil do řeči. “Ani to nedokončuj! Jsem tak špatný přítel, abych se na tebe teď vykašlal? Nemusím ho mít rád! Ale mám rád tebe!” objal ho. “Přeju ti štěstí...” Když vyšel Brumbál, usmál se na oba kamarády a podíval se na Harryho. “Ráno Harry, přijď i s Ronem a Hermionou ke mě do kanceláře a hezky se obleč.” mrkl na něj. Severus Snape zjevně souhlasil. Byl nadšený, objal svoje kamarády a vydal se s nimi do věže.


Severus celou noc nespal. Uvažoval. Pořád se mohl sbalit a odejít. Seděl na posteli, kam položil svůj nejlepší hábit. Byl černý. Jak jinak. Ale lemovaný zelenou stuhou a šviháckého střihu, jako nosil Lockhart. Rozchechtal se, když ho předtím položil na postel. Teď na něj jen hleděl a uvažoval, co dál. Měl v hlavě totální zmatek. Celý dosavadní život proti něčemu bojoval. Uvědomil si najednou, že měl celou dobu zvednuté své ochranné valy. A ta maska zlého, nerudného profesora byla jednou z nich. Nedbal o sebe. Nezajímalo ho, jak vypadá. Ale možná by se mohl změnit. Zavrčel si sám pro sebe a zvedl se. Vešel do koupelny a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Křivý, velký nos. Tmavé oči, ale s dlouhými a hustými řasami. Zplihlé vlasy. Svěsil hlavu. “Fajn!” pak ho napadla vtipná myšlenka a podíval se směrem nahoru, jako kdyby mohl vidět do nebe. “Tak co Pottere! Tvůj Srabus ti šukal syna. A teď si ho má tvůj syn vzít. Je to z toho blbě? Obracíš se v hrobě?” vešel do sprchy a umyl si vlasy. Tentokrát však poprvé s přípravkem, který sám vyvinul. Jeho vlasy po něm rozhodně mastné a zplihlé nebudou. Požitkářsky se jimi probíral a masíroval si pokožku hlavy. Aniž by šampon spláchl, dal si na dlaň sprchový gel. Také vlastní výroby. S vůní cedrového dřeva a bylinek. Usmál se. Mydlil si krk, hruď a celé tělo. Cítil jak během toho rituálu voda odplavuje veškerý stres. Poté, co se opláchl vodou, vysušil si vlasy a tělo, se na sebe znovu podíval do zrcadla. “Tak co s tebou provedu chlape.” usmál se na sebe do zrcadla. Vlasy vysušil navíc kouzlem. Byly jemné na dotek, lesklé a u hlavy konečně nadýchané. Spokojeně se na sebe díval. Všiml si, jak jsou jeho vlasy dlouhé. Vždy je nosil rozpuštěné, jako takovou recesi a také obranu. Ale proč to nezkusit vyčesat? Znal skvělé kouzlo na zaplétání vlasů. Uchechtl se a mávl hůlkou. Vlasy se mu zapletly do copu. Líbilo se mu to. Vynikly tak jeho lícní kosti. Začala ho bavit ta myšlenka, že všem spadne brada. Severus vykouzlil tempus a když zjistil, že mu zbývá jedna hodina do schůzky v ředitelně, šel se obléknout. Sedl si za svůj psací stůl a uvažoval.


‘Takže. Válka je pryč. Temný pán je pryč. Zbylo po něm jen hnusné tetování a pocity viny. Je ti skoro čtyřicet. Nikdy jsi nebyl ženatý. Miloval jsi jedinou ženu. Její syn zjevně miluje nyní tebe. Jsi bisexuál, takže ti sex s chlapem nedělá problém. A Harry je mocný kouzelník. Jeho a tvoje spojení bude fenomenální.’ zasekl se: ‘Rodina. Bude tvoje rodina. Třeba si budete jednou moci adoptovat dítě.’ usmál se znenadání a dodal: ‘Nebo mu nabídneš odvar. Schopný a mocný kouzelník s jeho pomocí bude schopen odnosit dítě. A ty jsi přece mistr lektvarů.’ nadechl se. “Vlastní rodina je něco, o čem jsem si nedovolil byť jen snít!” Zvedl se, rozhodnutý, že to zkusí.


Když kráčel po chodbě, potkával studenty, kteří jakmile si ho všimli postupně přestali hovořit a jediné na co se zmohli, bylo zírání. Severusovi to dělalo dobře. Věděl, že mu to sluší. Nerozhlížel se kolem sebe a jen si užíval, co vyvolal. V kanceláři ředitele již čekala Minerva i Filius a samosebou i Harry Potter se svými dvěma přáteli. Ronovi spadla brada, když ho uviděl a Hermiona prozradila své zmatení zamrkáním a stočením pohledu k Harrymu. “Dobré ráno.” podíval se na Albuse, kterému v očích zajiskřilo, když ho vítal. “Vítej Severusi.”.


Harry se oblékal pomalu do hábitu, který mu Hermiona přeměnila z jednoho jeho starého Nebelvírského. Byl elegantní a zvýraznil jeho mužnou postavu. Byl sice menší, ale tělo mě podle svého mínění více než dobré. Žádný tuk a svaly se nějaké našly. Přemýšlel, jak Severus asi bude vypadat. Možná nespal, stejně jako Harry? ‘Ještěže existují ty vylepšovací kouzla” seslal jedno sám na sebe a usmál se, když ty černé kruhy pod očima zmizely. Cestou do ředitelny si jich nikdo nevšímal. Usmál se sám pro sebe. ‘Severus nejspíš bude chtít všechno utajit.’ trochu ho to mrzelo, ale hádal, že to bude lepší. Napadala ho také myšlenka líbánek a jak asi Severus přijme informaci, že Harryho matka mu předala část své magie, když pro něj zemřela a tím pádem mu předala i něco jedinečného. Harry byl nositelem. Mohl otěhotnět a mít dítě. ’Nejspíš tě označí za hříčku přírody ty idiote!’ povzdechl si.


Brumbál je uvítal a Harry už jen seděl jako zařezaný v křesle. Velmi dobře si všiml nesouhlasného pohledu profesorky McGonagallové a zvědavého pohledu profesora Kratiknota. Čekalo se už jen na Severuse, který když konečně přišel, smázl Harryho obavy švihem ruky. Kdyby mu na to nezáleželo, neudělal by to, co udělal. ‘Jak to vlastně udělal?’ zamotal se Harry do svých myšlenek. “Vítej Severusi!” zaznamenal hlas Albuse Brumbála a Severusovu odpověď. “Dobré ráno.” Vstal a šel směrem k němu. Severus se na něj nedíval netečně nebo zlostně. Naopak, Harry mohl vidět v jeho pohledu něco jako smíření, klid a zájem?


Dívali se jeden druhému do očí asi příliš dlouho, protože Albus si odkašlal, aby získal jejich pozornost a začal. “Sešli jsme se tu dnes drazí přátelé, abychom byli svědky uzavření manželství mezi zde přítomnými Severusem Tobiasem Snapeam a Harrym Jamesem Potterem.” Minerva zahučela a Albus ji spražil pohledem. “Možná, je to pro některé z nás překvapením, ale láska se na dovolení neptá.” nadechl se a kývl na Rona, který svíral prsteny věčného slibu. “Přistup Ronalde Weasley”. Ron popošel a stoupl si vedle Albuse, který pokračoval. Severus mezitím vzal Harryho ruce a díval se mu do očí. Cítil se příjemně a možná i trochu radostně. Kdo ví, co přinese budoucnost, ale Severus Snape se rozhodl tu svojí řídit. A začne láskou. Pustí ji do svého srdce a pokusí se být tím nejlepším mužem, jakého Harry mohl dostat. Musí mu přeci ukázat, že přes své mládí si vybral dobře.


Harry v zajetí těch černých očí, myslel na to, jak krásné dítě budou mít. ‘Bude to Zmijozel, nebo Nebelvír?’ usmál se, když k němu dolehly slova Albuse. “Bereš si zde přítomného Harryho Jamese Pottera za zákonitého muže? Budeš mu po celý život věrný a budeš ho opatrovat v nemoci i ve zdraví?” Severus pohledem ani na moment neuhnul. “Ano” pronesl pevným, sametovým, hrdelním hlasem. Nebylo pochyb, že to myslí upřímně. Navlékl na Harryho třesoucí se ruku prsten, který se rozzářil bílým světlem. Na svoji otázku Harry odpověděl stejně pevně jako Severus. Na rozdíl od něj, Severus měl ruce klidné. Po navlečení prstenu se rozzářil stejně a když se opět vzali za ruce, Brumbál dokončil rituál. “Svědkyně Minervo McGonagallová, jste svědkem, že oba do svazku vstupují dobrovolně?” Minerva vyslovila nahlas. “Ano, jsem.” Albus se obrátil ke Kratiknotovi, který odpověděl stejně jako Minerva, načež z prstenů vyšly jiskry a pohasly. “Dokonáno.” promluvila Minerva. Albus tleskl a pokynul všem, aby se přesunuli k náhle se objevujícím talířům se snídaňovým menu.


Na týden dostal Harry omluvenku z hodin a Severus dovolenou. Všichni učitelé byli zpraveni o jejich sňatku, ale studentům to bylo zatajeno. Hermiona měla za Harryho velkou radost, ale tu kalila představa, že Harry bude čelit nejspíše odsouzení, jakmile se to provalí. A jak dobře věděla, vždycky se najde nějaká baba, co pořád čumí z okna a hlídá. Ron si naopak z ničeho nic nedělal. Jen pořád skousával, že se Harry zamiloval zrovna do takového hajzlíka. Ale i přesto, to byl takový kamarád, který se snažil poslouchat a kdyby náhodou zaslechl nějakou šeptandu, rychle by jí učinil přítrž. Byl připraven si hrát na hrdinného kouzelníka, který brání čest své dámy a svých věrných přátel. Hermioně tato jeho stránka přišla extrémně vtipná. Ale byla ráda, že je Ron takový, jaký je. Zatímco si Severus s Harrym užívali líbánky, strhla se pořádná mela. Jedna z profesorek, která byla tajně zamilovaná do Severuse Snapea se prořekla během hodiny se třeťáky a ta novinka, že si Harry vzal svého obávaného profesora se šířila jako požár a ani Brumbál neměl sílu tu lavinu zadržet.


Hermiona strávila celý týden tím, že uklidňovala rozrušené studenty, kteří tvrdili, že Snape musel Harryho uřknout, protože přece jejich vzájemná nevraživost byla více než známá! Hermiona si pak už nevěděla rady, protože s touto informací přišel i vtipný plátek, který po válce nikdo nebral skoro vážně. Denní Věštec se jako obvykle snažil přiživit na Harryho příběhu. První titulky zněly: “Severus Snape a Harry Potter spolu! Lhal zlatý chlapec u soudu? Kryl Potter válečné zločiny?” Hermionu tyto dohady a pomluvy neskutečně rozčilovaly, takže se rozhodla zakročit. Domluvila se s Lenkou Láskorádovou na ofenzivě, pomocí článků, které přišly s exkluzivním rozhovorem dvou Harryho kamarádů, přítomných láskyplné svatbě. Albus Brumbál sám vydal prohlášení a dodal výpověď McGonagallové a Kratiknota, cobi svědků. Hermiona doufala, že i když do návratu těch dvou zbývaly už jen 3 dny, tak že se na hradě ten rozruch uklidní a Harry nebude čelit rozzuřeným a šíleným spolužákům. ”Co se kdy nepodařilo Hermioně?” smál se Ron a sledoval, jak se ta situace postupně uklidňuje. Žáci měli šanci si na tu myšlenku zvyknout. Nikdo ve skutečnosti nevěřil slovům Denního věštce, což bylo dobře, protože Severus Snape získal zcela právem, nálepku válečného hrdiny. A nikdo si ji nezasloužil víc.

Severus vzal Harryho do svého domu na Spinner’s End, kde normálně bydlel přes léto a Harry se nezhrozil, jak očekával. “No. Pořád lepší než Grimmauldovo náměstí, nemyslíš?” usmál se, když si dům prohlédl. Severus nechápal, jak se oba dva mohli tak rychle změnit. Potter ho přece miloval popichovat a sám Severus si přišel zvláštně bez toho svého sarkasmu. A pak mu to došlo. Svazek věčných. To byl svazek, který Albus použil. “Zatracený dědek” zavrčel a podíval se na Harryho, který se otočil a zvědavě na něj koukal. “Co víš o svazku věčných Harry?” ten zavrtěl hlavou. “Nikdy jsem o tom neslyšel.” Severus si povzdechl a šel si sednou na gauč, kam donutil usadit se i Harryho. “Myslím, že bych ti to měl vysvětlit. Několik měsíců po sňatku se budeme chovat dost netypicky. Ta vazba nás nutí si užívat první rok života, než se plně usadí.” Harry se zamračil. “Ale já se necítím nijak nucený.” narovnal se a jakoby chtěl popřít své předchozí prohlášení, vydechl.

“Chci tě Severusi! Chci tě opravdu moc!” Severus se nadechl, ale Harry mu přišel v ten okamžik tak neuvěřitelně sexy, že si nemohl pomoci. Naklonil se na něj a políbil jej. Pomalu ho pokládal na gauč, až na něm pohodlně ležel, ale stále na loktech, aby mohl Harry dýchat. Ten vztáhl ruku a rozpustil mu vlasy, které kaskádovitě spadly Severusovi do tváře. “Chci dítě Severusi.” oznámil mu Harry s přivřenýma očima, užívajíc si ten dokonalý moment: “Já taky, ale až skončíš školu.” Harry se zavrtěl a řekl: “Nemyslím, že musíme čekat.” Severus se uculil: “Měl bych být rozumný muž a ty taky.” Harry trucovitě, jako dítě zavrtěl hlavou: “Je mi skoro 18 Severusi. Myslím, že jsem schopný toto vidět v jasných světlech. Jsem připravený. Navíc o dítě se budeme muset snažit, to nějakou chvíli také zabere a pak je tu dalších 9 měsíců, kdy to dítě budu nosit. Myslím, že není o čem hovořit a co oddalovat.” Harry byl rozhodnutý vyhrát. Bylo skoro první pololetí, takže se Severus nemusel bát, že by porodil ve škole. Severus se nadechl a pro ten moment se rozhodl debatu uzavřít. Začal proto Harryho lechtat. Ten to nečekal, takže mu chvíli trvalo, než byl schopen se účinně bránit. “Seve!” křičel pak smíchy. Severusovi se to extrémně líbilo, takže vesele pokračoval a sám se u toho smál svým hlubokým hlasem. Když skončili, odešli spolu do ložnice, kterou neopustili několik dnů.


O 12 let později

Severus seděl za stolem první den školy a sledoval svého syna, jak se rozhlíží po velké síni. Čekalo jej rozřazování. Jediné, čeho nynější ředitel litoval, byla Harryho indispozice, kvůli které nemohl být této události přítomen. Právě rodil u Munga a oba se shodli, že Severus by měl dostát svému postu. Povzdechl si. Narození Sorena prošvihl z úplně stejného důvodu. Stal se ředitelem krátce po Harryho dokončení školní docházky a když nadešel ten den D, kdy se Soren dral na svět, probíhalo rozřazování tehdejších prvňáků. Severus si vzpomínal na svoji řeč, kdy nebyl schopný udržet jedinou myšlenku pohromadě a pletl slova, jako kdyby se napil blábolivého dryáku. Minervě to přišlo ohromně směšné a Albusovi také. Nějakým zázrakem tu řeč dokončil a studenti si z ní dokonce něco odnesli. Když se konečně mohl trhnout z rozřazovací hostiny, Harry již třímal malý uzlíček. Severus si doteď pamatoval ten pocit štěstí, když jej sevřel v náručí. Na jméně se shodli již v prvním měsíci, takže se ani nemusel ptát, jak jej Harry pojmenoval. Tiše na něj bručel.


Severus byl tak ztracený v myšlenkách, že jej musela Minerva pořádně strčit do boku, aby mu došlo, že je čas na řeč. Musel se sám sobě smát v duchu. Minerva vypadala stejně jako on, nemístně pobaveně. Vstal, odkašlal si a řekl: Sonorus“ pak spustil svoji krátkou řeč: “Každý rok, žáky upozorňuji na nebezpečí, skrývající se v Zapovězeném lese. Upozorňuji, že v noci nemůžu spát a že tudíž chodím po chodbách a chytám zlotřilce, kteří porušují školní řád. A říkám ještě mnoho dalšího, což si letos odpustím, protože jsem si jist, že si to pamatujete a že to řeknete i prvňákům.” Celá velká síň na něj překvapeně zírala: “Rozhodl jsem sel to zkrátit, aby naši nedočkaví malí žáci mohli zjistit svoji kolej a já mohl odejít.” řekl na vysvětlenou a na rovinu. Kratiknot se začal dusit vínem a Minerva se smála zcela beze studu a naplno. “Takže do toho profesorko MacGonagallová” s těmi slovy se usadil zpět, zrušil Sonorus a čekal další hodinu a půl. Jediný moment, kdy se zcela soustředil na rozřazování bylo, když šel Soren na řadu.


"Soren Snape” řekla Minerva. Malý kluk se narovnal a vykročil pravou nohou po schodech ke stoličce. Usedl na ni a profesorka McGonagallová mu položila na hlavu mluvící klobouk: ‘Hm, nový Snape. A navíc syn Harryho Pottera. To je těžké rozhodování, věru i pro mě! Máš hlavu po Severuovi Snapeovi a srdce po Harrym Potterovi.” Soren poslouchal a pak se do toho vložil. ‘Já mám jasno, kde bych měl být. Zmijozel. Tak to neprotahuj.’ protočil oči. Klobouk chvíli překvapeně mlčel a pak vykřikl: “Zmijozel!” Soren se podíval k ředitelskému stolu a když na něj táta s úsměvem kývl, zvedl se a šel důstojně ke svému stolu. Přivítán byl zcela vřele.


Severus byl spokojený, že má splněno a tak se okamžitě převlékl a šel z hradu na nejbližší možný přemisťovací bod. U Munga bylo ticho a klid, protože večer moc pacientů nechodilo a Severus zamířil bez zastávky rovnou na porodnické oddělení. Lékouzelnice mu sdělila, že Harry už má po porodu a poslala ho na pokoj 394, kde Severus našel svého milovaného manžela spát a vedle postele v malé postýlce, zavinutá do růžové krajky se vrtěla jeho holčička. “Ahoj cvrčku.” usmál se a vzal ji do náručí: “Nesmíš plakat! Taťka je moc unavený, ale já tu jsem taky a budu vzhůru klidně celou noc, pokud o to budeš stát...” posadil se s ní do houpacího křesla a broukal a broukal. V zajetí těch krásných malých očí si ani nevšiml rozespalého pohledu, kterým jej Harry z postele sledoval. Spokojeně se pak znovu uložil a spal dál…

-KONEC-


37 zobrazení0 komentářů