Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla jako příspěvek do této nadílky. Jedním z oblíbených kinků byla zvěromagie. Přiznávám, že já sama hltám příběhy o kočičí podobě Harryho. O tom však tato povídka nebude. Harry jako kočka je totiž až moc nebelvírský. Kdo má doma zlobivého kocoura, nejspíš už tuší, kam tím mířím... Přiložila jsem fotku mého zlobivého kulíška, jménem Severus Jimmy... Omlouvám se za případné chyby, tato povídka neprošla editací. Pokud by měl kdokoliv zájem povídku zeditovat, budu vděčná. Přeji příjemné počtení!
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
Severus se procházel po římse mudlovského domu. Nikdo mu nevěnoval ani ždibec pozornosti, usadil se na rohu a shlížel na kolemjdoucí. Dělal to rád. Nikdo jej totiž neohrožoval a nikdo na něj nezíral. Spokojeně zvedl tlapku a začal si ji olizovat, nevšímavý k okolí, což se mu tentokrát vymstilo. Nevšiml si, jak se výrostek přikradl k domu, zvedl těžký kámen a hodil jej po něm. Jako mrštná kočka měl šanci utéct, ale vzhledem ke své činnosti a tomu, že nebyl kočka, ale zvěromág jej zastihla tato situace nepřipraveného. Kámen jej trefil a on spadl z oné římsy. Dopadl na všechny čtyři tlapky, ale byl zraněný. Zamňoukal žalostně, aby si alespoň trochu ulevil a snažil se odbelhat pryč. Chlapec se za ním rozběhl a zoufalý Severus si byl jistý, že se v tomto stavu nedokáže přeměnit zpět. Kličkoval ve snaze uniknout, když v tom narazil do něčí nohy. Překvapeně se zarazil, spadl na zadek a zvedl pohled nahoru. 'Hermiona Grangerová' mňoukl. Tu Vševědku by poznal všude. Normálně by tomu tak nebylo, ale nyní ji viděl moc rád! Sehnula se k němu a zahuhlala: “Chudáčku, kdo ti to udělal!” rozhlédla se a přimhouřila oči, když si všimla toho výrostka. Severus zamňoukal a hleděl drze tím směrem: “Neboj se. Já tě ochráním!” vykročila, ale výrostek se dal na útěk.
Hermiona si dobře prohlédla kocoura, který si hověl v jejím náručí. Byl to krásný huňatý exemplář kočky domácí, se sytě oranžovýma očima. Nikdy takovou kočku neviděla. Když si chtěla ulevit od jeho váhy a přendala si ho na druhou ruku, zjistila že má na ruce krev. Vyděšeně začala kocoura prohlížet. Za uchem měl tržnou ránu a po prohmatání pacek poznala, že nemá pravděpodobně nic zlomeného. Kocour se v jejím náručí zmítal, jak chtěl dolů. Ale Hermiona na to nedbala. Vzala ho sebou domů, ošetřila jej a posadila na stůl. Sama si sedla na židli a zírala kocourovi do očí: “Co s tebou? Nechat si tě nemůžu!”. Severus odtrhl pohled a široce zívl, aby jí ukázal jak moc ho to zajímá. Hermiona se rozesmála a najednou praštila do stolu, až Severus nadskočil: “Budeš super vánoční dárek!” zesmutněla: “Harry je sám a potřebuje společnost.” povzdechla si: “Odmítá se s námi setkávat kocourku. Mám o něj strach, ale ty se mi o něj postaráš viď?” drbala ho za ušima. Severus si s hrůzou uvědomil, že se nedokáže odtrhnout. Dělalo mu to tak moc dobře, začal vrnět, vstal a prošel se pod její rukou až k ocasu. Na zadku u kořene ocasu pak začala drbat o něco víc a Severus se mohl zbláznit. Vystrčil zadek co nejvíc to šlo a vrněl o sto šest. Probral ho až Hermionin smích, se kterým ho chytila a přimáčkla si ho k sobě. Severus zaprskal, protestujíc proti takovému zacházení a utekl. Schoval se pod linku a sledoval odtamtud, co ta bláznivá holka vyvádí.
Hermiona se za ním dívala a uvažovala, zda je její nápad s Vánočním dárkem dobrý. Tím, jak se na ni kocour díval jí totiž připomínal profesora Snapea. Zasmála se té myšlence a dumala dál. Ráno se pak definitivně rozhodla. Harry toho kocoura potřebuje. Nutně. Uculila se a šla vyndat Křivonožkův starý obojek. Byl červený, s červenou mašličkou a rolničkou. Kocour se během noci proplížil k ní na gauč a usnul na chlupatém polštáři, jehož chlupy měl v tlamě a spokojeně je cucal. Ani nevzhlédl, když se zvedla. Když se však vrátila a nasadila mu, ještě rozespalému, obojek, prskal na ni a ve snaze obojek sundat, válel po gauči sudy až spadl na zem. Jeho pohmožděným packám to moc neprospělo a tak místo prskání zanaříkal. Hermiona se k němu sehnula a zvedla ho do náruče: “Ty můj chudáčku! Půjdeme. Mám pro tebe úžasného pána! A Vánoce jsou za čtrnáct dní, takže nevadí, když tě dostane dřív.”. Zavřela kocoura, který na ni nevěřícně zíral do malé přepravky a oblékla si kabát.
Severus nejprve seděl v proutěné přepravce a prskal, doufaje že se ta žába vzpamatuje. Těšil se, až se přemění zpět, protože jí to alespoň bude moci pořádně osladit. Když se několikrát svalil na bok, protože to v té přepravce házelo, raději si lehl. Netušil, jak dlouho půjdou, protože absolutně neměl páru, kde ten Potter bydlí. Od války se o všechny přestal zajímat. Položil si hlavu na přední packy a zavřel na chvíli oči. Ale jen na maličkou chviličku, nemohl si dovolit ztratit kontrolu. Proto každých pár metrů oči pootevřel tak, aby viděl trošičku z toho světa kolem sebe a zase je zavřel. Pravidelný pohyb přepravky jej nakonec uspal.
Vzbudil se až v momentě, kdy byla přepravka postavena na zem před nějakými dveřmi. Sledoval, jak se ta žába nahnula, zaklepala hlasitě a utekla. ‘Utekla?’ zamňoukal si pro sebe překvapeně Severus: ‘To je tam snad nějaké monstrum, nebo co?’ zamňoukal jejím směrem znovu, když se k jeho citlivým uším dostaly kroky zevnitř. Otočil hlavu, slyšel jak někdo funí a kouká zřejmě přes kukátko. Stáhl uši dozadu, rozhlédl se a pak otočil hlavu zpět. Narovnal uši a zkusmo mňoukl, aby na sebe upozornil. ‘Co když se ta žába neukáže, že jo…’. Těžké dveře se nakonec otevřeli a Severus upřel svoje oči na mladíka, stojícího mezi nimi. Zírali na sebe hodnou chvíli, než se konečně chlapec sehnul, stáhl cedulku z přepravky a četl si přání k Vánocům. Podíval se znovu na kocoura a pak na papír. Oči měl prázdné. Severuse to až vyděsilo. Harry Potter se pak sehnul k přepravce a vzal ji do domu. Severus se necítil ani trochu dobře. Dům poznal, bylo to Grimmauldovo náměstí 12. Otřepal se, když jeho přepravka přistála na podlaze ne příliš jemně. Vyčítavě se na Pottera podíval a zaprskal. Ten však nereagoval a odešel směrem ke kuchyni. Alespoň si to Severus myslel, už to bylo nějakou chvíli co v tom domě byl naposledy. Usadil se a čekal.
‘Copak mě tu nechá chcípnout hlady a žízní?’ Severus ležel na dně přepravky a hlavu měl opřenou o přední packy. Očima stále pátral po jakémkoliv pohybu směrem k němu, ale už hodných několik hodin se nekonal. Severus začal být hodně rozzlobený. Ba doslova nasraný. Nikdy si nemyslel, že by Potter nechal chudáka zvíře takhle trpět. Jazyk se mu lepil na patro a v břiše mu zakručelo: ‘Co kdybych byl králík sakra?!Už by bylo nejspíš po mě, ti potřebují neustálý přísun potravy.’ povzdechl si a posadil se. Očistil si packu a pak se definitivně rozhodl. Začal sebou v úzké přepravce házet a mňoukat a syčet a v neposlední řadě doslova řičet. Věděl moc dobře, že se to v domě rozléhá. Přestal až když uslyšel kroky.
“Sakra ty pitomá kočko! Já se o tebe neprosil!” vyhrkl namol opilý Potter. Severus na něj zíral přes mřížku dvířek a pak zahrabal packou u zámečku. Potter se snažil ten zámek otevřít, ale byl extrémně nešikovný. Když do něj třískl vzteky pěstí, otevřel se a Severus vyrazil rychle ven. “Sakra stůj! Kam letíš ty pitomče?” Slyšel jak se za ním Harry snaží dohrabat. Přimhouřil oči a zamířil do obýváku. Tam si sedl na gauč a čekal, až tam Potter doleze.
Harry by přísahal, že ta zatracená kočka na něj zírá z toho gauče potměšile! Viděl, jak se jí blýská v očích a pak zaznamenal, že se kočka nějak zvláštně postavila a “Merline ty mrcho jedna!” vychcala se na gauč. Než se k ní stihl dostat, kočka utekla. Harry se dobelhal k tomu gauči a zíral na tu spoušť. “Kurva..” zamrmlal a šel hledat, kam se ta kočka poděla. Prošel celý dům, nacházel různě spoušť, jako třeba pochcanou postel a podrápanou tapetu na chodbě. Kočka, ale nikde nebyla. ‘Třeba utekla...’ povzdechl si, bylo mu to jedno. Když bylo to vzrušení kolem pryč, rozhodl se vrátit do kuchyně. Sešel opatrně pohybující se schody dolů a když konečně vešel do místnosti, vytřeštil oči: “Doprdele!” všechny flašky s alkoholem byly na zemi. Rozbité, nebo jen vylité a uprostřed toho seděla ta černá pohroma: “Ty svině jedna...” Harry se sesunul na židli s hlavou v dlaních.
Severus měl ze sebe radost. Seděl v té spoušti a sledoval Pottera. Byl překvapený, co se z něj stalo. Potter byl přeci tak nadějeplný a odvážný. Uvažoval o slovech té žáby, která říkala, že jej Harry potřebuje. ‘Omyl’ zavrčel: ‘Potřebuje společníka, co ho nenechá chlastat a donutí ho uvažovat’ Chvilku ještě trucoval, ale pak se nerozhodně rozešel k Harrymu. Položil mu packu na stehno a koukal na něj. Když mladík nereagoval, vytáhl drápky a trochu se mu připomenul. Stihl jen tak tak uskočit, když Potter zvedl hlavu a máchl dolů rukou.
“Víš, co jsi provedla?” zavrčel. Díval se na tu kočku s nenávistným pohledem. Severus stáhl uši a díval se na něj s nevěřícným pohledem. Harry, nyní již více při smyslech, se snažil udržet, ale nešlo to. Musel se začít smát. Severus se na něj díval dál, ale už dal uši dopředu a přimhouřil oči. “S tímhle pohledem mi připomínáš profesora Snapea.” Když kočka nereagovala, Harry se pro ni natáhl a chytil ji. Severus měl tendenci bojovat, ale připomněl si, že pokud ho z toho má dostat, bude se muset krotit. “Tak se podíváme, co tu máme...” otočil Severuse vzhůru nohama a pak vyhrkl: “Kocour!”. Bylo poznat z nekoordinovaných pohybů, že má Potter pořád hodně upito. Severus se bál, že skončí na zemi, ale Harry si ho něžně přitáhl zpátky a zavrkal na něj: “Jsi stejný hajzlík, jako ten zmiňovaný profesor, takže vítej Severusi! Můj mazlíčku..” Harry se zahihňal a Severus se na něj jenom podíval a naježil se. Potter ho pak pustil na zem a šel si zřejmě lehnout. Ani ho nenapadlo, že by Severus mohl mít hlad. Takže ten se rozhodl si posloužit sám. Vyskočil na linku, prošmejdil ji a když ucítil vůni pečeného masa, zamířil neomylně k pekáči, přikrytému utěrkou. Poté co se nacpal, zamířil po Potterově stopě do ložnice. Přece nebude spát sám. Měl rád teplíčko a toho se mu u opilého mladíka jistojistě dostane.
Ráno se Harry probral pozdě. Ostatně jako každý den. Uvažoval, jak se dostal do postele a snažil se vzpomenout si co se dělo. Pak si uvědomil něco mnohem zajímavějšího. Byla to první noc, kdy spal dobře! Otočil se na bok a vyjekl, když se do něj zbořily drápy. Pootočil se a zíral do očí zjevně špatně naloženého černého klubka chlupů: “Eh? Kočka?” Kocour na něj jakoby v odpověď zasyčel. Najednou si vzpomněl: “Jo, kocour. Můj kocour. Ty vole, co budu dělat? On mi včera pochcal gauč!” Harry se vybatolil z postele a utíkal se přesvědčit, že se mu to nezdálo. Severus se za ním díval a pak se spokojeně stulil na místo, kde předtím ležel: ‘Krásně voní, chlapec. A to teplíčko pro moje kosti….’ vrněl si pod nosem. Když se ve dveřích znovu objevil Potter, Severus jen líně zvedl hlavu a díval se na toho rozzuřeného mladíka.
“Tak si to spočítáme Seve!” vrčel na kocoura. “Zničil jsi během jedné noci vše, na co jsi přišel! Můj alkohol, který jako jediný pomáhá s mojí depresí jsi taky zničil! Budu muset jít nakoupit! A MASO od Molly jsi taky sežral! Ty vole, co si jako myslíš?” zuřil. Severus líně mrsknul ocasem a vysílal k němu tu jednoduchou myšlenku: ‘Nechal jsi mě zavřeného v přepravce. Záchod tu pro kočky nemáš a neobtěžoval ses mi dát nažrat… Co si vlastně myslíš?’ a zdálo se, že to funguje, protože Potter začal rudnout a pak svěsil hlavu: “Je to moje chyba, co?” Severus zavřel oči pomaličku, jako by mu chtěl dát za pravdu a pak se líně zvedl. Šel k němu a otřel se mu o nohu. “Půjdeme ti koupit věci.”
Když Harry odešel nakupovat, Severus se pokoušel proměnit zpět. Bohužel se mu to nepovedlo. Vzteky rozdrápal ten už stejně zničený a pochcaný gauč a pomyslel si se zadostiučiněním, když z něj ten vztek vyprchal, že si Potter stejně ten gauč měl pořídit nový. Jen mu usnadnil rozhodování.”
Harry koupil v potřebách pro kouzelnická zvířata vše, co mu prodavač poradil a byl zvědavý, co na to Severus řekne. Uchechtl se. Severus. Měl na profesora Snapea pifku za to, že se skrýval a nepostavil se světu čelem. Neměl se za co stydět a stejně utekl. Harry si připadal opuštěný. Všichni, kdo měli co dočinění s jeho rodiči, byli mrtví. Jen Severus Snape nebyl a nevážil si toho. V momentě, kdy si znovu připomněl, proč tak pije, se ozvala jeho kamarádka žízeň. Stavil se tedy v nejbližším obchodě a koupil 3 litry vína. Bude si muset koupit další, co nejdřív, protože tohle se chystal vypít ještě ten večer…
Když přišel domů, našel všude kousky nějaké pěny. Položil rezignovaně nákup na zem a odnesl flašky do kuchyně. V žaludku mu zaškrundalo, ale okusovat zbytky po Severusovi se mu taky nechtělo. Vrátil se do haly, vybalil kočičí záchod, misky odnesl do kuchyně a šel se podívat po kocourovi. Našel ho v obýváku, jak leží na parapetu a zírá z okna. Nehýbal se, jen mrskal ocasem, jako kdyby ho něco vrcholně rozčilovalo. Harry přejel očima zničený gauč, z něhož nyní navíc trčela péra a svěsil ramena. Otočil se a šel rovnou pro to víno.
Severus o něm celou dobu věděl. Čekal na jeho reakci a když viděl jak odchází, rozhodl se ho sledovat. Když dorazil do kuchyně, naskytl se mu pohled na mladíka, stojícího u linky, jak do sebe klopí flašku červeného. Severus zavřískal a skočil na Harryho, který v šoku tu láhev upustil. Zamračil se a podíval se na kocoura: “Děláš to schválně? Chceš aby mě dostaly vzpomínky? Chceš, abych trpěl?” měl chuť kocoura nakopnout, místo toho se svezl na zem podél linky a s pláčem si přikryl oči. Severus na nic nečekal a šel k němu. Začal vrnět a napůl se na něho položil. Zavřel oči a čekal.
Po chvilce ucítil, jak Harry zabořuje ruce do jeho kožichu a hladí jej. Severus začal vrnět a tiskl hlavu silněji proti ruce. V tom uslyšel Harryho hlas: “Víš, vždycky jsem byl nějaký způsobem sám. V tom to není. Nedokážu však snést ten pocit, že jsem je zabil. Nejdřív Sirius, který se mě snažil ochránit. Kdybych nebyl kokot, tak by k tomu nedošlo. Tohle je navíc dům, který mi odkázal. Pak ta bitva o Bradavice. Víš, díval jsem se jak profesor Snape pomalu umírá. A pak jsem našel Lupina, Tonksovou a ostatní... ” Severus zvedl oči nahoru a sledoval, jak si Harry utírá uslzenou tvář. “Jsem tak zkurveně sám a je to moje chyba! Kdybych udělal něco dřív, třeba se mu vydal na pospas...” zavrtěl hlavou a Severus ovinul svůj ocas kolem jeho ruky. Díval se na něj a snažil se mu předat, že není sám. Poprvé zalitoval, že nemůže Harryho obejmout jako člověk. Ten mladík to zjevně potřeboval: “Nedokážu se podívat do obličeje Ronovi ani Hermioně. Cítím se tak zatraceně špatně pro všechno, co museli prožít, jen proto, že to jsou moji přátelé…” Severus seděl, zahříval jej a poslouchal jak nejlépe kočka může.
Harryho probralo světlo. Zavrčel, protože si zřejmě zapomněl zatáhnout závěsy. Pak mu však došlo, že leží pořád na zemi. Zamručel a natáhl se, když vedle sebe nahmatal kuličku: “Seve vstávat!” kocour zakňoural a otevřel svoje oranžové oči. Upřeně se na Harryho podíval a pak se podíval na misky. Další mňoukání znělo vyčítavě. Harry se však usmál, cítil se líp. Tak, jak dlouho už ne. Zvedl se a omluvil se. “Promiň! Moc se omlouvám!” Nasypal mu granule a nalil čerstvou vodu, zatímco brebentil. Severus popošel k miskám a podíval se nahoru na Harryho: ‘Je to zase ve starých kolejích. Mektá blbosti.” povzdechl si a zabořil čumák do chladné vody. ‘Tak osvěžující...’ pomyslel si a přivřel oči. Netuše, že jej Harry sleduje. Ten se sehnul pro zbývající dvě flašky a vylil je do dřezu. Severus se na něj v ten okamžik spokojeně podíval, čemuž se Harry zasmál. Ukázal na něj prstem: “Budeš tu až mě to chytne! Je ti to jasné?!” Severus si omotal ocas kolem sebe a mňouknul na souhlas.
O týden později už se Harryho spaní se Severusem stalo zcela běžnou záležitostí. Spolu vybrali nový gauč a Severusovi škrábadlo. Ten pak našel zalíbení ve spaní na nejvyšším bodě toho škrábadla. Nicméně, jakmile Harry zavelel, přesunul se ložnice. Severus si takhle spokojeně chrněl, když ho vyrušila hlasitá rána a Harryho nadávky. Protáhl se, zívl si a šel se podívat, co to tam ten blbeček zase vyvádí. Z hrůzou zjistil, že tahá ven krabice a v nich se skví vánoční ozdoby. Severus nenáviděl Vánoce a v kočičí podobě se mu podařilo úplně zapomenout, že nějaké existují. Sledoval, jak se Harry činní a jak se starý, temný dům mění před očima. “Taky by jsi mohl být nápomocný!” zasmál se Harry, když přichytil Severuse, jak si kutálí s jednou vánoční koulí. Severus se zděšeně zarazil a utekl. ‘Ne! Vánoce ne!’ snažil se zabrat na své škrábadlové věži, ale po očku stále musel po Harrym koukat.
Když nastal štědrý večer, Severus spokojeně seděl na opěradle gauče a díval se na stromeček, který měl Harry každou chvilku rozsvítit. Pokojem se linuly vánoční koledy a Severus do jejich rytmu švihal ocasem. Čekal na ten okamžik dlouhý týden. Stihl rozbít tucet vánočních koulí, pořezat se, spálit si vousky o svíčku a zničit Harryho vánoční cukroví. Nic však toho kluka nedokázalo rozhodit. Teď však byl Harry nějaký skleslý a Severusovi unikalo, co se stalo. Na jednu stranu se toužil věnovat stromečku, jak mu jeho kočičí stránka říkala a na druhou stranu chtěl vědět, proč je Harry v takové depresy. Seskočil tedy z opěradla a vydal se k němu do křesla. Když se mu natáhl v klíně, Harry se samovolně rozpovídal: “Něco jsem ti neřekl. MYslel jsem si, že budeme mít hosta. Poslal jsem mu dopis na jeho adresu, ale vrátil se mi neotevřený. Ani se neobtěžoval si to přečíst. Zatraceně!” Severus našpicoval uši a zamračil se. Cítil, jak v něm bodla žárlivost. “Zatracený Snape!” Kocourovi oči se rozšířili, ale než stihl nějak reagovat, Harry pokračoval: “Zamiloval jsem se do něj. Představ si, že jsem mu dal to svoje pitomý nebelvírský srdce!”, nadechl se a praštil do opěrky. “Nejraději bych se šel zastřelit!”. Severus se na něj zvědavě díval a pak mu blýsklo v očích. Zatímco se Harry díval do krbu, Severus to nevydržel a proměnil se mu přímo na klíně. Stalo se tedy, že se oba dívali jeden druhému do tváře z opravdu velké blízkosti. Harry mrkal, neschopen to pochopit a Severus se usmál, objal jej kolem krku a přitiskl své rty na jeho. “Takže ty pitomý Nebelvíre… Koukej mi rozsvítit ten stromeček! Dárek už jsi dostal!” zavrněl Severus do jeho rtů hlubokým hlasem. Harry měl zavřené oči, pořád omámený z toho polibku. Po jeho slovech však otevřel oči a vydechl: “Jak?” Severus mu dal prst na rty a zavrtěl hlavou: “Moc složitý, můžem si to vyprávět jindy...” znovu Harryho políbil a zvedl se, aby si sedl na gauč. Harry šel omámeně ke stromečku a podíval se na gauč, když stiskl vypínač. Ve stejném okamžiku se Severus proměnil zpět na kocoura a za hlasitého Harryho křiku: “Severusi” se vrhnul do té třpytící se a nádherně vonící nádhery, jen aby stromeček pěkně prozkoumal a pohrál si s třpytivýma koulema. Šokem s mu rozšířili oči, když zjistil, že to stromek nedá a poroučel se i s milým kocourem k zemi.
-KONEC-