• Mimosa Confiante

The Dark Side Of Winter

Aktualizováno: 11. 4.

Tato povídka vznikla za účelem příspěvků do nadílky s názvem Snapíšek. Během svého působení ve skupině Snarry CZ/SK jsem měla šanci si uvědomit, které věci nás milovníky fanfikcí ze světa Harryho Pottera fascinují a nemálo tomu napomohly naše páteční diskuze. Díky FemmeFragile! Tato povídka mě však napadla při čtení témat, které jsem dávala do nabídky v podzimní výzvě a které se nikdo neujal. Povídka je svým způsobem lehce depresivní, ale milovníci romantiky si podle mě přijdou na své. Mnohokrát děkuji Šedoočce za editaci a neocenitelné rady. Jsem nenapravitelný bojovník s čárkami a přímou řečí. Doufám, že si tuto povídku užijete a že mi nezapomene poslat pořádnou kritiku.

 

Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Zima. Harry se podíval z okna a zíral na tu spoušť. "Sníh kam se podíváš," usmál se trpce, sám pro sebe. 'Severus by měl radost', pomyslel si a sevřel svůj horký čaj mezi dlaněmi. Pomalu usrkl a otočil se od okna, jen aby jeho zrak padl na prázdné křeslo, kde ten, na kterého právě myslel rád sedával s knihou a četl si.


Dům, kde se Harry nyní nacházel, byl Severusův starý dům na Spinner's End. Zdědil jej po Severusově smrti.


V bezprostředních týdnech po té ho napadlo, že by jej měl prodat, protože na něj vše padalo. Ale neměl vlastně kam jinam jít, protože Grimmauldovo náměstí 12 prodal záhy po válce. Důvodů měl hodně a jedním z nich byla myšlenka na to, že je dům příliš plný vzpomínek na mrtvé.


"Jak ironické," vzdychl, sedl si do svého křesla a upil čaje. Podíval se na stolek, kde byla stále rozevřená Severusova kniha na stránce, kterou četl naposledy.


Opřel se a opět si povzdechl: "Jak jsi mi to mohl udělat?" zavřel oči a mluvil dál, jako kdyby tam s ním Severus byl: "Sakra! Vím, že jsi byl starší, Severusi, než já o dobrých dvacet let, ale mohl jsi mi to říct dopředu a já třeba mohl odejít s tebou!"


Z koutku oka se mu spustila slza: "A ne mě nechat se tu takhle soužit! Bylo ti pouhých devadesátjedna. A mně je sedmdesátjedna. Moc mladý prý. Stejně tě budu následovat velmi brzy. Jsem starý, šedivý, neužitečný a náš Albus má vlastní rodinu. O Jamese se postará. Už víc jak dva týdny se tu nikdo nezastavil," usmál se trpce a dodal: "Ne, že bych jim to vyčítal. Kdo by chtěl trávit čas s někým, kdo stejně nemá o čem hovořit, protože ta jediná věc, co pro něj měla smysl je pryč," pak se narovnal a v křesle si poposedl: "Asi jsem se zbláznil, když si tady povídám sám pro sebe, ale já vím, že tu se mnou jsi. Jen mi nemůžeš odpovědět. V kostech cítím, jak bys na mě vrčel a nadával mi," uchechtl se vesele: "Hned je mi líp, když si to představím. Strávili jsme spolu dlouhé roky a ty ses nikdy nezměnil," podíval se z okna: "Nejspíš bys pil ten svůj utrejch proti bolavým kloubům a nadával, proč ještě nikdo nenašel kouzlo, jak změnit zimu na léto?" pak se jeho zrak opět zakalil bolestí: "Ano, to bys dělal. Ale tam, kde teď jsi, je ti nejspíš všechno jedno."

---


Albus Severus se zamračil na svého bratra a vyhrkl: "Nemůžeme ho nechat takhle! Zůstal nám už jen táta Harry! Co když se rozhodne jít za Severusem?!"


James Sirius se zamračil: "To bych nechtěl," zahleděl se do svého máslového ležáku.


"Jenže on už v hrobě jednou nohou je!" vyhrkl Albus. "Jamesi! Musíme mu vymyslet něco, na co by se upnul, nebo co by mohl dělat a třeba do toho zapojil i ty svoje vzpomínky, co nám tak rád vypráví!"


James se podíval na strop hospody: "Nebyli jsme za ním víc jak 14 dnů. Možná už je pozdě..."


Na to Albus vyskočil a popadl bratra za ramena: "Proboha, Jamesi! Já myslel, že jsi za ním byl v pátek!"


James přimhouřil oči: "A nevíš kdy? Navíc jsem neměl náladu! Zase by plakal a stěžoval si, že je sám!"


V Albusovi se vyklubal nepříjemný pocit. Hodil na stůl pár mincí a podíval se na Jamese: "Fajn, beru to tak, že ti to je jedno! Já se tedy loučím a jdu ho zkontrolovat! Co si asi bude myslet, když jsme tam ani jeden nebyli tak dlouho!" zamračil se a vyšel před hospodu, kde se okamžitě přemístil na Spinner's End. Zaklepal na dveře, a pak si odemkl. Když prošel dům a dorazil do obýváku, srdce mu pokleslo. Spatřil tátu Harryho v křesle, jak má položenou ruku na opěrce druhého křesla a u srdce si drží společnou fotografii. Hrudník se mu zvedal, takže se Albus rychle uklidnil. Přešel do kuchyně a udělal večeři.


Harry se pomalu probouzel. Protřel si oči pod brýlemi, které si nesundal, když se propadl do toho nádherného snu. On, Severus a jejich dva synové pohromadě. Sevřel ruku a uvědomil si, že něco drží. Když to zvedl a podíval se na usmívajícího se Severuse, jak opakovaně objímá všechny svoje milované a zase sklouzl do pochmurné nálady. Ale cítil se odpočatě jako už dlouho ne. Pak uslyšel cinkat nádobí z kuchyně. Opatrně se zvedl, chytil svoji opěrnou hůl a v druhé sevřel svoji hůlku: "Severusi?" zkusil opatrně zavolat a blížil se ke kuchyni.


Albus ho slyšel, když zavolal 'Severusi', stikl k sobě pevně víčka na moment a pak zavolal zpět: "To jsem já, tati!" a šel do obýváku s tácem, na němž bylo Harryho oblíbené jídlo.


"Severusovy palačinky!" usmál se Harry a podíval se na Albuse: "Dáme si spolu, dítě?"


Albus se usmál: "To si piš, tatínku, že ti to všechno nenechám!" Harry se nadechl: "Je ti půl století a stejně tě nemrzí na mě volat „tatínku"?" rozesmál se.


Albus se na něj překvapeně podíval: "Zvyk je zvyk! Však víš, že jsme vás s Jamesem měli pojmenované Táta a tatínek..." uchechtl se. "Táta byl prostě moc přísný a však víš, popudlivý," našel to slovo: "Ten nemohl být tatínek," souhlasil Harry a posadil se: "Albusi. Cítím, že tu už dlouho nebudu. Táta na mě čeká."


Albus mu překryl ruku v uklidňujícím gestu: "Táta nás opustil náhle. Ale ty bys nás tu snad nenechal samotné, ne?"


Harry se podíval do klína: "Chtěl bych, Albusi," usmál se: "Abys byl stejně šťastný, jako jsem byl já. Víš, start mého života nebyl příliš šťastný..." vyhnul se přímé odpovědi.


Albus kývl: "Něco málo vím. Jsi přece známá osobnost!"


Harry se uchechtl: "Svět o mně neví prakticky nic, Albusi. Moje rodina mě sice zná, ale existuje tolik věcí, které jsem Vám neřekl. Věděl je jen Severus. Nejprve mi vykradl vzpomínky, a pak je se mnou prožíval," pokýval hlavou: "Možná je čas, aby to svět zjistil. Chtěl bych, abys věděl, kdo byl Harry Potter a Severus Snape."


Albus otevřel pusu, protože ho překvapilo druhé jméno! Severus Potter, pomyslel si, ale rozmyslel si to a čekal, co mu Harry dál řekne. Jméno Severus Snape znal a nebylo moc příjemných věcí, které slyšel. Harry se znovu podíval z okna do tmy a začal vyprávět.


"Začněme pár základními informacemi. Narodil jsem se 31. července 1980 v Godrikově Dole, kde na mě podnikl útok čaroděj jménem Lord Voldemort. Zabil tvoje prarodiče, jejichž fotky máme v rodinném albu. Jmenovali se Lily a James Potterovi. Vychovávala mě teta se strejdou. Dursleyovi. Tady je dobré ti říct, že máš bratrance. Jejich syn Dudley se oženil a má syna a dceru. Zůstal jsem s ním v kontaktu i přesto, že jsem od malička musel pracovat. Uklízet, vařit a Dudley mě rád šikanoval. Celkově ta rodina mě nenáviděla. Do 11 let jsem spal v přístěnku pod schody..." uchechtl se Harry a Albus zalapal po dechu. Tohle opravdu nevěděl: "Dudley se vypracoval na celkem normálního mudlu. Přestal se chovat jako idiot a přijal, že existuje magie. Jeho rodiče to do smrti popírali. Chtěl bych, aby Dudley o mé smrti věděl. Píšeme si pravidelně dopisy. Najdeš je i s adresou v prádelníku. To bylo jediné místo, kam Severus nechodil, kdyby na to přišel, asi by mě vytahal za uši," znovu se rozesmál: "Ty bláboly, co o mně zná každý, jak jsem se svými dvěma přáteli zachránil kámen mudrců a zabil obávaného baziliška až po porážku Lorda Voldemorta můžeme z vyprávění vypustit," zarazil se a otočil se na Albuse: "Ach, vzpomněl jsem si, že neznáš mé dva přátele. Ronald Weasley a Hermiona Grangerová. Vzali se po škole. Nesnášeli Severuse a měli k tomu dobrý důvod!" uculil se: "K nám domů proto nechodili a vy je neznáte. Vlastně se o nich kvůli Severusovi nemluvilo. Ale Albusi, narodila se jim krásná dcera jménem Rose!" zamrkal: "Jejich dopisy mám také tam, kde jsou ty od Dudleyho. Pozvi je na můj pohřeb, ano?"


Albusovi se celá ta debata zajídala, ale vypadalo to, že tatínek nebude v klidu, dokud to neřekne, kývl proto souhlasně a Harry pokračoval: "Možná bys s nimi mohl pak zůstat v kontaktu. Oba jsou naživu..." vydechl: "Ale to jsem odbočil. Byl jsem, Albusi, hrozný. Pořád v nějakém maléru nebo smrtelném nebezpečí. On mě pokaždé zachránil. A teď je čas ti přiblížit Severuse!" Znovu se zahleděl ven, kde se svit měsíce odrážel od sněhu: "Severus Snape se narodil 9. ledna 1960. Byl poloviční krve. Jeho otec byl mudla toho nejhoršího druhu. Svoji ženu bil a Severuse taky. A Severus čím dál víc, jako dítě, a pak i jako mladík tíhl k černé magii."


Albus zvedl obočí. O tátovi toho věděli málo, informace, že Severus Potter byl dříve Severus Snape jím trochu otřásla. Severus Snape byl totiž tak trochu v kouzelnickém světě Persona non grata. Jistěže v dějinách kouzelnictví válku probírali a jméno Severuse Snapea tam zaznělo. Ale spíše ve špatném kontextu až na informaci, že dopomohl k vítězství. Ale nic víc. Harry se uculil: "Vypadáš překvapeně. Rozbiju tvé představy o rodičích, Albusi. Chceš to slyšet?" Albus kývl opatrně a Harry pokračoval: "Stal se jedním z nejbližších následovníků jistého Toma Rojvola Raddlea. Je to přesmyčka. Později se z něj stal Lord Voldemort." Albus prudce vydechl."Severus tím přišel o svou nejbližší přítelkyni. Lily Evansovou. Mou matku. Při Voldemortově prvním povstání se přičinil na její smrti. Prozradil mu totiž to sladké proroctví... Ano, Albusi, to on to byl..." potvrdil nevyřčenou otázku v synových očích. "On totiž vůbec nevěděl, že byla těhotná. Snažil se to zvrátit, když došel za Albusem Brumbálem a stal se z něj dvojitý agent, ale jak víš, nepodařilo se. Díky zradě přátelství mezi mým otcem a jistým Peterem Pettigrewem," nadechl se: "Její smrt ho zlomila. Abys rozuměl - můj otec Severuse šikanoval ve škole, Severus jej nenáviděl. A když jsem nastoupil do Bradavic jako student, byl jsem tátovi dost podobný..." uculil se a dodal: "Zapomněl jsem ti říct, že byl učitel. Učil lektvary. Dodnes tam o něm kolují historky!"


Albus kývl kysele: "Ty jsem slyšel! Profesor Longbottom měl v kapse vždycky tunu historek! Některé byly vážně děsivé!"


Harry se rozesmál: "Neville chudák byl stálým terčem, pravda!" opřel se a založil si ruce na klíně. "Zkrátka Severus mě nenáviděl, co jsem vstoupil na půdu Bradavic, ale z nějakého mně tehdy neznámého důvodu mi chránil zadek. Až dokonce," nadechl se roztřeseně: "Tehdy poprvé zemřel." Albus otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo: "Uštkl ho maledictus Nagini. Taková několikametrová hadí potvora a proti jeho jedu údajně nebylo léku," Harry potřásl hlavou: "Zemřel mi vlastně v náručí." Albus nic nechápal. "Ale byl to jen Doušek živé smrti. Našel totiž cestu, jak to přežít, když ten samý maledictus napadl pana Weasleyho. Myslel jsem, že ho zabiju pak sám, když jsem zjistil, že leží u Munga a že se z toho vyhrabe. Vědělo o něm jen ministerstvo. Pro svět byl mrtvý. S Hermioninou pomocí jsme ho vysekali z Azkabanu a tak nějak jsme se do sebe zamilovali," uchechtl se: "Bylo to náročné. Severus býval velmi sarkastický, útočný a neustále podrážděný. Navíc ho bolela rána několik let a on už nemohl učit ty duté hlavy..." rozesmál se při vzpomínce na něco, na co si vzpomněl jen on sám a Albus si říkal, jestli se náhodou nezbláznil, když pokračoval: "Albusi, když ses narodil a Severus tě držel v náručí, byl jsem očarovaný. Tehdy se Severus poprvé usmál. A ty na něj," povzdechl si: "A Vaše jména byl boj. Albus bylo jediné jméno, které překousl. Severus po něm se mu nelíbilo, protože si myslel, že si to s ním lidé budou spojovat a pak James Sirius..." začal se smát znovu: "Dvě jména, rovná se dvě osoby, které na světě Severus nenáviděl asi víc jak Lorda Voldemorta! James Potter a Sirius Black. Ale neodolal mi. Dostal jsem, co jsem chtěl, protože mě miloval..." nadechl se: "Albusi, nebudu tě už týrat vzpomínkami. Chtěl jsem ti vlastně jen říct, abys po mé smrti kontaktoval mé nejbližší, pozval je na pohřeb. A pak ještě ti musím sdělit instrukce k pohřbu. Odmítám být pohřben jinde, než Severus. Chci do společného hrobu. A chci, aby bylo jasné, kdo tam leží. Tedy změňte náhrobní kámen. Bude tam Harry James Snape-Potter a Severus Tobias Snape-Potter a chtěl jsem tě požádat, abys v novinách nechal vydat mé paměti. Tisk se na to vrhne. Ale pamatuj si! Nechci, abyste nějak trpěli. Než jim je dáš, musíš jim dát podepsat papír, že nebudou moje paměti nijak měnit a že nebudou psát o vás! Severus si zaslouží, aby pravdu znali všichni, kdo ho nenáviděli. Nezaslouženě. Nikdy nikoho nezabil, kromě Albuse. Dřív mi to nechtěl dovolit zveřejnit..." usmál se nostalgicky: "Můj pohřeb bude privátní. Chci tam svoji rodinu. Hermionu, Rona a Dudleyho. Možná, že Ron vezme někoho ze své rodiny. Ale nikoho jiného. S těmi novinami počkej, až bude po pohřbu!


Tu noc Albus odcházel se smíšenými pocity. Doma seděl s teplým mlékem až do kuropění a přemýšlel. Tušil, že tatínek v noci nejspíše zemře. Proto cítil takový press, jít se za ním podívat. Uvažoval, proč Sirius byl takový idiot a nešel s ním. Možná už nebude mít nikdy šanci s ním mluvit! Vlezl si k manželovi do postele, objal ho a tiše plakal. Odpoledne našel doma Harryho, jak drží Severusovu knihu na klíně, na té samé stránce, na které byla otevřena více jak rok. V druhé ruce svíral onen obrázek, který svíral i posledně. Narozdíl od předcházející návštěvy, Harryho hrudník se nezvedal.


Albuse jeho smrt skolila. Ale snažil se být v pohodě, už kvůli rodině a vše v předstihu zařídit. Jeho manžel mu stál po boku a podržel ho. Nadepsal obálky se jmény adresátů, vložil do nich parte, které si Harry vybral ještě než zemřel a dopis, psaný Harrym. Vzor parte ležel jak jinak, než mezi těmi dopisy. Albus jejich pročítáním strávil dobře tři dny. Kdyby to nebylo za tak tragických okolností, nejspíš by se u toho dobře bavil. Hermionin styl mateřského poučování a Ronův zvláštní slovník a časté narážky na tátu ho vyloženě bavily. Dudleyho dopisy byly v jiném duchu. Více rodinném. Bylo poznat, že si ke svému bratranci našel cestu. Z mnoha důvodu se Albus rozhodl ty dopisy doručit osobně a poznat tak důležité lidi v životě svého tatínka.


Dudley jako rodina byl na jeho seznamu první. Albus zazvonil na zvonek v Zobí ulici a rozhlížel se po okolí. Byl večer a on doufal, že mudlové nemají ve zvyku noční návštěvníky vyhazovat. Když mu otevřel malý kluk, Albus se na něj usmál a ten kluk zahulákal kamsi do domu: "Dědo, máme návštěvu!"


Z vnitra domu se jako odpověď ozvalo: "Už jdu!" a ke dveřím si to šinul zajímavě vypadající rozložitý mudla. Albus se narovnal, když si ten muž nasazoval rychle brýle a zamumlal: "Už jsem chtěl říct, že Harry vůbec nezestárl. Kdo jste? Kouzelník?" prohlédl si Albuse od hlavy až k patě. Ten sklonil hlavu: "Albus Severus Potter. Nebo spíš Snape-Potter. Těší mě a ano, jsem kouzelník," napřáhl ruku. Mudla ji přijal a pozval jej na čaj dovnitř.


"Jsem tu dnes s vnukem sám. Moje žena zemřela už před několika lety a rodiče tady toho čipery si chtěli zajít na večeři," rozcuchal klučinovy vlasy a pak jej poslal sledovat rozkoukanou pohádku. Dudley usadil hosta ke stolu v kuchyni a udělal čaj. Albus mezitím vytáhl obálku. Když se pán domu usadil: "Jste jeho syn, že? Zemřel?"


Albus kývl a šoupl obálku k Dudleymu. Ten si ji převzal, přečetl a poté, co dopis odložil, Dudley si utřel slzy a podíval se na Albuse: "Takže už nemáme nikoho než sebe, chlapče. Chápu, že máš ještě bratra, že? Vezmeš ho ke mně na návštěvu?" Albus kývl a pak se nadechl: "James je trochu divočejší, ale určitě vás rád pozná!"


Dudley byl spokojený a pak Albusovi vyprávěl, co jako dítě Harrymu prováděl a jak za ním jednou přišel Severus Snape a velice nevybíravě mu vysvětlil, že by se měl odpoutat od těch nesmyslných předsudků, kterým jeho pošetilé rodiče tak slepě věřili. Albus byl překvapený, podle všeho o tom Harry ani netušil a měl za to, že tátovi by vadilo, že mu psal a byl s ním v kontaktu.


"Udělal jsem si takový sebezpytující maratón a tehdy jsem prozřel. Já vlastně nic proti jeho magii neměl. Možná mě to chvíli děsilo, hlavně když ji používal náhodně jako dítě a máma křičela. Ale z podstaty věci to nebylo. Harry byl překvapený, že se s ním chci nadále bavit normálně. Když pak rodiče zemřeli, Harry byl moje nejbližší rodina."


Albus si vyslechl mnoho rodinných historek a pomalu odkrýval životní příběh Harryho Pottera. Ráno se s Dudleym rozloučil poté, co si slíbili, že zůstanou v kontaktu jako rodina a zamířil do Brlohu za Hermionou a Ronem.


Albus zíral na divně vypadající barák, který zdánlivě neměl hlavu ani patu a vypadal, že musí brzy spadnout. Když zaklepal, dveře mu tentokrát otevřel starý muž, částečně zrzavý a částečně s bílými vlasy. Nečekal až se mu Albus představí, znal jej z fotek. Místo toho Albuse objal, čímž jej překvapil. Když si jej muž podržel na paži od sebe, vydechl: "Zemřel, viď?"


Albus jen tiše přitakal. Ron se otočil a vtáhl ho do domu za sebou.


"Miono!" zahulákal: "Máme návštěvu! A měla jsi pravdu!" usadil Albuse u starého stolu a udělal čaj. Pak zaklel a někam odešel. Dovnitř přispěchala krásná žena se stále kaštanovými vlasy: "Ráda vás poznávám!" podala mu ruku, kterou si předtím utřela do zástěry. "Jsem Hermiona Grangerová-Wesleyová!"


Albus vstal, ruku přijal a usmál se: "Albus Severus Snape-Potter."


Hermiona si jej pořádně prohlédla: "No, máš něco z Harryho a něco ze Severuse," uchechtla se k Albusovu převapení.


Ron mezitím přišel zpět a přinesl ohnivou whiskey: "Tohle musím zapít, Miono! Nekoukej tak na mě!" Albus se na ně díval, neschopen pochopit, co se mu odehrává před očima. Miona se nad ním smilovala a vysvětlila mu to: "Albusi, my jsme to věděli, že to tak dopadne. Harry byl celý život sám a když našel Severuse, nebyl pro něj nikdo jiný. Miloval ho a zkrátka chátral, když odešel. Neviděli jsme ho už pět let. Od té doby, co Severus onemocněl, už nepřišel a staral se jen o něj."


Ron ji přerušil: "Ach a teď sedí oba nahoře! Úplně to vidím, jak Harry poslouchá Severusovy kecy na svoji zbabělost," rozesmál se až mu tekly slzy: "Nechtěl bych být na Harryho místě proboha! Až umřu, doufám, že se tam s nima nesejdu! A nebo ne! Chci se s nimi sejít! A chci vidět, jak se hádají na věčnosti!"


Miona protočila oči: "Máme oba takovou teorii. Kdysi se něco stalo. Jistě znáš ten příběh, jak Harry šel na smrt do Zapovězeného lesa, kde na něj čekal Voldemort."


Albus fascinovaně kývl: "Harry tehdy skutečně nezemřel, ale část Voldemortovy duše v něm ano. A Harry měl úžasný zážitek. Na tom místě, kde se ocitl, se potkal znovu s již mrtvým Albusem Brumbálem." Albus na ni nevěřícně zíral: "Vlastně Harrymu řekl v kostce, že smrt je jen jedno velké nové dobrodružství. Tehdy se setkali na nádraží King Cross. Myslím, že tam na něj Severus čekal. Vlastně věřím, že odešli nakonec spolu. Nic je nemůže rozdělit."


Ron si povzdechl: "Neposlouchej jí! Je přehnaně romantická!" protočil oči a zahuhlal: "Jako Rose. Ta je taky taková, jenom horší!"


Albus se nadechl: "Rose? Máte fotografii? Táta ji zmiňoval." Miona mu přinesla fotku dospělé ženy, která jako by jí z oka vypadla: "Moc toho z Rona nezdědila," řekla Miona pomstychtivě: "Díky bohu ne ty zrzavé vlasy..." Albusovi uklouzl tichý smích a Ron se narovnal. Albus raději nepokračoval, vytáhl dopisy a nechal jim je, aby si je v klidu mohli přečíst. Poté se s nimi rozloučil, přičemž slíbil, že sebou příště vezme bratra.


Měl hodně věci, nad kterými bylo třeba uvažovat a také tolik toho zbývalo zařídit.


James smrt táty Harryho nerozdýchal a týden byl opilý po hospodách ve Spinner's End. Ostatně nebyl ženatý a neměl děti. Mohl si to dovolit. Albuse jen štvalo, že nebyl alespoň nápomocný! Teprve, když bylo všechno připraveno, Albus ho z toho vytáhl a donutil jej, aby se podíval na jeho poslední vzpomínky s tatínkem a jeho přáteli v myslánce. James se z ní vynořil zmatený a s očima navrch hlavy: "Takže zachránce kouzelnického světa a pravá ruka temného pána? Jako fakt?"


Albus pokýval hlavou a poprvé od jeho smrti se mu na tváři objevil úsměv: "Taky jsem byl v šoku!"


James kývl: "Hádám, že jsi nezahálel, narozdíl ode mě a máš vše připraveno."


Albus kývl: "Pohřeb bude v pondělí. Seznámím tě s jeho nejbližšími. Já už tu návštěvu mám za sebou. Mám pocit Jamesi, jako kdyby neodešli. Jeho přátelé jsou takoví rodinní. Jako kdybych našel znovu rodinu."


James kývl: "Rozumím, těším se, až je poznám - teď mi řekni, Albusi, s čím ti mohu pomoci?" Albus se tajemně usmál.


Flashback


Harry se usadil na křesle a vzal si k ruce Severusovu knihu. Zadíval se na vytištěná slova a v druhé ruce sevřel ampulku s jedovatě zeleným roztokem: "Až do dna, Seve!" rychle ji vypil a ampulku nechal mávnutím hůlky zmizet. Pohodlně se opřel a v druhé ruce sevřel rámeček fotky. S úsměvem zavřel oči a představil si svůj rozhovor s Albusem, před mnoha lety. Znovu se ocitl na mlhavém nádraží King's Cross a za ním se ozval znechucený Severusův hlas: "Pitomý Nebelvír!" vrčel.


Harry se prudce otočil a vydechl, když spatřil Severuse, tak jak jej znal před mnoha lety: "Seve!" rozběhl se a objal jej kolem pasu, hlavu na jeho hrudi.


Severus ruce spustil a pak Harryho opatrně objal: "A stejně nechutně teatrální, jako vždy!" odtáhl se: "Můžeš mi vysvětlit, na co jsi myslel?! Vážně jsi nemohl počkat, až smrt přijde přirozeně?! Co Albus a James?"


Harry zavrčel na zpět: "Jsou oba dva dospělí! Albus má manžela, děti a o Jamese jsem se postaral! Bude s Rose."


Severus protočil oči: "Vždyť jsi se jen zmínil, že Rose existuje a ještě před Albusem! Opravdu si myslíš, že to někam tam povede?"


Harry kývl: "Láska si je najde. Jsou si souzeni!"


Severus stiskl rty: "Zase láska. Nestalo se s tebou něco? Neposedl tě Brumbál náhodou?!" Harry zabručel: "Hloupost. Láska existuje. Podívej se na nás dva! A já jsem zkrátka bez tebe nemohl žít dál, Severusi. Neumíš si představit, jak moc osamělý jsem se cítil! Jak moc jsem tě postrádal!"


Severus zavrtěl hlavou: "Já jen nechápu, jak jsi se mohl zabít! Byl jsi zdravím kypící muž s mnoha lety před sebou! Já bych na tebe počkal! Takový zbabělý krok! Vezmi si mě! Byl jsem nemocný pět let. Moje Znamení mě pomalu zabíjelo už roky předtím. Vzal jsem si snad život sám, Harry? Snášel jsem tu bolest, protože jsem věděl, že to pro tebe bude děsivé. Že budeš ztracený..." jeho hlas pomalu utichl.


"Vidíš? Ty jsi mě chránil vždy do poslední chvíle, Severusi. Ale bez tebe jsem byl nic. Potřebuju tě. I teď..." Harry tiše dodal: "Proč se vlastně musíme hádat i na věčnosti?"


Severus se na něj podíval, ale jeho oči už se nezdály být naštvané: "Protože to jsem celý já."


Harry se uculil: "Počkáme tu na ostatní, Seve, nebo půjdeme dál?"


Severus jej políbil na nos: "Já bych je ještě chvíli pozoroval. Přeci jen je dobré vědět dopředu, na co být připraven. A neviděl jsem své pravnouče od Jamese."


Harry se konečně pořádně přitulil a objal to známé tělo: "Výborně, tak si pojďme najít lavičku! Bolí mě nohy," táhl jej pomalu strategicky k nejbližší lavičce, Severus opět v ráži oponoval: "Je po tobě! Nemůžou tě bolet nohy! A nemysli si, že odvedeš tak snadno moji pozornost a já ti na to skočím!" umlčel jej až procítěný polibek.


Albus přežil ten pohřeb celkem v pohodě. Všichni byli dojatí a uplakaní, když se prostřídali nad jeho hrobem se svými řečmi a vzpomínáním. Albus je poslouchal a snažil se uložit do hlavy všechno, co slyšel. Už chápal i to, o čem Ron mluvil tehdy na jeho první návštěvě. Také si představoval, jak teď sedí spolu ve vlaku, hádají se a Severus na Harryho dští síru na cestě za novým dobrodružstvím. Uculil se, když tak postával sám a jediný nad tím nově vytesaným náhrobním kamenem. Podíval se do dálky, kde James objímal Rose a otočil se na hrob zpátky: "Stejně ta tvoje poznámka o Rose mířila tímhle směrem. Takže jsou spolu. A znají se jen týden. Neuvěřitelné. James mi tvrdí, že je to jako kdyby se znali odjakživa! Dosáhl si přesně toho, co jsi chtěl. Zítra vyjde první část tvých pamětí a svět se nejspíše obrátí vzhůru nohama!" uchecht se: "Půjdu a ty pozdravuj tátu Severuse, pokud tam s tebou je." Položil na hrob dvě červené růže a otočil se k odchodu.


Harry se ze stínů spolu se Severusem za ním díval a tiše se usmál: "A přece bych byl dobrý Zmijozel!" mrknul na Severuse.


Ten jen znechuceně zavrtěl hlavou a odpověděl mu: "Jsi manipulátor jako Albus!" Hřbitovem se nesl svist větru, v němž by někdo mohl zaslechnout Harryho poslední smích.



-KONEC-


99 zobrazení0 komentářů