• Mimosa Confiante

The Best Man I Ever Knew, 3.díl

Aktualizováno: 23. 4.


Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Od té doby Soren slavil každé narozeniny u Molly a Arthura. U babičky a dědečka, jak jim s láskou říkal. Molly si jej často brala na hlídání a tak zajistila, že Soren jen kvetl. Bylo vidět, že je dobře živený a co Harryho těšilo nejvíc, byl šťastný. Soren stále nevěděl ponurý příběh Severuse Snapea a nevěděl, že to on je jeho skutečný otec. Harry by mu to rád řekl, ale nemohl si pomoci. Soren byl tak šťastný, že je synem Harryho Pottera a Harry cítil, že na pravdu ještě není připravený. Rozhodl se tedy počkat i se seznámením s Malfoyem. Ačkoliv se Draco o dost zlepšil a pracoval na sobě, Harry mu stále nevěřil.


Roky plynuly a najednou tu byly Sorenovy 11 narozeniny. Harry si moc dobře pamatoval svoje nadšení, když mu přišel dopis z Bradavic, ačkoliv mu jej Dursleyovi nechtěli dát. Připravil snídani, jako obvykle a čekal, až Soren dorazí dolů. Dopis totiž dorazil s ranní poštou a teď spočíval připravený pro Sorena na stole. Trvalo to další hodinu, než uslyšel dupání, jak chlapec skákal po schodech dolů. Harry se otočil a díval se jak vletěl do kuchyně. Jako první byla mlaskavá pusa a ochraptělé: “Dobré ráno tati.” a pak hlasité odsunutí židle, ze které skoro spadl, s jakou rychlostí na ni usedl.


Harry čekal až si všimne dopisu.. Soren popadl housku a nůž a obojí mu najednou vypadlo z ruky. Harry se uchechtl, když ho viděl. Soren s ústy dokořán vzal do ruky dopis a s posvátnou úctou ho pomalu odlepil. “Jak to ví? Že zrovna dneska mám narozeniny?!” nechápavě zavrtěl hlavou a četl si potichu dopis.


Harry měl v živé paměti, co stálo v tom jeho. Otočil se zpět k lince a smál se pod vousy, které si nechal narůst, aby vypadal starší. O hodnou chvíli později, zašustil papír, jak jej Soren nacpal zpět a ozvala se otázka: “Tati, konečně mi řekni, kdo je Severus Snape a co s námi má společného. Je mi 11 let. Nastupuju do školy a každý o něm bude mít víc informací jak já, aniž bych věděl důvod.” Harry si upustil nůž a otočil se prudce: “Sorene...” Ten se zamračil: “Žádné vytáčky tati! Došlo mi, že jste se měli rádi, protože tě to očividně hrozně bolí, ale já to potřebuju vědět!” Harry na něj zíral. To dítě se občas projevovalo tolik jako dospělá osoba až ho to zaráželo, zřejmě něco co pochytil od Severuse. Utřel si ruce do zástěry, kterou měl kolem pasu a pak si sedl naproti Sorenovi. Chvíli se díval na svoje ruce, než sáhl pro hůlku a Acciem přivolal Ohnivou Whiskey a skleničku. Nalil si a pak se na Sorena upřeně díval: “Dobrá, budu k tobě otevřený a všechno ti řeknu.” povzdechl si a upil. Whiskey ho krásně zahřála a on se odhodlal: “Nejspíš se mnou nepromluvíš už ani slovo. Ale já se vážně bál a stále bojím Sorene.” díval se mu do očí: “Nejsme si moc podobní, že?” Soren na něj stále koukal, aniž by cokoliv řekl a Harry to s povzdechem: “Když jsem byl ještě na škole, nenáviděl jsem svého profesora. Ale jaký jiný cit se tak snadno přetaví v lásku? Žádný. Severus Snape by si se mnou nikdy nic nezačal, byl to zásadový muž. Ale podařilo se mi mu vysvětlit, co pro mně znamená. Oba dva jsme měli na svých bedrech těžké závaží. Já jsem měl zachránit svět a on dělal vše proto, aby se mi to podařilo. I za cenu, že jej většina lidí nenáviděla a dosud nenávidí. Nikdy neměl šanci jim ukázat svou pravou tvář. Zemřel Sorene velmi bolestivým způsobem, ale v mém náručí a při té příležitosti mi prozradil, že má syna. Požádal mě, abych si tě vzal k sobě a vychoval tě.” Soren se stále díval a vybízel jej pohledem k pokračování: “Jistě víš, že jsem ti vždycky říkal, že jsem si tě vybral. Nechtěl jsem ti lhát, ale musel jsem.” chvíli bylo ticho a pak jej Soren prolomil: “Takže jsem synem Smrtijeda a ne hrdiny?” Harry se prudce nadechl: “Sorene, v prvé řadě, já tě vychovávám prakticky 9 let. Byl jsem s tebou, když jsi začal projevovat divokou magii. Byl jsem s tebou, když jsi byl nemocný. Staral jsem se o tebe, bál se o tebe a miloval tě. Na tom se nic nezměnilo. Já jsem tvůj táta, na krvi přece nezáleží. Budu tě milovat až do své smrti. A teď ti řeknu něco k tomu Smrtijedovi. Je ti sice jen 11 let, ale zjevně ti to budu muset zkusit nějak vysvětlit. Smrtijedi byli lidé, kteří měli jiná přesvědčení než ostatní. Byli krutí a neštítili se dělat hrůzné věci ostatním. Ale Severus, tvůj otec, byl špion. Jeho život byl v ohrožení pokaždé, když se mezi ně vydal. A byl tak přesvědčivý, že se stal pravou rukou Lorda Voldemorta. Přinášel nám informace a nikdy nikoho nezabil. Odmlčel se a sklopil oči: “Až na jednoho muže. Ale bylo to na jeho žádost. Vybralo si to na něm neskutečnou daň. Hodně tím trpěl. Ale kdyby jeho nebylo, nikdy bychom tu válku nevyhráli.” Soren sklopil oči a po chvilce vstal, obešel stůl a Harryho objal. Tomu se neskutečně ulevilo. Přitiskl ho k sobě a pohladil ho po krátkých vlasech: “Měl bys být pyšný, že jsi jeho potomek. Nicméně pro svět budeš můj syn a pro mě také. Miluju tě synu.” Soren se oddálil, v očích slzy: “Já tebe taky tati!”


Odjezd do Bradavic přišel podle Harryho příšerně brzy. Ležel v posteli a díval se na strop. Vzpomínal na jejich nákupy. Harry ho ten den vzal ke kadeřníkovi a Soren se nechal ostříhat tak, aby mu vlasy mohly dorůst dlouhé. Harryho jeho přání poněkud překvapilo, ale jen do té chvíle než si vzpomněl, že Soren, po jejich narozeninovém rozhovoru o biologickém otci, nevynechal jedinou možnost se o Severusovi Snapeovi dozvědět víc.


Například večer si přitáhl učebnici lektvarů pro první ročníky a zapíchl prst do řádku autorů, kde bylo Severusovo jméno. “A co chceš vědět Sorene?” Ten pokrčil rameny: “Všechno!” Harry obrátil oči v sloup a zasmál se: “Dobrá. Takže Severus Snape se narodil 9. ledna, 1960. Jeho matka byla čarodějka, ale otec byl mudla. Ve škole se seznámil s mojí matkou Lily s níž se spřátelil, než je rozdělili rozdílné názory a Severusova snaha být někým výjimečným.” Soren jej zastavil: “To si táta neuvědomoval, že je úžasný?” Harry se nadechl: “Ne. A nemalý podíl na tom měl můj otec a jeho přátelé.” přiznal Harry: “Šikanovali jej. Měl potřebu to někam dotáhnout.” Harry si prohrábl vlasy. “ Je to tak, že mu nestačilo být nejvyjímečnější studentem ve škole. Přidal se k temné straně, ztratil iluze, ale také se stal nejmladším mistrem lektvarů vůbec.” cvrknul Soren do nosu: “A vzápětí i nejmladším profesorem a hlavou zmijozelské koleje.” Soren vydechl: “Páni..” Harry ho objal: “Jo páni… Tak se prostě nediv, že napsal spoustu knih jako autor i jako spoluautor! Byl zkrátka takový, že fušoval do výzkumu a nebylo nic, kam by nestrčil ten svůj dlouhý nos…” Harry rozevřel učebnici vzadu a zapíchl prst pod pohybující se fotografii. Soren se zvědavě naklonil a zkoukl černobílého, nepřístupně se tvářícího čaroděje s dlouhými umaštěnými vlasy. “To je on?” Harry kývl a pohladil fotografii. Severus na ní, jen mával rukou, aby tu ruku odehnal, jako nějaký dotěrný hmyz.


Harry se na strop zamračil. Soren vypadal jako Severusova kopie s těmi dlouhými vlasy. Pokrčil však rameny, kdo zná Severuse Snapea z jeho spolužáků? Ptal se sám sebe. Pak vstal a šel se vysprchovat. S překvapením nakonec vešel do kuchyně, kde už seděl Soren, perfektně upravený a připravený na odjezd. Harry přelétl pohledem stůl. Bylo na něm nachystáno všechno, co měl rád. Od míchaných vajíček, po palačinky. Harry se zasmál: “To jsi tak nadšený do školy?” Soren jen kývl a Harry se natáhl, aby mu utřel nos od másla. “Okay, takže jsi nadšený opustit svého chudáka tátu, který zůstane v tomhle domě úplně sám?” Soren se usmál: “Oba dva víme, že tě ve škole uvidím. Neuniklo mi, že jsi přijal nové pracovní místo.” posunul po stole k harrymu papír, podepsaný Minervou. Harry se na něj podíval a pak se nadechl: “Nemohl jsem si pomoct. Máš mi za zlé, že chci být nablízku?” Soren pokýval hlavou, jako dospělý: “Ne. Jsem rád. Nejsem naivní, abych si myslel, že mi nebudeš chybět. Zároveń se obávám spolužáků a také…” položil rohlík: “Co když půjdu do Zmijozelu?”. Harryho ta otázka překvapila: “Nemusíš se bát.” ignoroval poznámku o chybění a dodal: “Já sám jsem měl být ve zmijozelu. To, že někdo tvrdí že každý odtamtud vzešlý byl zlý kouzelník je blbost. Vychází odtamtud významný a velice mocní kouzelníci, ale ne vždy jsou zlí.” Harry se nadechl, odložil vidličku a podíval se na Sorena upřeně: “Severus Snape byl ze Zmijozelu, jak víš. A byl zlý? Ne. Horácio Křiklan taky byl ze Zmijozelu a byl to významný učenec. Taky nebyl zlá osoba. Nikdy nevyužil svoji hůlku k tomu, aby zabil. Narcissa Malfoyová mi zachránila život. Taky byla ze Zmijozelu.” Harry se zarazil: “Ještě něco jsem ti neřekl Sorene!” Ten pozvedl obočí: “Ano tati?”. Harry zase zvedl vidličku: “Severus měl kmotřence. Je stále naživu a myslím, že by tě extrémně rád poznal…” přiznal. Soren se na něj díval mlčky a pak prolomil to ticho: “Tak nás seznam. Je mi jasné, proč jsi mi to doteď neřekl a proč to neví asi ani on.” Harry byl překvapený, jak Soren dospěle na všechno reaguje. Uvažoval na krátký moment, že by navštívili Draca ještě před odjezdem, ale zamítl to, stejně rychle jako ta myšlenka přišla. Draco měl vlastní rodinu a jednoznačně také pojedou na nádraží. Zatímco přemýšlel, Soren se zvedl, došel si umýt ruce a pak se vrátil k myšlenkami nepřítomnému Harrymu. Dal mu pusu na tvář a řekl: “Moc přemýšlíš. Myslím, že strýčka o mě můžeš informovat kdykoliv a pozvat ho do Bradavic.” Harry se na něj podíval, když do jeho mysli pronikly jeho slova. “Výborně Sorene. Přijdu si jako blbec…” s tím uzavřel onu myšlenku a mávnutím hůlky sklidil nádobí. Pak se šel připravit a spolu se Sorenem a jeho věcmi se přemístil na nádraží Kings Cross, kde jej už čekal zbytek party.




64 zobrazení0 komentářů