• Mimosa Confiante

The Best Man I Ever Knew, 2.díl

Aktualizováno: 11. 4.


Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Harry se díval v cukrárně na dorty a přemýšlel. Soren ho požádal, zda by mu neudělal oslavu, kam by mohl pozvat své kamarády ze školky. Harry na něj zíral. Představil si oslavu narozenin v Doupěti, jenže mělo to kámen úrazu. Soren byl harryho malé veřejné tajemství. Sice veřejnost věděla, že Harry má dítě, ale třeba taková Molly, jej nikdy nepotkala. Nebo Draco Malfoy. Jakožto Severusův kmotřenec by nejspíš byl šťastný vědět, že mu po kmotrovi někdo zbyl. Jeho matka zemřela krátce po válce a otec seděl v Azkabanu. Pravdu znal jen Ron a Hermiona. No a teď nastala ta doba, kdy Harry trpce litoval, že neřekl svým nejbližším celou pravdu. Otočil se a z cukrárny odešel, aniž by nějaký koupil.


Přemístil se k domů a krbem zavolal do Hermionina a Ronova domova: “ Rone? Jsi doma?” z pokoje se ozval Ron a usmál se: “Ahoj Harry! Mám dneska noční, takže co potřebuješ? Hlídání?” Harryho obličej v krbu se usmál: “No, ne a jo. Soren má 5 let. Chtěl by oslavu. Ale já jsem v koncích. Nedokážu mu ji uspořádat. Rozhodl jsem se, že by bylo fajn seznámit s ním a s naším příběhem i ostatní.” Ron přemítal: “Nemáš trochu strach, že si máma bude myslet, že jsi po ní chtěl oslavu anrozenin a jinak by jsi božskou nikdy nekápl?” Harry se zamračil: “Nenapadlo mě to! Je to ptákovina co?” Ron zavrtěl hlavou: “Hele, přijď sem. A půjdeme tam spolu. Vysvětlíme jim to. Podle hodin by měla máma být doma, i když táta je ještě v práci. Bude to okay!”


O chvilku později se přemístili do doupěte. Molly spráskla ruce, ale oba dva objala. Harry se cítil o to víc špatně. Usadila je v jídelně ke stolu a připravila čerstvý čaj: “Tak chlapci, co Vás sem přivádí?” pak se otočila. “Ještě vyndám buchty Harry a můžeme si popovídat! Jsem tak ráda, že jste mě přišli navštívit!”. Chvilku rachtala u linky, dala na stůl talíř s buchtami a pak si sedla naproti a spiklenecky na něj mrkla: “Nějaká dívka na obzoru?”. Harrymu se orosilo čelo: “Molly. Já nebudu asi mít nikdy děvče. Jsem Gay.” Molly se zamračila. “Ale vždyť máš syna?” zamrkala: “Slib mi Molly, že se na mě nebudeš zlobit. Pravdu ví jen Ron a Hermiona. Já jsem to nemohl říct. Necítil jsem se na to.” Molly se ustaraně naklonila. “Ale drahoušku samozřejmě, že se nebudu zlobit!”. Po tomto ujištění a Mollyině úsměvu se tedy pustil do vyprávění: “Soren je vlastně syn Severuse Snapea.” Molly vytáhla obočí, ale mlčela a nechala Harrymu prostor: “Já jsem se Severusem udržoval vztah Molly. Dlouho. A pak se prostě stalo, že Severus uklouzl. Tehdy jsme se ošklivě pohádali. Vyspal se s nějakou ženou, která otěhotněla a dala mu Sorena. Bohužel, jak víš, Severus zemřel. O Sorenovi mi řekl až, když mi ležel v náručí a jeho poslední prosba byla, abych Sorena vychoval jako vlastního a dal mu domov.” odmlčel se a raději se vyhnul pohledu na Molly: “Trvalo několik měsíců, než jsem ho našel. Skončil v sirotčinci Molly. Pak nemluvil. Malý vyděšený chlapec. Ron a Hermiona mi pomáhali.” a v tom se Molly ozvala: “Chápu Harry. Kdy ho konečně tedy přivedeš babičce ukázat?” Harry se jí podíval konečně do očí, které se leskly slzami: “Molly mě je moc líto, že jsem to doteď nebyl schopen říct a přivést ti ho ukázat. Já se děsně bál, co tomu řeknete. Nechtěl jsem Severusovu památku pošpinit.” a rozplakal se naplno opětovným žalem, nad jeho ztrátou. Ron ho poklepával po zádech a Molly obešla stůl a objala jej jako matka medvědice. “Harry. Já to chápu. Neřeknu proti Severusovi ani slovo. Zřejmě tě miloval a ty jeho. Ta doba byla taková, že jsme každý potřebovali oporu. Nevadí mi, že jste spolu měli vztah a myslím si, že Severus nemohl požádat lepší osobu, aby se o jeho syna postarala. Jen bych ráda, aby jsi na to ty roky nebyl sám.” Harry se uklidnil a narovnal se. “Omlouvám se Molly. Mohl bych sem s ním dorazit klidně dnes. Řekneš..” polkl. “Řekneš to nějak Arthurovi a ostatním? Já,” zadrhl se. “Soren bude mít 5 let příští týden. Chtěl by oslavu, kam by pozval kamarády a já jsem si říkal, že bych ji mohl uspořádat tady?” Molly se rozesmála. “Jistěže Harry a kde jinde?! Jen jej dneska vezmi sem na čaj a sušenky! Tady Ron je jako dítě miloval.” pak se odmlčela a zeptala se opatrně: “Je hodně jako Severus?” Harry se rozesmál, vytáhl peněženku, kde měl Severusovu i Sorenovu fotografi a rozpovídal se: “Severus byl věčně nevrlý a sarkastický, ale když se usmál, nešlo ho nemilovat. Měl ten úsměv, co rozzáří celou místnost a Soren jej zdědil. To dítě i přes počáteční prožitou hrůzu je andílek, narozdíl od Seva.” Ron pokýval hlavou: “Miluju, když si hrajeme. Poslouchá vše co říkám a miluje Famfrpál! Jednou z něj bude brankář, jako ze mě!” Harry do něj žďuchnul a dodal: “Jen přes mou mrtvolu!” Molly se uculila. “No, jinak Soren netuší co to je sarkasmus, jen je brutálně upřímný. Jeho nejoblíbenější hračka je lektvarová sada pro děti a rád čte. Je mu 5 let, ale čte jako kdyby mu bylo minimálně 20. Hermiona se s ním začala učit abecedu prakticky hned, jak jsem ho přivedl domů a pak ho naučila i to čtení.” Ron si odfrkl a láskyplně dodal: “Šprt ke šprtovi” Harry se uchechtl: “Dbám na to, aby mu nic nechybělo, ale jednoznačně ho nerozmazluju. Když se mu něco nelíbí většinou skončím bez talířů a nemám na čem podávat oběd, nebo večeři. Je to pěkně silný a potencionálně mocný kouzelník. Počkej Molly až ho uvidíš!” Ron se uchechtl: “Zapomněl dodat, že Soren miluje sladké, stejně jako Snape!” Harry do něj zase žďuchnul: “ Severus si dovolil maximálně čokoládový sachrdort! Soren by sežral i mě, kdybych měl v sobě kostku cukru.” rozesmál se stejně jako Ron a Molly spráskla ruce. “No, tak to se mám na co těšit! Můžu mu na tu oslavu upéct dort Harry?” Harry dojatě přikývl a znovu Molly objal.


O dva dny později

Harry upravil Sorenův hábit: “Ničeho se neboj Sorene! Molly a Arthura už znáš a ostatní na oslavě jsou taky super.” Soren se ošil: “Tati? Víš, jak jsi mi povídal o tom pánovi? Snapeovi? Ve školce o něm mluvili moc ošklivě.” sklopil hlavu. Harry se nadechl, věděl, že je Soren nějaký zaražený: “Hele. Severus byl ten nejstatečnější muž, jakého jsem měl tu čest poznat! Nikdy o tom nepochybuj. Ti lidé neví co mluví, protože jej neznali a protože jen četli pomluvy.” Soren zvedl pohled plný naděje: “Sorene.” objal jej Harry: “Nesmíš se s nimi dohadovat. Je to nedůležité. Hlavní je, co si myslíš ty a lidé, kteří ho opravdu znali.” Cítil, jak se mu malé ručičky obtočily kolem krku. “Kdo to tatínku vlastně byl?” Harry zavřel oči, aby zahnal slzy. “To ti někdy opravdu řeknu broučku. Ale teď to není podstatné a my nemáme čas!” zvedl se i s ním v náručí: “Někdo tu dneska má oslavu ne?! Připraven na ni jít?” Soren se konečně rozzářil: “Jo!” s tím se Harry přemístil.


Molly je oba uvítala. V doupěti bylo ticho. Soren se ošil v tátově náručí, když tu náhle všichni vyskočili zpoza různých kousků nábytku a hulákali na celé Doupě. “Všechno nejlepší!!!” Soren se rozesmál a s růžovými tvářičkami utíkal jako k první k tetě Hermioně. Děti měly dorazit až o chvilku později. Všichni si toho capartíka chtěli užít. Během 20 následujícíh minut tak obešel Hermionu s Ronem, Molly s Arthurem, Weasleyovi sourozence a k Harryho překvapení i Nevilla s Lenkou. Molly totiž nelenila a zasvětila i tyhle dva. Vždyť to byli další Harryho nejbližší přátele. Harry jí byl extrémně vděčný. Nyní mu zbývalo informovat o Sorenově existenci jen Malfoye. Harry byl přesvědčen, že by si to Severus přál a byl si jistý, že Draco bude moc rád taky. Nicméně pořád jej něco brzdilo. Soren pořádně nevěděl, kdo to Severus Snape ve skutečnosti je. A Harry si byl jistý, že stále nechce, aby se o Sorenově existenci v Anglii moc vědělo. Možná bude lepší počkat až mu bude jedenáct let. K desátým narozeninám by mu rád daroval něco po Severusovi a vysvětlil mu, kdo to byl. Až pak by mohl následovat Malfoy. Spokojeně si sedl na gauč a sledoval, jak kolem Sorena ostatní skákají a dovolil si vypnout. Věděl, že o něj bude postaráno dobře. Unaveně zavřel oči. Poprvé od Severusovi smrti poklidně usnul...


Na sklonku dne jej probudila ruka na rameni: “Harry!” pronikl k němu Mollyin hlas: “Harry vzbuď se.” pak zaznamenal ještě její další slova. “Chudáček, asi se moc nevyspal. Vypadá úplně hotový!” Harry otevřel oči: “Molly?” vydechl překvapeně, narovnal se a rozhlédl se. V pokoji se svítilo, po dětech ani stopa a ani jejich přátelé nebyli k vidění. “Úplně jsi odpadl. Ale nic si z toho nedělej.” Harry složil hlavu do dlaní: “Prošvihl jsem sfouknutí svíček!” Molly jej poklepala po rameni: “Prosím tě Harry to je v pořádku! Soren to pochopil a navíc těch příležitostí ještě mít budeš...” To přimělo Harryho zareagovat: “Kde vlastně je? Už skončila celá oslava?” Arthur shrnul noviny a kývl: “Uložili jsme ho nahoře. Myslím, že se s ním na postel vejdeš, byla by totiž škoda toho andílka budit.” usmál se. Molly přitakala a Harry se usmál: “Díky Molly a Arthure. Vaši nabídku moc rád využiju.” s tím šel nahoru do Ronovi staré ložnice. Když otevřel dveře, očima propátral všechny stíny pokoje. Usmál se a šel rovnou k posteli, kde byl Soren stočený do klubíčka. Harry si sundal mikinu a sedl si. Chvíli se jen díval do tmy a pak ucítil malou ručičku, jak jej hladí po zádech. Otočil se a usmál se na to roztomilé dítě: “Řekneš mi pohádku tatí?” prosil Soren. Harry si lehl čelem k němu a přikryl je oba: “O čem bys rád pohádku Sorene?” Dítě chvíli přemýšlelo a pak se na Harryho zazubilo: “Jak Harry Potter porazil baziliška! Paní učitelka nám to vyprávěla! A tatí? To je o tobě? ty se přece taky jmenuješ Potter? Jsi slavný?” Harry si povzdechl. Věděl, že by tomu stejně neutekl, ale nečekal to tak brzy: “No ano. Jsem Harry Potter, přemožitel zlých černokněžníků a baziliška.” usmál se. Trvalo mu jen okamžik, jak ten příběh zaobalit, aby nebyl moc krvavý a jaké skutečnosti zatajit, aby malý neměl noční můry. Když začal, měl Sorenovu plnou pozornost. Během vyprávění mu do toho pořád skákal a předbíhal. Byl naprosto vzhůru. Harry do poloviny příběhu věřil, že usne, ale to se mýlil. Poté, co to dovyprávěl, mu vytáhl pokrývku až po bradu. “A teď půjdeme spát! už je hodně hodin.” Soren byl ticho, ale převaloval se a Harry mohl cítit jeho napětí: “Tak ven s tím. Co tě trápí?” Soren neváhal: “Tatí? Ten pán Snape. Měl jsi ho rád?” Harry zavřel oči: “Ano Sorene. Měl jsem ho rád.” “Jako holčičku?” Harry se musel trochu uchechtnout: “Obrazně řečeno ano.” Soren se k němu přitulil a objal jej kolem krku: “Jednou se nám vrátí viď?” Harry neodpověděl. Jen k sobě Sorena prudce přitiskl.


Molly stála za dveřma. Vyslechla si celou Harryho pohádku a při posledních Sorenových slovech, se kousla do ruky a se slzami zmáčeným obličejem, se vrátila k Arthurovi do ložnice, kde mu to celé vypověděla. Arthur ji objal: “Uvidíme Molly. Soren je nadaný kouzelník a víš, že od nadaných kouzelníků nikdy nevíš, co máš očekávat...”



44 zobrazení0 komentářů