• Mimosa Confiante

Pán času

Aktualizováno: 11. 4.

Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla původně jako příspěvek do této nadílky. Nicméně já změnila záměr a toto je moje čtvrtá svíčka pro Vás, na adventním věnci. Během psaní se mi v hlavě promítaly snad všechny povídky o tom, jak se Harry vrátil v čase, aby zachránil svoji lásku. Nu, já jsme uvažovala trochu jinak... Děkuji z betování a editaci Katetomlinson6917. Přeji příjemné počtení!

 

Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Harry Potter se procházel prázdnými chodbami, kdysi Bradavické školy čar a kouzel. Oděný celý v černém, což byla jeho barva už 10 dlouhých let. Let, které uplynuly od konce války a plných vzpomínek. Nebyl schopen zapomenout a žít dál. Tolik věcí by udělal jinak a možná toho zachránil víc, než se mu skutečně podařilo. Samotné Bradavice by možná ještě byly známou školou. Ne jen pusté a prázdné místnosti a chodby. Chyběl tu život. Také mu moc chyběl Remus Lupin a jeho synovi Teddymu také. Harry se zamračil. ‘Ne, Teddymu nechyběl, protože ho nikdy nepoznal. To samé Nymfadora.’ pomyslel si. Měl Harryho a Andromedu.


Zastavil se u dveří do velké síně. Na chvíli se mu zdálo, že se odtamtud opět ozývá ten šum hlasů a cinkání příborů a talířů. Ale nebylo tomu tak. Ani strop už nebyl očarovaný. Všechna magie hradu, jakoby zmizela. Harry se nadechl a s pocitem prázdna se vydal do bývalých Nebelvírských ložnic. Ve věžích se již usadily pavučiny. Kdysi nádherná místnost, plná hřejivého tepla, nyní zela prázdnotou a skučel v ní vítr. Harry se rozhlížel a připomínal si ty časy, kdy tomu tak nebylo.


Vzpomínal, jak Hermiona zmrazila Nevilla. Bodlo ho ve spánku. Neville Longbottom. Další zbytečná oběť války. Kdyby býval přišel včas... Nadechl se a cítil, jak se mu svírá nitro. Z příjemné vzpomínky se to zvrtlo v noční můru. Rychle opustil věž a ocitl se před schodištěm do sklepení. Harry zavrčel. Pokud těch věcí předtím litoval, věděl, že ta největší chyba byla nevěřit Severusi Snapeovi. Díky tomu, že se Harry nebyl schopen přenést přes svoji nenávist, zemřeli všichni, na kom mu záleželo. Severus Snape, nejen že měl klíčové informace, které mohly pomoci při záchraně světa, ale byl také držitel další věštby. Týkala se jich. Intimně. Hříšně. Harry se stále nemohl pohnout. “Kdyby býval poslechl věštbu, mohlo to být vše úplně jinak.”. Jak to jen znělo?


Až všechna naděje zhasne,

zrodí se důvěra.

Až konec bude nablízku,

z té důvěry nejmocnější kouzlo se zrodí.

Jen třeba je, zůstat lidský.

Je třeba odevzdat se,

osobnosti ambivalentní,

temné, jež vládne jazykem ostrým

a svázat se nadobro s potomkem Potterovým.

Pak ta naděje se v plné síle vrátí

a co pohaslo, znovu se rozzáří.


Věštba byla netypicky čistá a jasná. Harry se měl se Severusem Snapem spojit. Měli se vzít a měli spolu žít. Sdílet spolu postel a svůj život, díky čemuž by Harry byl neporazitelný a Severus Snape mohl žít. Stejně jako ti ostatní. Jako Ron s Hermionou nebo Ginny. Harry byl však příliš hloupý. A taky na to doplatil.


Přemohl nevolnost a scházel schody do sklepení. Jak procházel nepříliš známými chodbami, v uších slyšel znít hlasy. Jako kdyby tam byly vězněné. Harry zatřepal hlavou. Věřil, že to byl jen vítr. Došel až ke dveřím bývalé učebny lektvarů. Zíral na to temné, oprýskané dřevo a znovu se vracel do minulosti, čekaje, že se každou chvíli rozletí a bude v nich stát Severus Snape. To se však nestalo. Harry natáhl ruku a strčil do nich, aby zjistil, že jediná tato učebna nedoznala žádných změn. Užasle se kolem sebe rozhlížel. Žádná pavučina. Vše na svém místě, jako kdyby byl o 10 let zpět. Otočil se a zadíval se na dveře, kterými vstoupil, na té chodbě fičel vítr. Harry potřásl hlavou a popošel k učitelskému stolu, kde byl zápisník. Přemýšlel, zda jej může otevřít a přečíst si ho. Nadechl se, když uviděl to jméno: “Severus Snape” Harry potřásl hlavou a vztáhl ruku. Uchopil ten zápisník a otevřel jej na posledním zápisu.


Dne 2. května 1998

Tohle bude můj poslední zápis. Moje závěť a můj poslední odkaz. Věřil jsem, že přijdeš Harry. Překvapený? Oslovil jsem tě jménem. Vím, že mě nenávidíš. Vím, že jsem neudělal nic, čím bych tě přiměl to změnit. Přemýšlel jsem nad tím snad stokrát. A neexistuje nic pravděpodobnějšího. Ale to nechme stranou. Musím ti říct pár věcí. Ale začnu tím, že tě znám a vím, že se nejspíš nacházíš ve velmi špatném rozpoložení. Vyčítáš si možné i nemožné, ale nech mě ti něco říct. Nemohl jsi nic dělat. Vše bylo napsáno dávno před vyřčením té věštby a její čas teprve nadejde. Netuším, co se stane, ale nevěřím, že je konec. Ty se teď musíš uklidnit a dovolit odpuštění, aby tě prostoupilo. Já tě totiž Harry znám. Znal jsem tě o mnoho let předtím, než ses narodil a než jsi nastoupil do školy. Jsem si jistý, že tvoje cesta teprve začala a to, co chceš změnit se ti podaří uskutečnit až s odstupem času. Kolik let asi uběhlo od mé smrti a od konce války? Jsem si jistý, že jsi zvítězil, ale co se s naším světem stalo? Nechci to vědět. Není to má cesta. Je to však zajímavá myšlenka. Ale vrátím se k tématu. Pamatuješ si tu věštbu Harry? Až všechna naděje zhasne, zrodí se důvěra. Už mi věříš Harry? Důvěřuješ mi? Vzpomeň si na tu věštbu. Rozeber ji s tím odstupem, který teď máš. Možná nalezneš řešení… A teď k mé závěti. Je uložena u Gringottů. Veškerý můj majetek odkazuji tobě. Není toho moc, ale je to cenné. Na to však přijdeš až si to prohlédneš. A můj odkaz? Vždy jsi byl milován Harry a navždy budeš. S láskou, ale ne navždy, sbohem…


Tvůj Severus


Harry na ten zápis vytřeštil oči, upustil ten deník a svezl se na zem. Z očí se mu řinuly slzy a jeho srdce se prudce rozbušilo. Nevnímal nic kolem sebe, jen otevřel pusu a začal nelidsky křičet ve snaze ze sebe dostat všechnu tu bolest. Svět se s ním točil a vítr na chodbě utichl, jak Harrymu z jeho vlastního křiku zalehly uši. Když mu došel dech, zavřel oči a schoulil se do sebe. Z té strnulé polohy ho probrala ruka na rameni. Vyděšeně sebou cukl a díval se do známé tváře. “Pane profesore” vyhrkl překvapeně a utřel si slzy. “Dobrý den mladíku. Co děláte v mé třídě? Jsem si jistý, že tu nestudujete!” otočil se starší muž zmateně na hodiny. “Ale já už to mám! Albus čeká nějakého nového profesora obrany proti černé magii! Pojďte se mnou! Myslím, že jste se ztratil!” a táhl zmateného Harryho za sebou. Ten klopýtal a snažil se pobrat, co se děje. Ještě před chvílí prázdné chodby, byly najednou plné studentů, štěbetajících o hloupostech a to teplo a světlo. Bradavická magie ho objímala, jako kdyby vítala ztraceného syna. Harry mrkal a když se ocitl před obřím chrličem, střežícím ředitelnu, rozbušilo se mu srdce. Profesor ho táhl až nahoru, kde zaklepal a překvapený Albus Brumbál zíral na oba příchozí. “Horacio?”


Horacio Křiklan se nadechl a pak si všiml dalšího mladého muže a vydechl: “Já ti vedu zájemce o ten post na profesora obrany proti černé magii...” věta vyzněla jako otázka a Albus zamrkal. “Dalšího kandidáta, ano. Čekal jsem ho.” jiskřící oči se na Harryho usmáli. Otočil se zpět k tomu mladému muži a rozloučil se s ním. Pak poslal Křiklana zpět a Harry s Albusem v pracovně osaměli.


“Tak povídejte. Hádám, že jste se tu neocitl jen tak náhle, že? Obraceč času?” byl si Albus jistý. Harry zavrtěl hlavou. “Ne tak docela profesore.” nadechl se a dodal: “Vlastně jsem úplně zmatený. Jaký je rok?” Albus se zamračil. “Je přesně 9.ledna 1975.” Harry zamrkal. “Severusovi 15. narozeniny?” Albus na něj překvapeně hleděl. “Znáte se s naším studentem Severusem Snapem?” Harry zavrtěl hlavou. “Ne! Ne v této době.” zavrtěl se. “Kdysi jste mi řekl, že ovlivnit budoucnost je nebezpečné. Ale asi se tím nebudu moct řídit, pane profesore. Potřebuju na to přijít a vy jste vždycky byl nejinteligentnější osobou, která mi byla nablízku.” s těmito slovy mu Harry vypověděl celý příběh a Albus jej pozorně poslouchal. Trvalo to více jak čtyři hodiny a za celou dobu jej Albus ani jednou nepřerušil. Jen se opřel v křesle, a když se vyprávění stočilo k prázdnému, magie prostému hradu, zadíval se z okna a vydechl.


“Asi to chápu Harry. Tvoje zoufalství tě sem přeneslo. V historii se to stalo jen párkrát. Ta mizérie, kterou jsi cítil, zřejmě donutila poslední magii hradu ti pomoci.” Ztratil se v myšlenkách a Harry mlčel, přemítajíc o svých možnostech.


Po nekonečně trvající chvíli se na něj Albus znovu podíval a Harry si uvědomil, že vidí naději. “Severus měl v tom listu pravdu Harry. To proroctví se nemýlí. Dává ti šanci to změnit.” Harry se na něj díval. ”Ale jak?” vydechl. “Jednoduše. Láska Harry.” usmál se. “Co cítíš k Severusi Snapeovi? Pochopil jsem, že jsi ho nenáviděl, z tvého vyprávění. A Severus zjevně měl nějaký důvod se taky tak chovat.” povzdechl si: “Než mi odpovíš, musím ti něco říct. Tvůj otec se svojí partou Severuse nenechá ani na chvíli na pokoji.” Harry zavrčel: “A vy jste se ho nikdy nezastal!” cítil tu potřebuju to říct. Albus pokýval hlavou. “Ano. To máš pravdu. Ale nestranil jsem se mu!” bránil se. Harry raději neodpověděl. “Ptal jste se co cítím? Vinu v první řadě. Za všechno. Ale k Severusi Snapeovi nevím, co cítím. Jsem zmatený. Nenáviděl jsem ho. Pak jsem přišel na to, že celou dobu věřím něčemu, co vůbec nebyla pravda a asi jsem mu odpustil. Asi jsem to přijal. A jeho poslední slova... Něco se ve mě zvrtlo. Chybí mi a chtěl bych mít šanci ho poznat. Možná dát šanci našemu vztahu?” povzdechl si. “Šanci máš Harry. Proto jsi tady. Můžeš poznat 15 letého Severuse Snapea. Jediné co nevím je, co se může stát. Třeba kdy se vrátíš do svého času? Nepoužil si časovač, jsi tedy výjimka z pravidel jeho používání?” Harry zamrkal. “To mě nenapadlo.” Albus se nadechl. “A teď otázka. Profesor nebo žák? Pokud budeš žák, budeš k němu mít blíž. Ale jako profesor?” Albus čekal na Harryho rozhodnutí a Harry se zrovna moc necítil, aby rozhodoval, proto řekl svoje pochybnosti. “Nevypadám jako žák. Navíc jako 15 letý student?!” Albus si spojil ruce a opřel se do křesla. “Jenže jako profesor budeš mít problém si ho získat.” Harry se nadechl a Albus pokračoval. “A nevíš, kolik máš času!” Harry se podíval na strop pracovny. “Ne. Budu profesor obrany proti Černé Magii! A jsem si jistý, že si ho získám.” podíval se zpět na Albuse, když mu to došlo. “Čas pane profesore! Nefunguje náhodou na systému paradoxů? Položte si základní otázku. Severus je v budoucnosti znám svým umem v duelech a svými schopnostmi v obraně proti černé magii. To, že je specialista na černou magii je druhotná záležitost v našich otázkách, protože k ní má zkrátka sklony. Odkud se Severus naučil dokonalému umění obrany proti černé magii?” Albus se pomaličku začínal usmívat. “Máš pravdu Harry. Paradoxy. Zjevně je to něco, co se má stát.” pokýval hlavou a pak souhlasil. “Představím tě dnes na večeři, jako nového profesora obrany proti černé magii.” Doprovodil Harryho do připravených pokojů, náležejících k postu profesora obrany proti černé magii. Než odešel, otočil se na Harryho ještě jednou. “Harry. Vím, že chceš Severuse zachránit. Ale uvažuj o všem co mu chceš říct důkladně! Nemusí na to být připravený.” Harry kývl a usmál se, když Albus odešel. Harrymu ten úsměv pak sklouzl ze rtů. Věděl totiž jednu věc zcela jistě. ‘15 letý Severus nemá zkušenosti a možná je mladý, ale intelekt mu chybět nebude. Zaslouží si být informován o všem, aby se tomu případně mohl vyhnout.’ a on nehodlal mlčet. Pomůže mu se s tím vyrovnat. Harry se podíval po pokoji a zatoužil si jít rovnou lehnout. Blížil se však večer a on se musel připravit na večeři. Uvědomil si, že měl velké štěstí, že se oblékl na cestu do Bradavic slušně, protože sebou jinak nic neměl. A pak se sám sobě zasmál. “Slušně Harry? Vždyť vypadáš docela jako ten tvůj netopýr.” uhladil si záhyb černého hábitu a srovnal si límec. “Jen ty vlasy máš pořád krátké a rozcuchané. To je tvoje osobní poznávací znamení.” naklonil se k zrcadlu blíž: “A jsi kus chlapa. Budeš nejhezčí profesor na škole.” Když se narovnal, vydal se do Velké síně. Cestou potkával studenty, kteří se na něj zvědavě dívali. Počkal na Albuse a ten ho vzal sebou.


Cestou se Harry zahleděl ke zmijozelskému stolu a hledal Severuse Snapea ze svých vzpomínek. K jeho překvapení však Severus Snape vůbec nevypadal tak nezdravě a divně jako v myslánce. Severus Snape seděl vedle Luciuse Malfoye a dalších mladých mužů, zjevných budoucích smrtijedů. Dlouhé černé vlasy měl čisté, nadýchané a uvázané stejně jako Lucius. I oděv měl stejný jako Lucius. Tak to však nemělo být. Harry si byl jistý, že je něco špatně. Nad zjevem Severuse málem Harrymu spadla dolní čelist. Když se usadil, kam mu Albus ukázal, čekal až jej ředitel představí. To se stalo jen o malou chvilku později, když Albus vstal a vynutil si ticho. “Jak jistě víte, křeslo profesora obrany proti černé magii opustil náš dlouholetý vedoucí koleje a já jsem se na něj rozhodl přijmout náhradu.” pokýval a Harry vstal. “Představuji Vám Harryho Jamese.” od Nebelvírského stolu se ozvalo pískání a Harry si uvědomil, že se jedná o Poberty. Táta, Sirius, Lupin a Peter. U Petera se zastavil nejdéle. Ošklivý, kulatý a malý. Celý život stejný. Cukaly mu koutky úst, ale opanoval se. Nadechl se a řekl tichým, nebezpečným tónem. “Jsem profesor Harry James. Učil jsem se v Kruvalu a navštěvoval jsem kolej, kterou charakterizovala odvaha, stejně jako Vaši kolej Nebelvír.” podíval se na Albuse a ten kývl. “Můžu Vás naučit mnoho zajímavého. Snad nebudete dutí, stejně jako poslední studenti, které jsem měl tu smůlu učit.” učitelským stolem proběhl šepot, ale Harry si toho nevšímal. Albus věděl, o co mu jde. Informoval ho o tom, jaký byl Severus v jeho budoucnosti. ”To, jak Vám to půjde je čistě na Vás. Každopádně se již teď těším na naše hodiny. Jako bonus povedu soubojnický klub, kam budou mít přístup žáci od čtvrtého ročníku a výše. Děkuji za pozornost.” lehce jsem sklonil hlavu a posadil se. ‘Ve Velké síni by mohlo být slyšet špendlík spadnout, jak jsem zapůsobil.’ pomyslel si. Oči mu mimoděk zalétly ke zmijozelskému stolu, kde jej pozorovaly černé oči.


Severus Snape pozoroval toho nového učitele více než hodinu. Od momentu, kdy vešel do Velké síně. A to jen proto, že byl jedním slovem úchvatný. Krásnější než James Potter. ‘Jeho malá noční můra.’ pomyslel si otráveně, když se omylem podíval k Nebelvírskému stolu a střetl se s Potterovýma očima. Vzal si do ruky kus koláče a pořádně se zakousl, provokativně se stále dívajíc na Pottera. Pak ho to však začalo nudit. Vrátil se zpět k profesorskému stolu a zjistil s překvapením, že nový profesor z něj také nemůže spustit oči. Drcnul do Luciuse a pošeptal mu do ucha. “Ten nový učitel bude můj Luciusi. Je tak sexy!” Lucius se nenápadně podíval a uchechtl se. “Můj typ to není. Ale uznávám, že tak krásného muže jsem dlouho neviděl. Jen mi nápadně někoho připomíná.” Snažil se na to přijít. “Ale netuším. Možná bych se mohl poptat otce. Přeci jen studoval v Kruvalu, zná tamní profesory.” Severus zavrtěl hlavou až se mu pramen jeho dlouhých vlasů uvolnil z culíku. “Není třeba. Počkáme si.” a zvedl se: “Půjdu první.” rozloučil se s ostatními a vyšel ze síně. Ve dveřích se však ještě zastavil a vrhl pohled na profesora obrany proti černé magii, který ho hltal pohledem. Usmál se a rukou pustil rám dveří, načež se vytratil.


Harry užasle přemítal. ‘Bylo to pozvání, aby šel za ním? Nebo co mělo být?’ rozhlédl se a zaposlouchal se, ale nevšiml si, že by někdo zaznamenal, co se u dveří odehrálo. Harry se nadechl a vstal. Rozloučil se s ostatními profesory a odcházel ze síně. Když procházel kolem Pobertů, jeden z nich znovu zapískal. Otočil se prudce a zapíchl pohled neomylně do Siriuse, který měl ještě stále prsty v puse. “10 bodů dolů za Vaše nemístné chování.” zavrčel a pokračoval v cestě. Cítil, jak mu ti čtyři propalují očima díru do zad. Ale bylo mu to jedno. Chtěl se potkat se Severusem Snapeam. Sám. Měl toho hodně na srdci. Na chodbě ho však nikde neviděl. Pokrčil rameny a vydal se směrem ke svému pokoji. K jeho překvapení na něj mladý muž čekal ve výklenku nedaleko. Seděl na parapetu, dlouhé vlasy přehozené přes rameno a ruce založené na hrudi. “Takže, pane profesore?” jeho titul protáhl a válel to slovo na jazyku. Harry se usmál. “Pojďte dál.” nabídl mu, když zamumlal heslo a dveře do jeho pokojů se otevřeli.


Severus neváhal. Viděl ten zájem v očích nového profesora. Následoval ho do jeho pokojů, a když stál uprostřed kruhové místnosti, rozhlédl se. Harry poodešel ke skrytému baru a vyndal odtamtud ohnivou whisky a dvě skleničky. Nalil a jednu z nich Severusovi podal. “Povězte mi o sobě něco, pane Snape.” vyzval jej Harry, když se usadili do křesel pod oknem. Severus upil ze skleničky a promluvil. “Co chcete vědět pane prof-?” Harry ho přerušil. “Harry. Říkej mi Harry.” Ač byl Severus překvapený, v žádném případě to nehodlal dát najevo. Jen se usmál. “Harry.” vyslovil jeho jméno, líbilo se mu jak znělo na jazyku. “Líbíte se mi.” Harry se rozesmál. “To je vidět.” s tím to Severus nevydržel. Odložil skleničku a vstal. Zatlačil překvapeného Harryho do křesla a vydechl. “Vezměte si mě.” přitiskl své rty na ty Harryho.


Harry strnul a pak váhavě zvedl ruku a stáhl ze Severusových havraních vlasů stuhu. Rozlily se kolem nich jako vodopád a Harry zasténal. Byly dlouhé do pasu a rovné. Tak hříšně lesklé! Tou samou rukou zajel do těch vlasů a poposedl si. Aniž by polibek přerušil, zvedl se a donutil Severuse couvat. Harry užasle uvažoval, co to sakra dělá. Nemohl se však zastavit. Severus dopadl na záda na jeho postel a Harry si na něj obkročmo sedl. Sklonil k němu a hladově se přisál na jeho krk a líbal jej. Severusovo tělo se napínalo tím prožitkem a sténal. Miloval sex. Harry se nutně musel dostat pod Severusův hábit. Zvědavý, co pod ním nalezne a nebyl zklamaný. Severus byl i ve svých 15 letech krásně vypracovaný. Nebyl žádný svalovec, ale tělo měl atletické a hladké. Bledá kůže pokrývala svaly a Harry přes ní fascinovaně přejížděl. Setkal se se Severusovýma očima a ten se vymrštil do sedu a přitáhl si znovu Harryho rty. “Vezmi si mě, Harry...” sténal do toho polibku a Harry pokračoval v jeho systematickém svlékání. Když už na sobě měl jen spodní prádlo, zvedl se a začal se svlékat sám. Severus moc nápomocný nebyl. Díval se, jak před ním Harry otevírá Pandořinu skříňku. Když měl vše dole, Harry se zadíval do Severusových očí. V těch se zračilo jasné pozvání a Harry tedy udělal tu jedinou možnou věc. Lehl si na Severuse. Opíral se o lokty a něžně se začali opět líbat. Severus přejížděl s s dlouhými prsty po Harryho zádech a tiskl se svým napnutým rozkrokem k tomu Harryho. Sténali. Harry přenesl váhu na pravou stranu a sjel rukou dolů, k Severusově erekci. Přes látku jej chvíli hladil a pak zajel pod ní. V Severusově těle v ten moment vybuchl ohňostroj. Harry sevřel v ruce jeho penis a začal s ní pohybovat nahoru a dolů po té velkolepé erekci. Severus vrtěl hlavou ze strany na stranu a užíval si ty pocity. Harry sám se cítil báječně. Přesně tak to mělo být. Jako kdyby k sobě zkrátka patřili! Stáhl ten poslední kousek oblečení ze Severusova těla a sklonil se, aby jej vzal do úst. Dopřával mu tu slast a rukou se přesunul k tomu svraštělému otvoru. ‘Dvojité potěšení.’ vydechl, když do něj zajel mokrým prstem. Severus sebou ani necukl. Naopak ten vpád vítal, velmi si přál, aby pokračoval. “Chci tě v sobě!” vyhrkl. Harry neváhal a začal ho tedy připravovat. Nicméně stále pokračoval v honění jeho penisu. Severus si myslel, že zešílí a děkoval Merlinovi, že má tolik zkušeností, aby se dokázal neudělat rychle. Když se konečně Harry přesunul a svým penisem začal dráždit jeho anální otvor, Severus sténal a jako hladová děvka mu vycházel vstříc, ve snaze ho pobídnout, aby se do něj zabořil. Harry mu vyšel vstříc. Opravdu se do něj zabořil. Prudce, tvrdě a zasténal. Chytil Severuse pod zadkem a přitáhl si jej blíže. Začal do něj přirážet a sledoval jak se s tím Severus popasuje. Rty mu zvlnil úsměv. Pustil Severusovy nohy a pomohl mu se posadit. Ani na okamžik z něj však nevyklouzl. Nakonec na něm vlastně Severus obkročmo seděl a Harry mu pomáhal se nadzvedávat. Oba je svírala slast. Pokračovali v tom smyslném tanci dál. Když Severus zvrátil hlavu a vykřikl, Harry se do něj udělal. Došlo mu, že se přes vrchol dostali oba najednou. Svalili se do polštářů a prudce vydechovali. Severus zavřel oči. Musel si to uchovat v paměti. “Musíme si promluvit.” vydechl Harry a Severus otočil hlavu, aby na něj viděl. Harry ho políbil na rameno a začal se oblékat. Severus se naklonil na lokti a pak se sám zvedl a oblékal se. Nedbal na to, že je špinavý od sperma. Nakonec se posadil zpět do křesla a sledoval Harryho.


“Mám hodně věcí na srdci Severusi a musím ti je říct.” Harry zvažoval, jak rychle na toho mladého muže jít a pak se rozhodl být upřímný. “Tohle asi byla chyba Severusi. Já-” odmlčel se. Severusovo srdce udělalo přemet, ale mlčel. Harry nakonec vdechl. “Jsem z budoucnosti. Je tu pár věcí, které jsem ti přišel říct, o které jsem tě chtěl požádat.” Severus se narovnal a zamračil se, protože si byl na sto procent jistý, že Harry z budoucnosti nepřišel. Harry zavrtěl hlavou. “Je to složitější, než jsem si myslel.” povzdechl si a zadíval se do ohně, naproti křeslům. “Řeknu ti jen tolik, kolik myslím, že potřebuješ znát. V budoucnosti jsi velmi obávaným mužem. Jsi zdejší profesor a také smrtijed.” Severusovi oči se rozšířily. ”Ve skutečnosti jsi však špion a pracuješ pro stranu světla. A já jsem ten, kdo zničí Lorda Voldemorta. Bohužel zemře příliš mnoho lidí.” podíval se stranou: “Včetně tebe!”


Severus se otřásl a rozhodl se mu říct pravdu. “Zastav Harry!” stopl jej. “I já mám spoustu věcí na srdci. Dospěl si ke špatným závěrům. Nepřenesl jsi se v čase!” povzdechl si: ”Před svou smrtí jsem vytvořil viteál. Ten zápisník. Ukryl jsem v něm jedno zajímavé kouzlo a právě to tě přivedlo sem. Do mé bubliny.” Harry na něj tentokrát vytřeštil oči. “Viteál?! Ale to by znamenalo..” Severus sklopil hlavu. “Ano. Jsem vrah a dobrovolně jsem rozpoltil svou duši.” zvedl ruku: “Ale měl jsem důvod Harry. Nikdo, kromě mě nemá to, co potřebuješ.” usmál se: “A to něco jsem ti chtěl předat.” nadechl se: “Severus Snape není tak zlý a odporný muž, za jakého ho máš. Miloval tě. Ty se musíš vrátit v čase! Musíš ho zachránit! S ním zachráníš i ten zbytek. A jemu zabráníš, aby tohle udělal.” Harry mrkal, stále neschopný pochopit, co mu Severus říká. “Trpíš tím svým hrdinským komplexem a stále si stejně nechápavý.” zkřivil tvář a stále ještě překvapenému Harrymu konečně připomněl jemu známého Severuse Snapea. Harry polkl a promluvil. “Všechny obraceče jsou zničené. Ministerstvo se rozhodlo, že vracet se do minulosti je příliš nebezpečné, než aby je mohli ponechat.” Severus se usmál a zvedl ruku. Obrátil zatnutou pěst a když ji rozevřel, držel v ruce obraceč. “Tenhle nezničili. Stačí, když ho vezmeš sebou zpět a použiješ ho. Ale nevracej se Harry tak moc do minulosti. S mladým Severusem nic nezmůžeš.” Harry pokýval hlavou. “Vrať se do doby, kdy jsi měl dát Severusovi šanci. Kdy jsi s ním měl uzavřít sňatek a kdy jsi si ho měl vzít.” poposedl si a vzal Harryho tvář do dlaní. “Musíš přesvědčit své mladší já. Konstruktivně mu to vysvětlit!” Harry se prudce nadechl. “Ale pravidla to říkají jasně! Nemůžu se ukázat sám sobě!” Severus se pobaveně usmál. “Pravidla jsou od toho, aby se porušovala ne? Jsem si jist, že to bude v pořádku.” a víc neřekl. Zvedl se a omluvil se. “Promiň Harry. Musíš zpět.” luskl prsty a Harry zjistil, že je opět zhroucený na podlaze v bývalé učebně lektvarů. Nyní však veškeré světlo a teplo bylo pryč. Místnost byla prázdná a bezútěšná, stejně jako zbytek hradu. Harry sklopil hlavu a rozevřel dlaň. Skvěl se tam obraceč času. “Udělám všechno proto, abych to zvrátil!” zašeptal a začal přetáčet obraceč. Když byl hotov, spustil jej.


Kolem něj procházeli lidé, ozýval se křik a pláč. Harry měl však zavřené oči. Nechtěl z toho nic poslouchat a ani vidět. Když vše utichlo, Harry se zvedl a odešel ven. Byla hluboká noc. Moc dobře si pamatoval, kde najde své tehdejší já...


-KONEC-


Mám v plánu pokračování, ale potřebuju motivaci. Máte zájem o pokračování? Pokud ano, zanechte mi komentík.

116 zobrazení2 komentáře