Někdo speciální (2.)
Autor: Motherbearof3 (AO3, tumblr.com)
Název v originále: Someone Special
Název v překladu: Někdo speciální
Přeložil: Mimosa Confiante
Fandom: Harry Potter
Párování: HG/LM
Stav originálu: Dokončený
Počet kapitol: 21 + Epilog
Na pokračování: ano
Rating: 18+
Beta: Stále se hledá
Stav překladu: probíhá 2/15 (Nepravidelné přidávání)
Jazyk originálu: AJ
Varování: Žádné
Shrnutí autora: Hermiona pozve Luciuse na večeři, aby mu poděkovala za to, že se o ni a Rose postaral, a on ji pozve na rande, protože mezi nimi začínají narůstat city.
Poznámka autora: Jak bylo slíbeno. Kapitola 2. Třetí kapitolu mám hotovou a čtvrtou rozepsanou. Děkuji všem za krásné komentáře a kudos za první kapitolku. Jak jsem někomu už říkala, jsem obvykle královnou fluffy povídek, takže bylo jen otázkou času, kdy vychrlím nějakou fluffy (nadýchanou) Lumione.
Vzhledem k tomu, že jsem předtím nedala obvyklý Disclaimer, dovolte mi dodat, že tyto postavy a většina referencí patří JKR. Jen zápletka je moje.
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J. K. Rowling a tento příběh patří autorovi Motherbearof3.
Kapitola 2.
Stačil pořádný noční spánek pro matku a dceru a obě byly zpět. Hermiona v práci a Rose v centru péče o děti.
Lucius nebyl ve své kanceláři, když Hermiona dorazila a tak nechala jeho kapesník, čerstvě vypraný, na jeho stole s kresbou, kterou pro něj namalovala Rose. Znázorňovala dítě - Rose - a Luciuse, jak spolu sledují Malou mořskou vílu. Později toho dne Hermiona vzhlédla a našla čaroděje stojícího ve dveřích do své kanceláře. Ten den měl na sobě tmavě modrý oblek s vestou a světle modrou košilí. Celý jeho oblek jen podtrhl modrou barvu jeho očí a prohloubil ji, pomyslela si.
"Řekni Rose, že děkuji za kresbu. Pověsím si ji tam, kam věším kresby od Scorpiuse,“ řekl.
"Vyřídím jí to. Ještě jednou ti děkuji za všechno. Mohu ti oplatit tvoji laskavost večeří?" zeptala se Hermiona. "Nejsem žádný šéfkuchař, ale něco připravit zvládnu."
„Rád bych povečeřel s tebou a Rose, děkuji. Kdy by se ti to hodilo?" Věděl, že zná jeho rozvrh lépe než on sám.
"Zítra? Není půl šesté příliš brzy?" zeptala se Hermiona. "Rose jde spát v osm."
"Půl šesté je v pořádku," ujistil ji Lucius. "Těším se, až zase uvidím princeznu Rose."
Podíval se na hodiny za ní.
"Ach, povinnost volá, jinak bych tě pozval na čaj."
"Ano, máš tu letaxovou schůzku. Čaj si dáme někdy jindy. Řeknu Rose, že tam zítra budeš. Ptala se, jestli jí přijdeš znovu číst. Co dalšího jste vy dva dělali, když jsem spala?"
Lucius se jen usmál, než se otočil k odchodu, aby vyřídil schůzku a Hermiona znovu ucítila to rozplývavé teplo, které jí tak chybělo, poté, co předevčírem opustil její byt.
Jestli byla za něco Hermiona vděčná, kromě toho, že se z manželství s Ronem spolu s dcerou dostala, tak to byly lekce vaření od Molly Weasleyové. Vzhledem k tomu, že Ron nechtěl, aby pracovala, tak neměla moc práce a měla hodně volného času. Proto místo toho, aby seděla celý den sama doma, většinu z toho volna strávila se svou tchyní v Doupěti. Molly ji naučila vařit pomocí magie tak, aby to chutnalo, jako byste vařili vy. Díky tomu dokázala upéct kuře za zlomek času, který by to normálně stálo její maminku.
Právě pomáhala čerstvě vykoupané Rose do čistého pyžama, když se ozvalo zaklepání na dveře.
"To je pan Luci!" zvolalo dítě a vyběhlo z ložnice.
"Rose Granger - Weasleyová, neotvírej ty dveře sama!" volala za ní Hermiona.
Rychle se podívala do zrcadla a ujistila se, že její kadeře jsou upravené, hůlkou si vysušila vlhká místa na košili z Roseiny koupele a pak vyrazila ke dveřím, kde její dcera poskakovala, že uši na jejích zajíčkových pantoflích jen vlály.
"Teď můžeš otevřít."
Tříleté dítě stisklo kliku oběma rukama a zatáhlo za těžké dveře, dokud se neotevřely a neodhalily Luciuse na druhé straně. Ramena jeho pláště a vlasy byly poprášené sněhem a v rukou držel bílou pekařskou krabici.
"Přinesl jsem dezert," řekl.
„Jaký dezert? Je to dort? K mým narozeninám budeme mít dort. Maminka mi nedává moc sladkostí. Ona a babička říkají, že to škodí zubům, ale babička říká, že o ně stejně přijdu."
Vycenila na něj zuby v přehnaném úsměvu a on se zasmál.
"Rose, nech ho vejít."
Hermiona odtáhl svou dceru dozadu, aby Lucius mohl vstoupit dovnitř. Vzala od něj krabici a ukázala na nedaleký věšák, aby si mohl pověsil kabát. Zjevně přišel přímo z práce a ona se teď ve svetru a džínách cítila trochu nedostatečně oblečená, ale připomněla si, že ji nedávno viděl b mnohem horším stavu.
Plášť a sako šly na věšák a po chvilce pauzy si začal uvolňovat kravatu. Hermiona se odvrátila a kousla se do rtu, protože jí to přišlo velmi sexy a intimní a vyslalo to do jejího těla příval tepla, který už dlouho necítila.
"Jen to dám do kuchyně," řekla.
Když se vrátila, kouzelník, nyní bez kravaty, seděl na pohovce a Rose se dívala na knihu, kterou Hermiona nepoznala.
"Mami, pan Luci mi přisnul knihu!"
Batole knihu zvedlo, aby ji ukázalo, když oba dospělí současně řekli: „Přinesl“.
Hermiona se zasmála a Lucius řekl: "Promiň."
Nebyla si jistá, za co se omlouval, a tak řekla: „To je v pořádku. My, Grangerové, nikdy neodmítáme novou knihu, že Rosie?
„Večeře bude za chvíli hotová. Dáš si víno?"
Na okamžik zaváhal a pak se sebevědomým úsměvem odpověděl: „Ne, děkuji. Nepiju - už."
"Stejně," odpověděla Hermiona lehce, "je tak staré, že už je z něj nejspíš ocet. Rose, proč si nejdeš umýt ruce?"
"Mami, ještě jsme s knihou neskončili!" zakňučela Rose.
"Můžeme ji dokončit po večeři," řekl jí Lucius. „Musím se taky umýt. Ukážeš mi, kde je toaleta?"
"Co?"
"Koupelna. Toaleta je jen jiné slovo za 10 Galeonů,“ vysvětlil, vzal knihu a odložil ji. Vstal a nabídl jí ruku. Rose do ní vložila tu svou malou a vedla jej do koupelny, která byla jasně vidět z obývacího pokoje. Hermiona potlačila úsměv. Od kdy byl Lucius Malfoy tak dobrý s dětmi?
Večeře byla příjemná záležitost, i když stísněná v Hermionině malé kuchyni. Musela přeměnit třetí židli a posadit Rose na její podsedák do rohu. I přesto však seděli s Luciusem tak blízko, že se jejich kolena pod stolem dotýkala. Lucius neměl problém pomáhat Rose s jídlem a bavit ji příběhy o Scorpiusovi. Dezertem, k velké radosti dítěte, byly jednotlivé dorty, asi dvakrát tak velké než známé petite four. Ten její byl potřený krémem do růžova, s jedlou cukrovou růží.
"Napůl," řekla Hermiona Rose, když odrt zvedla a nabídla jej Rose. Ta našpulila ústa, ale když Hermiona vysvětlila, že jí tu druhou půlku nechá na další den, souhlasila.
"Necháme si ty naše dorty ke kávě? Nebo musíš jít?" zeptala se Hermiona Luciuse.
„Nemám, kde bych byl raději,“ prohlásil a podíval se jí do očí.
Čarodějnice cítila, jak se jí do tváří vkrádá ruměnec, a pokusila se od sebe odvést pozornost tím, že se zeptala Rose, zda by měla Luciusovi ukázat, jak myjí nádobí.
"Ano!" tleskala lepkavýma rukama k sobě. "Dělej kouzla, mami!"
Hermiona vytáhla hůlku a mávla jí směrem k nádobí, které se samo začalo čistit. Dále kouzlem přiměla zbytky, aby se sami zabalili a umístily do lednice. Když to Lucius sledoval, oceňoval dětskou úctu k tomu, co se děje a uvědomil si, že kromě kouzel, která provedl on sám předešlý den, se v tom bytě za jeho přítomnosti nekouzlilo. Rozhodl se na to Hermiony zeptat, až bude Rose v posteli. Dostat jí tam byl zdlouhavý proces, který vyžadoval přečtení nové knihy od Luciuse a potom ještě jednou od její matky v jejich ložnici. Jakmile ji Hermiona konečně pořádně uložila, vyžádala si čaroděje, aby jí ještě přišel popřát dobrou noc.
"Dobrou noc, princezno Rose," řekl Lucius, jakmile došel k její posteli.
Rose se zachichotala. "Brou, pane Luci."
Čaroděj se na to impulzivně sklonil a políbil ji na čelo v místě, které nebylo pokryto ohnivými kadeřemi. Hermiona polkla náhlý knedlík v krku. Nepamatovala si, že by Ron projevoval takovou něhu. Také se sklonila a políbila Rose na tvář.
"Sladké sny, lásko," zašeptala. "Maminka tě miluje."
"Miluji tě, mami." dostalo se jí odpovědi.
Když se Hermiona narovnala a otočila, uvědomila si, že Lucius už odešel z místnosti. Zavřela za sebou dveře do ložnice a vrátila se do obývacího pokoje. Na konferenčním stolku na ně už čekaly dva dezertní talíře a ve dveřích do kuchyně na ni zase čekal čaroděj.
"Chtěl jsem uvařit kávu, ale přiznám se, že mě tvůj stroj zmátl," řekl jí.
"Je to French Press," vysvětlila Hermiona. "Dám ti lekci. Je to poměrně snadné, opravdu."
Lucius pozoroval, jak magicky ohřála vodu a připravila kávu. Během čekání se jí zeptal: „Asi moc doma magii neužíváš. Všiml jsem si, že v práci kombinuješ kouzla s mudlovskými technikami."
"Záleží na úkolu," uznala. "Například nesnáším mytí nádobí a Rose to vždycky pobavilo, takže ho myji pomocí kouzla. Skládání oblečení dělám bez magie, ale žehlení je rozhodně rychlejší pomocí kouzla. Jiné práce závisí na mé náladě a něco - nikdy jsem neměla to štěstí, naučit se krotit tyhle kudrny!“
Hermiona se zasmála a lehce zavrtěla hlavou. Stáli oba blízko u pultu, zatímco vařila kávu a Lucius ten večer podruhé podlehl impulsu a natáhl se, aby se dotkl kadeře a nechal ho omotat se mu kolem prstu. Chvíli se dívali jeden druhému do očí, než odvrátila zrak, a otevřela skříňku s hrnky na kávu.
"Mléko nebo cukr?" zeptala se.
"Ani jedno. Mám rád černou kávu."
"Jasně, to vím." Nervózně se zasmála.
"Promiň, cítíš se nepříjemně?" zeptal se Lucius a couvl, aby jí dal prostor.
Hermiona zavrtěla hlavou a přinutila se podívat se mu do očí, když mu podávala šálek kávy.
"Ne." Pak konečně sebrala nebelvírskou odvahu a zeptala se: „Proč jsi tady, Luciusi? Kromě toho, že jsem tě dnes pozvala? Chci říct, proč ses onehdy objevil u mých dveří, když jsi slyšel, že jsem s Rose nemocná a pak jsi zůstal a staral se o mě a Rose?"
Ukázal na druhou místnost a odpověděl: "Proč si nesedneme?"
Když se oba usadili, usrkl ze svého šálku než pokračoval: "Hermiono, když tě Neville najal, byl jsem zvědavý. Zajímalo mě, proč se geniální čarodějnice jako ty ucházela o základní administrativní pozici. Samozřejmě jsem věděl o rozvodu s panem Weasleym, ale myslel jsem, že by jsi chtěla něco –“
„Fascinujícího? Více v souladu s tím, co by dělal člen Zlatého tria?“ přerušila ho se smíchem. „Potřebovala jsem nutně práci a na nic jiného jsem nebyla kvalifikovaná. Nikdy předtím jsem nepracovala. Ron si to nepřál. Vím, že je to v čistokrevných rodinách normální. To, že žena nepracuje, ale nemyslela jsem si, že Ron bude na té tradici trvat... Pravděpodobně jsem mohla jít za Kingsleym a získat práci na ministerstvu, ale Ron tam pracuje..." pokrčila rameny a Lucius začal získávat jiný obrázek o tom, jaký byl její život, když byla vdaná.
„ No, já jsem rád, že ses k nám hlásila a jsem rád, že tě Neville najal. Za poslední rok jsi pro Longbottom Industries udělala hodně. Ale to není odpověď na tvoji otázku, že? Od té doby, co spolupracujeme, jsem tě trošku víc poznal Hermiono a když jsem slyšel, že jste s Rose nemocné, byl jsem znepokojený. Když jsi otevřela dveře, byl jsem rád, že jsem se rozhodl tě navštívit. Vypadala jsi, jako bys byla připravená umřít. Vím, že to není snadné být sama na dítě, i když ji ty i dcera zdravé. A nedokážu si ani představit, jak těžké bylo postarat se o Rose a sebe, když vám oběma bylo špatně. Potřebovala jsi někoho, kdo by ti pomohl alespoň na chvíli."
Hermiona se cítila nesvá, když cítila jak ji pálí oči. Ron se o ni nikdy nestaral. Ne, když byla nemocná a ani po narození Rose. Vrátil se do práce a očekával, že den po vyčerpávajícím, 36 hodinovém, porodu bude vzhůru a bude se o dítě starat. Naštěstí jí Molly a její matka na pár dní pomohly. Podívala se do kávy a mrkáním zahnala slzy, které hrozily spadnout. Pak se napila a zvedla oči k němu: "Děkuji. Za všechno. Dokonce i za nadopovaný čaj. Protože jsi měl pravdu. Nespala bych, kdybys odešel, a kvůli Rose bych si nic nevzala."
"Měl jsem u sebe protilátku, pro případ, že bys byla naštvaná, že jsem ti dal hřejivý odvar do čaje bez tvého svolení." řekl jí Lucius. Během té doby co spolupracovali, se její názor na něj o hodně vylepšil, nyní při tomto přiznání, se ještě o několik stupňů zlepšil.
Lucius pak odvedl konverzaci na mnohem méně vážné téma a zeptal se na Rose. A tak Hermiona velmi ráda mluvila o svém téměř čtyřletém dítěti, zatímco jedli své dezerty. Jak tušil, Rose byla stejně brilantní jako její matka, která ho během konverzace rozptylovala tím, že z vidličky olizovala malinovou náplň. Hermiona, která si všimla, jak jeho oči potemněly, si uvědomila, co bezmyšlenkovitě udělala, až jí tváře zrůžověly. Už to bylo dlouho, co se na ni muž díval se zájmem. Nikdy nepochopila, kde se vzal Ronův přístup, jelikož jeho otec mu v tomhle jít příkladem nemohl. Arthur Weasley svou ženu zbožňoval.
"Rose řekla něco o dortu k narozeninám." Má je brzy?" zeptal se Lucius, spolkl sousto a snažil se odpoutat od růžových rtů čarodějnice, která vedle něj seděla.
"Příští týden. V neděli mám v plánu jet za mými rodiči. Na večírek je příliš malá, a i kdyby, pochybuju, že by někdo z jejích sestřenic a bratranců přišel. Harry možná přivede Ala, ale Ginny rozhodně nedorazí. Všichni se totiž postavili na Ronovu stranu. Kromě Harryho. Ten si odmítl vybrat aniž by věděl... “ Hermionin hlas se pomalu vytratil.
"Věděl co?" Lucius začínal mít představu o tom, jak se Ron Weasley choval ke své ženě a jen doufal, že ji nikdy fyzicky neublížil, jinak by se mohl Lucius ocitnout zpět v Azkabanu za použití Neodpustitelné na jistého čaroděje se zrzavými vlasy.
„Ron nebyl moc dobrý manžel. Ani otec. Jsem si jistá, že miloval... Miluje Rose. Prostě mi s ní jen nepomohl." Podívala se na Luciuse: „Udělal jsi pro ni, za ty dvě návštěvy víc, než kdy on. A pro mě. Bylo to pěkné."
Usmála se na něj a Lucius byl náhle naplněn touhou, starat se o ni a Rose dál. Ukázat jim, jaké to je, když se o Vás druhý stará. A miluje. S Narcissou se milovali svým vlastním způsobem. Nicméně jejich svatba byla dohodnutá. A to brzy poté, co její sestra utekla a provdala se za Teda Tonkse. Ke své první ženě byl vždy laskavý, starostlivý a pomáhal jí s Dracem, když se narodil. Také jí dal neomezený přístup do trezorů, kdyby cokoliv chtěla. Ale nebyla mezi nimi žádná vášeň. Respekt a péče, ale nic víc. Když se Draco chystal odjet do Bradavic, Narcissa mu dokonce řekla, že pokud si chce najít milenku, bude se dívat na druhou stranu, dokud bude diskrétní. Lucius ji tehdy ujistil, že by ji nikdy takhle nezneuctil a jejich partnerství se stalo ještě pevnějším. Když válka skončila a Draco byl dospělý, vzájemně se shodli, že potřebují nový začátek a šanci najít skutečnou lásku. Čaroděj sice aktivně nehledal žádný románek, ale zdálo se, že mu spadl do klína a to s s velmi nepravděpodobným kandidátem.
Na základě jejího výběru bydlení, začínal mít podezření, že Hermiona nedostává žádnou podporu. Ať už si ji nevzala, nebo ji Weasley žádnou nenabídl. Měla zcela průměrný plat a pokud to byl její jediný příjem, dávalo by mu to smysl. Podíval se na ni s myšlenkou, že tato skvělá, krásná čarodějnice si zaslouží víc a on jí to chtěl dát. Položil svůj šálek na stůl před nimi a natáhl se pro její volnou ruku.
"Hermiono, rád bych s tebou strávil více času - a s Rose také samozřejmě. Můžu tě někam tento víkend pozvat? Vím, že jsi říkala, že v neděli půjdeš k rodičům... Máš v sobotu volno?"
Dotek jeho palce, kterým třel její zápěstí, vyvolal v Hermionině paži brnění: „Taky bych s tebou ráda strávila více času Luciusi, ale musela bych si sehnat hlídání, pokud nechceš dělat něco , co je vhodné i pro batolata. Nevím, jestli budou moji rodiče mít čas ji pohlídat. Samozřejmě, ne že by jim to vadilo, jen se většinou v sobotu scházejí s přáteli..."
„Mohu ti něco navrhnout? Rose zná Scorpiuse ze školky v práci, že?"
Hermiona přikývla.
"Mohla by zůstat by pár hodin s Dracem a Astorií? Děti by si mohly hrát... Na Manoru máme spoustu hraček."
„Rose miluje Scorpiuse! Divím se, že o něm dnes večer nemluvila víc. Nemyslím si, že by měla problém s ním zůstat a hrát si. Myslíš, že by to Dracovi a Tori nevadilo?" řekla mu Hermiona.
"Myslím, že by jim to vůbec nevadilo," ujistil ji a představil si, jak zajímavý hovor povede se svým synem... Ještě chvíli si povídali, sdíleli zájmy a anekdoty o dvou skoro čtyřletých dětech v jejich životech, dokud Hermiona nedokázala zadržet zívnutí: "Omlouvám se. Rose je ranní ptáče,“ řekla. "Možná se jednou vyspím, až odjede do Bradavic."
"Ne, to já se omlouvám, že jsem tě zdržel," řekl, vstal a pomohl jí na nohy. Nějakým způsobem její ruka zůstala v jeho a on ji teď zvedl ke rtům a políbil. Pocit jeho teplých úst na její kůži způsobil, že Hermioně poklesly nohy v kolenou. Ani Viktor Krum, když jí políbil ruku, nesklidil takový úspěch.
Následovala ho ke dveřím a sledovala, jak si natahuje sako, které při příjezdu odložil a plášť.
"Děkuji za večeři," řekl Lucius a vřele se na ni usmál. "Uvidíme se zítra v práci a promluvím si s Dracem o té sobotě."
„Nemáš proč děkovat za večeři. Kdykoli,“ usmála se Hermiona a otevřela dveře: "Dobrou noc."
"Dobrou noc, Hermiono."
Sledovala, jak jde po ulici k nejbližšímu přemísťovacímu bodu a pomyslela si, že si musí upravit ochranné kryty tak, aby se mohl přemístit přímo k jejím dveřím. Přemýšlela také o tom, jaké by to bylo, cítit jeho rty proti těm jejím.
-Pokračování příště-
Příběh nemá betu v českém jazyce, pokud by měl někdo zájem, budu velmi ráda, když se mi ozvete.