Někdo speciální (1.)
Aktualizováno: 7. 1.
Autor: Motherbearof3 (AO3, tumblr.com)
Název v originále: Someone Special
Název v překladu: Někdo speciální
Přeložil: Mimosa Confiante
Fandom: Harry Potter
Párování: HG/LM
Stav originálu: Dokončený
Počet kapitol: 21 + Epilog
Na pokračování: ano
Rating: 18+
Beta: Stále se hledá
Stav překladu: probíhá 1/15 (Nepravidelné přidávání)
Jazyk originálu: AJ
Varování: Žádné
Shrnutí autora: Postavit se znovu na nohy po ošklivém rozvodu a být osamělým rodičem není snadné, ale Hermiona dělá, co může. Když se pak Lucius Malfoy stane víc než jejím zaměstnavatelem, bude mít šanci na šťastnou budoucnost pro sebe a svoji dceru?
Poznámka autora: Nedávno jsem chytila inspiraci, když jsem si tak přemýšlela o svém vlastním životě. Moje máma se rozvedla s mým biologickým otcem, když jsem byla ještě dítě a znovu se vdala, když mi byly asi čtyři roky, za jediného otce, kterého jsem kdy poznala. A zde přichází naše Lumione, založené na předpokladu, že si všichni užíváme, když je Ron osel a Lucius přichází na pomoc. Rating se může ještě změnit v závislosti na tom, kolik se toho mezi Hermionou a Luciusem odehraje, na což v průběhu případně upozorním. Mezitím si užijte laskavějšího, něžnějšího a vždy sexy Luciuse, trochu zničenou Hermionu a sladkou, rozkošnou Rose.
Objetí a poděkování pro Astrangefan za její mozek, dobrý na gramatiku a za pomoc se zpětnou vazbou!
Poznámka překladatele: Autor ve shrnutí uvádí doslovně větu "The rating may change, depending on how lemony things get between our pair, ...", dovolím si zde vysvětlit význam, protože to nejspíše nebude lidem dávat smysl. Citron, tedy v angličtině 'lemon' dává na vědomí, že příběh obsahuje sexuálně explicitní scény. Autor nás tedy varuje, že se setkáme s víc než jen nějakým tím mazlením, ale že se ještě uvidí, podle toho jak se děj bude vyvíjet. Definici můžeme najít na Urban Dictionary. Ráda bych podotkla, že překlad jsem zvolila volný.
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J. K. Rowling a tento příběh patří autorovi Motherbearof3.
Kapitola 1.
Roseina babička Grangerová dostávala do pošty katalogy, kterým říkala: ‚Letáky‘. Byly plné všeho možného, od hraček po hrnce a pánve. Většina z nich byla předražená a levně vyrobená. Jako dítě Rose ráda obracela barevné lesklé stránky a občas označila předmět, který ji zaujal. Použila fix a pečlivě zakroužkovala vše, co by chtěla k Vánocům nebo jako dárek k narozeninám.
Poté, co odjela do Bradavic, vídala své mudlovské prarodiče méně, ale když je navštívila, stále tam byla hromada letáků. Sdílely své místo na konferenčním stolku s časopisy National Geographic a Radio Times a Rose nikdy neodolala rychlému prolistování, během čekání na jídlo. Jednou, když byla opravdu mladá, viděla citát v rámečku u obrázku, na němž byl malý chlapec na mužských ramenou: "Každý může být otcem, ale chce to někoho speciálního, aby byl tátou.". Trvalo ještě několik let, než skutečně pochopila, co to znamená a jak to platí pro kouzelníka, který byl jediným mužem, kterému kdy říkala táta, i když jí v žilách nekolovala ani kapka jeho krve.
Hermiona Grangerová se provdala za Luciuse Malfoye, když byly Rose čtyři roky. Rozvedla se s Ronem Weasleym a její dcera byla ještě příliš malá, aby si vůbec pamatovala muže, jehož DNA jí dala ohnivě zrzavé vlasy, které se vlnily stejně, jako její matce a modré oči. Byla to ošklivá záležitost.
Weasleyovi byla rodina, která si ji vzala k sobě, ještě než byla teenager a změnila se v rodinu, od které nedostala ani vánoční přání, natož pozvání na návštěvu Doupěte. To, co začalo jako dětská láska, postupně plnící vše co se od ní očekávalo, přerostlo v něco co donutilo Hermionu uprchnout z kouzelného světa a žít se svými mudlovskými rodiči. Když se během Roseina dětství zmínil její biologický otec, její matka vždy řekla jen: „Nebyl to moc milý muž." a Rose, která byla stejně brilantní jako její matka, pochopila, že se nemá dál vyptávat.
Matka s dcerou žily s Grangerovými staršími několik let, než si Hermiona uvědomila, že je lépe bude moci podporovat, když si najde práci v kouzelnickém světě oproti tomu mudlovskému. Ostatně její chytrost a hlavně její OVCE, složené na výbornou ji ani nemohlo donutit nabízet lidem k jejich jídlu hranolky. Na ministerstvu pracovat nemohla, jelikož tam pracoval Ron a ostatně i Harry, s nímž udržovala nadále neformální přátelství, ale byl ženatý s Ginny a ona nechtěla, aby si musel vybírat mezi svojí manželkou a svojí kamarádkou.
Nikdy nikomu z nich neřekla, co Ron udělal. Všichni ostatně věřili, že to ona byla vinna, že kvůli ní se rozpadlo jejich manželství a že je natolik špatná, aby držela dítě od otce. Ne snad, že by se Ron ozval, že by Rose rád viděl, ale pravda byla, že by to Hermiona ani nedovolila, kdyby ano.
Ať už se rozvedli, nebo ne, Hermiona byla stále nejbystřejší čarodějkou svého věku a Ministerstvo kouzel nebylo jediným místem, kde se v kouzelnickém světě dalo pracovat.
"Longbottom Industries?" četla nahlas jednoho rána, když prohlížela nabídku práce v Denním Věštci a Jinotaji, zatímco Rose seděla ve své vysoké židličce a jedla suché obilné křupky.
Společnost se specializovala na lektvary a bylinkářství a inzerát byl pro jednotlivce, aby obsadili pozice v administrativním oddělení, ze kterého mohla ostatní oddělení podle potřeby čerpat. Bylo to trochu pod její kvalifikací, ale protože neměla žádné zkušenosti s děláním čehokoli jiného, neuškodilo by se přihlásit, jak řekla batoleti.
Ron dal velmi jasně najevo, že od ní očekává, že bude čarodějkou v domácnosti jako jeho matka. S večeří připravenou, když se každý večer vrátí domů.
Na začátku s tím byla Hermiona v pohodě. Ta romantika být čarodějnice v domácnosti a všechno. Pomocí magie bylo snadné udržovat dům a vařit jídlo. Měla čas číst knihy jen tak pro radost: Něco, na co během posledních let ve škole neměla moc času.
Zhruba v době, kdy začala mluvit o tom, že si sežene práci, otěhotněla a Ron jí řekl, že musí zůstat s dítětem doma. Alespoň na rok. A znovu, kolotoč všech těch nových věcí souvisejících s těhotenstvím a narozením dítěte jí od myšlenek na práci odvedl.
Další den měla její matka volno z jejich zubní kliniky a nechala si Rose u sebe, aby se Hermiona mohla jít ucházet o práci. Když se z náborové kanceláře do té Nevillovi dostaly řeči, že je u nich Hermiona Grangerová, neváhal a objevil se ve dveřích se šťastným úsměvem na tváři a objetím. Pak ji uvedl do své kanceláře, nabídl čaj a zeptal se, jak se měla. O hodinu později odešla s pozicí v onom administrativním fondu. Neville ji chtěl svěřit vedoucí pozici, ale Hermiona trvala na tom, že se musí propracovat nahoru, ne být jednoduše nad ostatními na základě svého jména a pověsti.
První den v Longbottom Industries se dozvěděla, že i když to bylo Nevillovo jméno, které se objevovalo na hlavičkovém papíře, byl pouze jedním ze tří mužů, kteří stáli za za úspěchem společnosti ve výzkumu lektvarů a bylinkářství. Draco Malfoy, který byl stejně nadaný v lektvarech jako Neville v bylinkářství, vedl lektvarovou část společnosti a jeho otec Lucius byl tím, kdo přinesl finance k zahájení podnikání a kdo ve firmě fungoval jako hlavní šéf. Ale ani jeden z nich nechtěl, aby s firmou bylo jméno Malfoy spojováno. Raději zůstávali v pozadí a tiše se pokoušeli vykoupit.
Hermiona věděla o Malfoyových jen z to, co četla v novinách od doby, kdy opustila Bradavice. Draco si vzal Astorii Greengrassovou a měli syna, který byl ve stejném věku jako její Rose a Harryho Albus. Starší Malfoyové se rozvedli a Narcissa se přestěhovala ke své sestře Andromedě. Společně vychovávali Teddyho Lupina a pracovali na zvýšení povědomí o lykantropii a dětech osiřelých během války. Lucius si odseděl trest v Azkabanu a nyní žil tiše v kouzelnické části Londýna, zatímco Draco a jeho rodina žili ve zrenovovaném Malfoy Manor.
Když si Hermiona zvykla na novou práci, dostala na starost zápisy ze schůzek a letaxových hovorů, pomoc s novým registračním systémem a poté, co tam byla několik týdnů, si ji zavolal Draco a požádal ji o pomoc s rozluštěním nějakých run ve staré knize lektvarů. Tehdy zjistila, že její dětský tyran dospěl. Jak věkem, tak zřejmě díky otcovství, což o svém bývalém manželovi říct rozhodně nemohla. Na runách družně pracovali více než měsíc, dokud nebyla celá kniha přeložena. Nebelvírka se na návrat do všedních dní v administrativním oddělení a na psaní poznámek ze schůzek moc netěšila.
Když následující den přišla do práce, její nadřízený jí sdělil, že se má hlásit v kanceláři pana Malfoye. Luciuse Malfoye.
"K čertu," pomyslela si, "pravděpodobně přišel na to, že mě Neville najal a že spolupracuji s Dracem a vyhodí mě."
Dveře do Luciusovy kanceláře byly zavřené. Lehce zaklepala.
"Dále," ozval se trochu tlumený hlas.
"Bylo to hezké, dokud to trvalo," zamumlala si pro sebe Hermiona než otočila knoflíkem a otevřela dřevěné dveře.
Muž sedící u stolu byl schovaný za novinami. Mudlovské noviny, poznamenala si Hermiona s překvapením a pomyslela si, že by si možná nakonec mohla tu práci udržet.
"Chtěl jste mě vidět, pane Malfoyi?" řekla.
Noviny se zatřásly a byly přeložené napůl, načež se objevil bývalý Smrtijed a Hermiona se dočkala již druhého překvapení toho rána. Vlastně třetího, pokud počítala to, že ji poslali do jeho kanceláře. Pryč byly ty dlouhé charakteristické platinové lokny, které hlava rodu Malfoyů upřednostňovala během jejího dětství a dospívání. Místo toho, aby se s věkem jeho vlasy zesvětlovaly a šedivěly, byly čím dál tmavší, místy se světlejšími pruhy. Byly také zkráceny ve stylu, jež si oblíbili moderní herci, kteří na ni vykukovali z matčina magazínu Radio Times. Slušelo mu to, rozhodla se rychle a upřela pozornost k jeho očím. Měly stejný odstín jako ty Dracovy, i když byly trochu více modré a zvětšovaly je brýle na čtení, které měl na nose. Jeho oblek byl stylový a zjevně drahý a bez odpovídajícího kabátu, který visel na nedalekém věšáku, by mohl vypadat jako kdokoli, třeba jako právník v centru mudlovského Londýna. Podíval se na ni přes vršky svých brýlí, než si je sundal a usmál se. Ne ten povýšenecký úšklebek, jaký jí ukázal v Krucánkách a Kaňourech před jejím druhým rokem v Bradavicích, ale vřelý a upřímný úsměv, díky kterému se musela usmát také a vrátit u jej.
"Slečno - promiňte, je to stále Weasleyová, nebo jste zpátky u Grangerové?" zeptal se.
"Nikdy to nebylo Weasleyová. Když jsem byla vdaná za Ronalda, připojila jsem jeho jméno ke svému pomlčkou. Po rozvodu jsem jej prostě nechala zase vymazat. Takže Grangerová je v pořádku,“ odpověděla.
"Velmi dobře. Posaďte se, prosím." Lucius ukázal na nedalekou židli a ona se posadila na okraj a zkřížila nohy v kotníku.
"Čaj?" zeptal se.
Přikývla a on naplnil šálek čaje, který byl blíže k ní na stole a pak dolil svůj.
"Cukr?" podíval se na ni.
Hermiona zavrtěla hlavou: "Ne, děkuji, černý je v pořádku."
Kouzelník souhlasně přikývl a upil. Poté promluvil: „Určitě přemýšlíte, proč jsem Vás sem zavolal. Pochopil jsem, že jste byla Dracovi v poledních pár týdnech velmi nápomocná a cítím, že plýtváme Vašimi dovednostmi v administrativním oddělení.
"Někde se začít musí, pane Malfoyi," řekla s lehkým úsměvem. „Tohle je první práce, kterou mám od složení OVCÍ. Ron nechtěl, abych pracovala. Po rozvodu jsem s dcerou žila u rodičů v mudlovském světě, ale jsem tam ještě méně kvalifikovaná jak v tom kouzelnickém.
„Co víte o počítačích, slečno Grangerová? A prosím, říkejte mi Luciusi."
O šest měsíců později měli v Longbottom Industries počítač v každé kanceláři. Hermioně chvíli trvalo, než našla značku, která byla kompatibilní s magií a během tohoto pátrání zjistila, že Seamus Finnegan přesunul svůj talent z pyrotechniky na elektroniku. Byl zaměstnán v Longbottom Industries jako vedoucí IT oddělení, jelikož tato elektronická zařízení v budově plné čarodějnic a kouzelníků vyžadovala neustálé ladění, aby fungovala správně.
Jakmile byl počítačový projekt dokončen, Lucius ji natrvalo stáhl z administrativy a jmenoval ji svojí, Dracovou a Nevillovou asistentkou. Spravovala jejich kalendáře, cestovní plány a korespondenci. Tehdy se Hermiona rozhodla, že je čas odstěhovat se s Rose od rodičů. Našla si malý přízemní byt v docházkové vzdálenosti od firmy, s malou terasou kde plánovala zahrádku.
Ztráta rodičů jako hlídání pro Rose také nebyl problém, protože Astoria přiměla svého tchána, aby ve firmě vytvořil program pro rodiče s dětmi. Něco, jako školku pro zaměstnance. Nebyl to zcela nesobecký plán, chtěla totiž, aby se Scorpius zapojil do kolektivu, našel si řátele a socializoval se. Nechtěla aby byl opatrovaný, ochraňovaný a izolovaný jako byla ona sama i Draco, než odešli do Bradavic.
Jednoho rána, když odváděla Rose, narazila Hermiona na Astorii, která dělala totéž se Scorpiusem. Astoria byla o pár let mladší a tak ji Hermiona moc dobře neznala, ale pozvala ji před prací na šálek čaje. Obě čarodějnice se pak začaly scházet pravidelně u ranního čaje a vyprávěly si příběhy o mateřství a o svých dětech.
O několik týdnů později neměla Hermiona příliš dobrý start. Do budovy se přímo vřítila, koukajíce se na svoje hodinky a bez jakékoliv časové rezervy. Astoria právě odcházela ze školky, když dorazila druhá čarodějnice a všimla si jak její indispozice.
"Jdi si pro čaj," řekla jí. "Vezmu Rosie dovnitř."
"Jsi úžasná!," odpověděla Hermiona a políbila svou dceru na rozloučenou. "Maminka tě uvidí na obědě. Hezky se bav."
Spěchala nahoru do kanceláří, které sdílela se třemi vedoucími pracovníky, a málem narazila do Luciuse. Chytil ji za paže ve snaze zabránit srážce.
"Hermiono, nikdo ti nesebere kolejní body za to, že s o pár minut zpozdíš!" pokáral ji jemně.
"Omlouvám se, bylo to krušné ráno. Zaspala jsem, Rosie nechtěla spolupracovat –“ odmlčela se. Lucius Malfoy nechtěl slyšet o jejích problémech.
"Baolata spolupracují málokdy," připustil s úsměvem. "Jdi si dát čaj a popadni dech."
Hermiona našla v kuchyni Astorii již s připraveným šálkem. Zhluboka se napila a nechala teplo vynikajícího čaje, aby ji uklidnilo nervy.
"Díky."
"Špatné ráno?"
"Ne tak špatný jako sen, který jsem měla předtím a který mě vyvedl z míry." přiznala Hermiona. "A normálně by mi to nevadilo, ale..."
"Noční můra? Draco je stále má,“ svěřila se Astoria.
Hermiona zavrtěla hlavou.
„Ne, tohle nebyl špatný sen. Prostě zvláštní. Zdálo se mi, že…“ zaváhala a ztišila hlas, ne že by kolem nich někdo byl. "Zdálo se mi, že jsme se vdala za Luciuse!"
Astoria vytřeštila oči a pak se rozesmála a přiměla Hermionu, aby se přidala.
"Směšný co? Nevím, kde se to vzalo!," Naposledy se napila ze svého šálku. "Musím do práce. Díky, že jsi dnes ráno odvedla Rose a taky za čaj."
"Půjdu s tebou. Musím mluvit s Dracem,“ řekla Astoria a chytila Hermionu za ruce a dodala: "Ale víš, že Lucius by nebyl špatný úlovek?"
"Nemyslíš si, že je moc starý?"
"Pšššt! Věk nic neznamená. Draco je taky starší než já."
"Ne tak moc."
"U čarodějnic a kouzelníků na věku nezáleží," mávla Astoria druhou rukou. „Od války se hodně změnil. Se Scorpiusem je skvělý. A je docela fit. Měla bys ho vidět v plavkách. Jezdí na Manor a využívá tam bazén a pak jsme spolu byli loni na dovolené. Jestli takhle bude Draco vypadat ve stejném věku, budu šťastná čarodějka."
Astoriina slova zrovna nepomáhaly Hermioninu duševnímu stavu. Skutečnosti, že Lucius Malfoy byl atraktivní a nyní jiný kouzelník jen přispěly k jejímu zmatení, které cítila, když se probudila ze snu, v němž stála na pláží, držela se s Luciusem Malfoyem za ruce a recitovala slib při západu slunce.
"Byl to jen sen, Tori," ujistila Hermiona svou přítelkyni, když se rozcházeli. "Jsem si jistá, že to poslední, co ho zajímá, je začít si s čarodějnicí, která má navíc dítě."
Ale to jí nezabránilo ve sledování Luciuse s jeho vnukem, když vyzvedávala Rose v době oběda. Kouzelník seděl na podlaze ve školce, sako odhozené na stranu a rukávy košile vyhrnuté zatímco si hrál s batoletem. Nebylo to nic, co by kdy čekala, že uvidí u bývalého stoupence Temného pána, a vzpomněla si na svá vlastní slova, když ona a Harry svědčili v procesech s oběma Malfoyi: „Malfoyové si zaslouží příležitost k vykoupení. Kdo jsme, abychom někomu upírali druhou šanci?" Možná to platí i pro ni, pomyslela si Hermiona. Téměř rok odmítala muže, kteří ji pozvali na rande a říkala si, že se nemusí zaplést do dalšího vztahu, že si spolu s Rose zcela vystačí a je to tak v pořádku.
Přibližně v době, kdy Rose slavila čtvrté narozeniny, obě onemocněly chřipkou. Hermiona odmítla dovolit své matce, aby se o ně přišla starat a řekla jí, že ji nemůže nechat, aby se nakazila a předala to pak i svým pacientům na zubní klinice. Řekla jí, že budou s Rose v pořádku.
Třetího dne tak nechala Jean Grangerová na prahu své dcery velkou nádobu polévky spolu s Roseiným oblíbeným džusem, dvěma krabicemi papírových kapesníků a novou knihou pro každou z nich. Hermiona s matkou mluvila přes dveře a slíbila jí, že se pokusí sníst polévku. Avšak, když její matka odešla a než mohla otevřít dveře a vyzvednout balíček, Rose se probudila se záchvatem kašle a Hermiona spěchala do jejího pokoje. Jakmile to odeznělo, utřela jí čumáček a vyměnila pyžamo propocené horečkou, posadila ji před televizi s animovaným filmem a šálkem džusu, který je odolný proti rozlití. Teprve pak se vrátila ke svým domovním dveřím, aby odnesla dovnitř, co jí tam matka nechala. Ke svému překvapení našla Luciuse Malfoye na svém prahu, jak drží opakovaně použitou tašku z matčina oblíbeného obchodu s potravinami, s rukou zdviženou, připraven zaklepat.
"Luciusi!" Hermiona zalapala po dechu a sevřela svůj svetr. A to jak kvůli zakrytí trička, které měla dva dny na sobě, tak kvůli tomu, aby se k ní nedostal lednový chlad.
"Slyšel jsem, že jsi nemocná," řekl. "Nebyla jsi v práci."
"Chřipka," řekla a udělala dva kroky zpět. "Jak Rosie, tak já."
Asi, aby potvrdila matčina slova, Rose začala kašlat.
Aniž by čekal na pozvání, kouzelník vstoupil dovnitř, položil tašku na podlahu a svlékl si kabát.
"Jdi zapnout sprchu, Hermiono. Tak horkou, jak to jen půjde. Potřebuje se nadechnout páry,“ nařídil.
"Ano, už jsem to udělala." řekla.
"Ty ubohá lásko," řekl Lucius Rose a zvedl ji z pohovky. Neznala ho, ale ochotně mu šla do náruče a nechala ho jí poplácávat po zádech, zatímco pokračovala v kašli.
"Opatrně, když příliš kašle, zvedá se jí žaludek a -"
Než stačila dokončit větu, dítě mu pozvracelo svetr. 'Kašmír, bezpochyby.' pomyslela si Hermiona s trhnutím.
"Je mi to tak líto, Luciusi. Tady, nech mě si ji vzít."
"Nic, co by nezvládlo trochu magie," ujistil ji, vytáhl hůlku z kapsy a očistil sebe a nyní plačící Rose. "Teď běž spustit tu sprchu."
Kouzelník seděl na zavřeném záchodě s Rose na klíně a ukazoval jí obrázkovou knížku, kterou jí poslala její babička, v místnosti plné páry ze sprchy, s trochou magického vylepšení jak zjistila Hermiona. Užasle sledovala, jak se mu vlasy na zátylku vlní vlhkostí a jak snadno jedná s její dcerou.
Když uznal za vhodné skončit, osušil Rosiino, i své vlhké oblečení a řekl: "Dala jsi jí trochu hřejivého odvaru?"
"Je příliš malá. Navíc žádný nemám, jelikož se mi nelíbí, jak mě nutí se cítit. To je vlastně i důvod, proč tu žádný nemám.“ vysvětlila Hermiona.
"Pracuješ pro nás skoro rok a nevíš, že jsme uvedli na trh verzi pro děti?" sáhl Lucius do kapsy a vytáhl lahvičku s kapátkem. Obojí jí podal se slovy: "Ale tušil jsem to a tak jsem si jej vzal s sebou. Teď jsou jí tři, že? Tři kapky a příjemný spánek a budeš se cítit mnohem lépe princezno." Políbil Rose na zarudlé čelo a batole si položilo hlavu na jeho rameno.
Hermiona zaťala čelist, aby se nerozpadla nad tou vidinou. Podala tři kapky sladce vonícího lektvaru své dceři a čekala, že je vyplivne, ale Rose je spolkla, jako by to byl její oblíbený džus.
"Upravili jsme chuť," řekl jí Lucius. „Přizpůsobí se tomu, co mají děti rády. Pokud má dítě rádo třešeň, chutná jako třešeň, když jsou to jahody, pak chutná jako jahoda a tak dále. Byl to Dracův nápad. Scorpius onemocněl když mu byl méně než rok a Draco se rozhodl, že musí existovat něco, co lze dětem bezpečně podat.“
"Mami," řekla Rose a natáhla ruce. "Houpat, mami."
"Už se cítí ospalá," řekl a předal ji Hermioně. "Ulož ji do postele. Ohřeji polévku, co jsi měla za dveřmi."
Netrvalo dlouho a Rose usnula na jejím klíně, během toho, co ji houpala v dřevěném houpacím křesle, které patřilo předtím Hermionině matce a babičce. A čarodějka se houpala dál a přemýšlela o kouzelníkovi, který se znenadání objevil u jejích dveří a který teď, podle sluchu, otevíral a zavíral skřínky v její kuchyni. Vztah mezi nimi sice nebyl klasický zaměstnavatel a zaměstnanec, ale stejně byla šokovaná, jak daleko byl ochoten zajít, aby zjistil, jak jí je a ujistil se, že je v pořádku. A ta péče s jakou zacházel s Rose! Ron jí nikdy nepomohl, když byla jejich dcera nemocná. Sotva vyměnil plenku. A přesto kouzelník, kterého vždy vídala perfektně upraveného, ani nemrkl, když byl pozvracen. Předmět jejích myšlenek se objevil ve dveřích.
"Myslel jsem si, že jsi s ní usnula," řekl s úsměvem a Hermiona si poprvé všimla, jak jeho úsměv naplnil celou jeho tvář. Dokonce i vrásky kolem očí zvýrazňovaly jeho výraz.
"Skoro," přiznala, vstala se spící Rose v náručí a uložila ji do postýlky.
Lucius se nacházel v malé ložnici, o které předpokládal, že patří dítěti, ale zjevně ji Hermiona s Rose sdílela, jelikož v místnosti byla také samostatná postel. Hermiona vstala a otočila se k němu čelem.
"Polévka je horká a nádherně voní. Kdo ti ji zde nechal?"
"Moje matka. Nechtěla jsem, aby se o nás starala a nakazila se. Mohla by to pak šířit dál na pacienty. Moji rodiče jsou zubaři.“ dodala. "Starají se o-"
"-zuby, ano, já vím," zajiskřily se mu oči. "Proč se neosvěžíš a nepřipojíš se ke mně?"
Otočil se a odešel z místnosti, jako by to byl jeho dům a ona návštěva.
Hermiona se podívala na svůj odraz v zrcadle nad prádelníkem a přikrčila se.
"K čertu," zašeptala.
Tričko pod jejím nadměrně velkým svetrem, který plnil službu jako župan, bylo potřísněno Roseinou šťávou a také čajem, který si pro sebe uvařila den předtím, a ano, byly tam i nějaké sople z Roseina nosu. Alespoň, že její legíny byly čisté. Oblékla si je toho rána, když si vyměnila kalhotky. Vlasy měla stažené do culíku, ale většina kadeří jí unikla a náhodně trčela. Obličej měla skvrnitý a nos červený a suchý od vlastní nemoci.
Hermiona se potřebovala osprchovat, ale to bude muselo počkat. Svlékla si svetr a stáhla si tričko přes hlavu, čímž se ještě více rozcuchala. Alespoň, že na sobě měla podprsenku, ale nepamatovala si, že by si ji ráno oblékla. Oblékla si čisté tričko a vklouzla do koupelny, aby si umyla obličej a pokusila se znovu upravit a svázat vlasy. Nanesla trochu krému na obličej a trochu balzámu na popraskané rty a oblékla si zase svetr.
"Docela dobré," zamumlala.
Její vlastní ucpaný nos povolil natolik, že cítila matčinu polévku, když vstoupila do malé místnosti, která byla její kuchyní. Díky bohu, že předtím použila trochu magie, aby uklidila, pomyslela si Hermiona. U stolu, který byl sotva dost velký pro ni a Rose, natož pro dva dospělé, bylo prostřeno jedno místo s kouřící miskou polévky a talířem s tlustými krajíčky chleba - I to poslala její matka? -- a hrnek, o kterém předpokládala, že obsahuje čaj; také kouřící. Hermioně zakručelo v žaludku, což jí připomnělo, že to bylo opravdu dlouho, co něco pořádného snědla. Rose totiž nechtěla ani svoji oblíbenou polévku s těstovinami ve tvaru princezen a tak si s ní Hermiona dala obyčejné sušenky, trochu toastu a nějaké klasické cereálie ve tvaru písmene O.
"Děkuji," řekla Hermiona, posadila se na židli a nadechla se horké páry z polévky, což způsobilo, že se jí okamžitě spustilo z nosu. Sáhla po kapesníku v kapse a otočila hlavu, aby nos otřela.
„Nemáš zač, ale ohřát polévku a uvařit čaj není tak těžké. A teď, jestli chceš, aby ten chléb opekl…“ ušklíbl se a pak na ni mrkl. Hermiona se zasmála. Připojil se a ona si uvědomila, že jeho smích ještě nikdy neslyšela. Byl to hladký zvuk, který odpovídal jeho hlasu.
"Jez, dokud je to horké."
Lucius zvedl z pultu hrnek a opřel se o něj se zkříženýma nohama u kotníků. Když jedla, Hermiona si prohlížela jeho oblečení. Měl na sobě svetr, jak už dříve poznamenala a čekala, že nad výstřihem uvidí naškrobený límec, ale žádný tam nebyl. Na nohou měl ležérní kožené boty - a byly to džíny?! Ostře se nadechla, než úplně spolkla sousto polévky a spustila tak záchvat kašle. Lucius ji poplácával po zádech, stejně jako Rose, když kašlala do kapesníku, který jí vtiskl do ruky. Když se znovu nadechla, oči jí ještě slzely.
„Viděla jsi léčitele, Hermiono? Znělo to hůř, než když kašle Rose,“ řekl. "Vypij si čaj, dal jsem do něj med a citron."
Dlouze se napila čaje, který jí udělal dobře v krku, a pak zavrtěla hlavou.
„Už nejsem tak nemocná. Přidusila jsem se polévkou,“ vysvětlila a cítila, jak se její tvář zahřívá. "Překvapilo mě, že máš na sobě džíny."
Znovu se objevil ten úsměv a její vnitřnosti začínaly tát. Nebo to způsobil ten čaj?
"Astoria měla dobrý vliv na Draca i na mě. Jako by nás uvolnila z našich konvencí.“ řekl jí.
"Ale ona je také čistokrevná."
"Ano, ale je mladší než ty a Draco a její rodina během války odešla do Států, takže jsou trochu pokrokovější, řekněme," řekl Lucius a znovu se usmál.
Ano, byl to buď čaj, nebo jeho úsměv, pomyslela si Hermiona, znovu se napila a nechala se obojím zahřát uvnitř. Cítila se v teple a uvolněná. Pohlédla na svůj hrnek a pak zpět na kouzelníka, stojícího vedle ní.
"Dal jsi mi něco do čaje, že?"
"Trochu mírného uspávacího lektvaru. Věděl jsem, že když ti navrhnu, aby jsi si zdřímla zatímco Rose spí, nesouhlasila by jsi."
Natáhl se, vzal ji za paži a pomohl jí na nohy.
„Kdy jsi naposledy opravdu spala, Hermiono? Určitě ne od té doby, co jste obě onemocněly, tím jsem si jistý. Jdi si zdřímnout a budeš se cítit mnohem lépe. Slibuji."
„A co Rose? Co když se probudí?" hádala se Hermiona a snažila se bojovat s účinky lektvaru. Měla těžké nohy a tak mu dovolila, aby ji vedl směrem k ložnici.
"Zůstanu tady samozřejmě," ujistil ji. "Pokud se probudí a bude nešťastná, okamžitě tě vzbudím. Věříš mi, Hermiono?"
'Věřím', pomyslela si. Merlin jí pomoz, ale ona mu věří. "Ano." řekla nahlas.
"Tak si odpočiň. Tvoje dcera je u mě v bezpečí."
Hermiona by přísahala, že cítila, jak se jeho rty dotýkají jejího spánku, než pustil její paži a ona vešla do ložnice. Když si vlezla do postele, usnula, jakmile se její hlava dotkla polštáře.
Když se Hermiona probudila, byla zahalená do pletené přikrývky, kterou vyrobila její babička, její přetrvávající bolest hlavy zmizela a cítila se vůbec nejlépe za celý týden. Obloha za oknem byla téměř tmavá, což jí prozradilo, že je pozdní odpoledne nebo večer. Roseina postel byla prázdná a slyšela zapnutou televizi. Přemýšlela, jak dlouho spala. Odhrnula přikrývku, spustila nohy na podlahu, posadila se a protáhla si ruce nad hlavou. Ano, cítila se docela dobře.
Pohled do hlavní místnosti ji prozradil, že Luciuse sedí s Rose na pohovce a sledují v televizi Disneyho Malou mořskou vílu. Usmála se. Byla to Roseina oblíbená. Jelikož byli šťastně usazeni a sledovali pohádku, čarodějka vklouzla nejdříve do koupelny, než se k nim připojila.
"Hej, Rosie Posie, byla jsi hodná na pana Malfoye?" Hermiona pozdravila svou dceru.
"Mumie! Sledujeme Ariel. Pan Luci zná Ariel,“ řekla Rose, seskočila z pohovky a vrhla se na matku. Hermiona ji zvedla a políbila na čelo. Bylo studené a když mluvila, slyšela jen náznak ucpaného nosu. Dlužila Luciusovi poděkování. Rose se svíjela, aby ji pustila a vrátila se ke své pohádce.
Lucius vstal z pohovky a věnoval jí hodnotící pohled. "Vypadáš odpočatě," řekl.
"Cítím se líp. Děkuji ti, Luciusi. Za všechno. Lektvar pro Rose. Nadopování mého čaje." věnovala mu předstíraný otrávený pohled, než se usmála.
"Není zač! Nejsi z těch, co nehcodí práce. Když jsem slyšel, že jste s Rose nemocné, měl jsem starost." Oplatil její úsměv a Hermiona znovu pocítila to teplo. Ale tentokrát to nebyl čaj a ani lektvar.
-Pokračování příště-
Příběh nemá betu v českém jazyce, pokud by měl někdo zájem, budu velmi ráda, když se mi ozvete.