• Mimosa Confiante

The Best Man I Ever Knew, 1.díl

Aktualizováno: 11. 4.


Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Harry vešel do ponuré budovy a rozhlédl se kolem sebe, když se otevřeli dveře a vstříc mu vyšla na chodbu vysoká, přísně vypadající žena. Harry se narovnal a usmál se na ni. Žena se zarazila a roztáhla ústa do jakési nápodoby úsměvu: “Jak vám mohu pomoci?” zeptala se.


Harry už poklesl trochu na duchu a vyslovil, co si připravil: “Zjistil jsem, že tu máte mého syna. Jeho matka zemřela při jeho porodu. Dal jsem jej k jedné známé na výchovu a ta bohužel zemřela. Můj syn však zmizel dřív, než jsem stihl zjistit, že jeho opatrovatelka už není mezi námi. Je to přesně měsíc, co jsem to zjistil a nyní po něm pátrám. Na polici jsem zjistil, že jej umístili sem. Jeho jméno je Soren Steward. Ovšem, je to jméno dané úřady. Skutečné jméno je Soren Potter.” dokončil jsem. Paní se na mě podívala a šla do kanceláře s pokynem, aby jí Harry následoval. “Ano, máte pravdu. Toto dítě nám přivezli před přibližně měsícem a půl.” podívala se na něj: “Jak zjistím, že mi nelžete?” Harry se obrnil trpělivostí, věděl, že bude nucený použít matoucí kouzlo, nebo... Moc se mu do toho nechtělo, ale potřeboval získat Severusova syna co nejrychleji a nejsnáz. Nikdo to netušil, ale Harry byl mistrem v užívání bezhůlkové magie a navíc v něm dřímaly jeho nečekané zmijozelské geny.

“Imperio” namířil na ní nakonec hůlku a usmál se na ni. “Teď, mi prosím připravte vše potřebné, abych mohl odvést svého syna, včetně adopčních papírů. Dám mu pořádný domov a postarám se o něj.” posadil se do křesla a čekal. Po téměř hodině, kdy paní připravovala papíry odešla pro tříletého chlapečka. “Severus” sklouzlo Harrymu ze rtů překvapen podobou chlapce s jeho otcem a přešel k němu. Otočil se k paní, která mu posunula papíry a on se rychle podepsal: “Děkuji”. Vzal chlapečka za ruku, vytáhl hůlku, ukončil imperio a seslal na ni obliviate. Pak jí vytvořil novou vzpomínku a dokončil to matoucím kouzlem. Doufal, že jeho manipulace té ženě neublížila. Ale potřeboval mít vše nenapadnutelné a jisté.


Když spolu stáli před budovou, Harry shlédl na toho tichého chlapce a všiml si, že se třese zimou. V ten moment si Harry uvědomil, že to vážně všechno nedomyslel. V hlavě se mu prohnala myšlenka na to, že by měl chlapce zahřát. Vzal jej tedy do náruče, použil zahřívací kouzlo a zauvažoval, zda není divné že se mu chlapec tak odevzdal a vůbec se nebrání. Že by těch nových tváří bylo tolik, že mu to už nevadí? V ten moment i on ucítil teplo ze zahřívacího kouzla. Přitiskl si jej k srdci a přemístil se na Příčnou ulici, kde šel rovnou k madam Malkinové. Ta štěbetala, vítala Harryho jako starého známého a divila se, kde vzal již 3letého syna. Harry během toho měsíce, kdy malého hledal, vymyslel celkem věrohodný příběh. Každopádně Soren je jeho syn a proto madam Malkinové odpověděl: “Mladická nerozvážnost. Jeho matka zemřela a rodinu už neměla, takže Soren skončil u mě jako u právoplatného otce.”.Po nezbytných nákupech pro chlapce se konečně ocitli doma na Grimmauldově náměstí a Harry si jej mohl prohlédnout.


Chlapeček stál v otrhaném oblečení v obýváku, cucal si palec a zíral na něj jako na zjevení: “Sorene, já jsem od teď tvůj táta.” přiblížil se k němu a chlapeček si pro sebe něco zamumlal. Harry ho s povzdechem zvedl, posadil na křeslo a šel ke krbu. Vhodil letax a zahulákal: “Hermiono?!”, její hlava se v krbu zjevila vzápětí: “Harry! Máš ho?” Harry kývl: “Potřebuju pomoct. Já nemám moc zkušeností s malými dětmi a asi bych potřeboval nějaké knihy.” pomyslel si, že by mohl jít i za Molly, přeci jen na knihy ho tolik neužilo, ale na to bude nejprve muset sebrat odvahu. O jeho vztahu k Severusovi nikdo nic moc nevěděl a protože to nehodlal roztrubovat, nemohl úplně zodpovědět všechny otázky, které by mu mohli pokládat. Hermiona kývla: “Už máš pro něj vše koupené a zařízené?” Harry si povzdechl: “Jak dobře mě znáš. Samozřejmě, že ne! Potřebuju tady přeměnit nějaký pokoj na dětský, ale já neznám snad ani potřebná kouzla...” Hermiona se uculila. “No, zatímco jsi s Ronem pracoval na jeho nalezení, já si dala tu práci, vyhledala jsem ti je a sepsala. Takže Harry..” z krbu vyletěl papír, ožehnutý na krajích: “Tady to máš a proměň mu pokoj v něco famózního! A abych nezapomněla, nejspíš by jsi ho měl mít co nejblíž ke svojí ložnici!” s tím krb zhasl, jak Hermiona ukončila spojení. Harry se otočil zpět do pokoje, ale oči měl nalepené na papíru od Hermiony. Kýval si hlavou a posadil se do křesla naproti Sorenovi a teprve pak si uvědomil, že Soren v křesle usnul. Harrymu se na tváři při pohledu na tu bezstarostnou tvář rozšířil na tváři úsměv.


Po té, co si kouzla prostudoval, nechal Sorena spát v křesle a šel nahoru po schodech. Hned za sebou vykouzlil překážku, která měla branku, aby se v noci Sorenovi něco nestalo. Vybral hned sousedící pokoj s jeho ložnicích. Rozhlédl se a zakašlal. Bylo tam tolik prachu, že to dá pořádně zabrat přeměnit v použitelný pokoj. Znovu zajel očima do pergamenu od Hermiony a postupně proměňoval jeden nábytek za druhým až se před ním objevil dětský pokoj. Postýlka byla tmavě hnědá s černými nebesy plnými stříbrných hvězd. Na oknech proměnil závesy na ty samé, co byly v postýlce a mávnutím hůlky odstranil veškerý prach z podlahy. Vyčistil ji a proměnil starý koberec na pěnové puzzle, uprostřed se zvířátky. Pak přeměnil starý psací stůl na menší stoleček se židličkou a knihy na jednotlivé hračky. Když byl spokojený, všiml si že podvědomě vše udělal v tlumených temných barvách. “Možná Soren nemá vkus jako Severus...” mávl rukou nad sebou samým: “Když se mu tu nebude líbit, můžu to kdykoliv přeměnit.” s těmito slovy se vrátil do své ložnice, ke vykouzlil další, identickou postýlku, protože proč vlastně měl Soren teď spát v jiném než jeho pokoji. Dole proměnil v kuchyni jednu židli na dětskou, aby mohl Soren jíst sám a šel jej vyzvednout do obývacího pokoje do křesla, kde s hrůzou zjistil, že Soren už na křesle není. “Sorene?” začal prohledávat jednu místnost po druhé, až jej nalezl v Severusově staré laboratoři, jak se snaží dosáhnout na prázdnou baňku. “A mám tě!” sevřel jej v náručí, načež klučík vykřikl a snažil se od něj dostat pryč. Harry jej tedy pustil a Soren se na něj díval už klidně z určité vzdálenosti: “Je všechno v pořádku? Dáš si něco k jídlu? A pak asi vykoupat a spát, je hodně hodin...” Soren však zavrtěl hlavou a utekl z místnosti. Harry jej nehodlal ztratit a hledat znovu, takže za ním vyběhl. Zjistil, že 3leté děti jsou docela rychlé a mrštné, protože se mu Soren několikrát bravurně vyhnul a ještě se u toho rošťácky smál. Když jej Harry konečně zachytil, měl dost: “Jíst ano, ale spát ne viď?” pochopil Harry rychle, jelikož Sorenovi zakručelo v žaludku a uvědomil si, že to dítě prospalo minimálně 3 hodiny zatímco mu připravoval pokoj. “Co s tebou!” rozesmál se, když mu Soren strčil prst do nosu. Chytil jej za ručičku a poučil, že to není něco, co se dělá.


Po několika krušných týdnech, kdy se Harry seznamoval s rolí rodiče už měl pocit, že to má v malíku. Soren mu dával zabrat, ale užíval si to. V noci tišil jeho noční můry, přes den si s ním hrál a užíval si smíchu a úsměvu, který měl jednoznačně po Severusovi a na který byl tak skoupý. Harry se zařekl, že Soren bude šťastná osoba, která bude spokojená a ve světě se najde.


I když to Harry dělal nerad, byl nucen jej zapsat do školky, jelikož on musel chodit na kurz a pak i do práce. Peníze od jeho rodičů taky nevydrží navždy a nerad by se Sorenem živořil. Učitelka mu sdělila s velkou radostí, že Soren má zjevně slabost pro lektvary, jelikož si hraje nejraději s hrnečky a předvádí jak slévá a míchá nějaké tekutiny. Harry to slyšel nerad, jediný předmět v němž opravdu nebyl excelující student. Ale pokrčil rameny a vydal se koupit lektvarovou sadu pro nejmenší. Jednalo se o set, který obsahoval plastové kádinky a baňky a jakésy písky, které se daly mísit a pak oddělovat. Soren na ten dárek zbožně zíral, když mu jej Harry předal. Tehdy mu poprvé řekl tati…


Další, co zjistil o svém synovi bylo to, že už v tak útlém věku projevuje divokou magii. Jakmile nechtěl jít spát nebo se koupat, vybuchovaly mu v kuchyni talíře. Za celý měsíc byl nucený koupit sadu talířů čtyřikrát a raději střídal obchody, aby nevypadal nějak podezřele. Hermioně to přišlo velmi vtipné a to samé Ronovi, který byl Sorenovi extrémně sympatický a neustále opakoval jeho jméno. Ron za ním chodil pravidelně a hrál si s ním s figurkami, které mu koupil na světový pohár ve famfrpálu. Nutno podotknout, že Harry u toho protáčel očima, jelikož Soren absolutně netušil, co to je za hru a hrál si spíš Ron.


Takhle ubíhal měsíc za měsícem a Harry objevoval stále nové a fascinující stránky svého syna až tu byly Sorenovy 5. narozeniny a chystala se oslava..


52 zobrazení0 komentářů