• Mimosa Confiante

Jste ženatý profesore! 5.díl

Aktualizováno: 11. 4.


Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Trvalo to nekonečných 8 hodin, než nadešla ta chvíle. Severus požádal ředitele školy, aby svolal žáky všech ročníků do posluchárny, kde měl mít hodinu. Třásly se mu ruce. Byl nervózní a štěkal na studenty celé dopoledne víc jak obvykle. Takového ho tu neznali. Severus na to však nedbal. Byl sarkastický mizera a byla to jeho přirozenost. Svým způsobem to zkrátka potlačoval a to nebylo dobře. Kdyby totiž ve svých studentech vyvolal to co měl hned na začátku, neměl by tyto potíže. Ale v jednom se mu ulevilo. Cítil, že i jeho to tajemství o jeho stavu a vztahu tížilo. Velmi si přál, aby to dopadlo dobře. Děsil se, že Hermiona se doslechne ty řeči a nedorazí. Nyní seděl za katedrou, ředitele po svém boku a sledoval, jak se posluchárna plní. Mezi tvářemi nakonec spatřil tu, na níž celou dobu čekal. Byl připravený začít. V jejím obličeji nebyl ani stín pochyb, nebo něčeho, co by jej mělo zarazit.


Hermiona netušila co se bude dít. Bylo jí líto, že nemůže udělat Severusovi na hodině peklo, protože místo hodiny bude nějaká schůze všech ročníků. Vešla dovnitř a očima vyhledala Severuse, díval se na ní. Uvažovala co to má znamenat. V jeho pohledu cítila nějakou tíseň. Usadila se a položila si knihy. Dala si na sobě dnes hodně záležet a všimla si, že Severus také. Z nějakého důvodu, kerému nerozuměla měl na sobě oděv, který vypadal jako jeho hábit z Bradavic. Zamračila se.


Severus zatleskal a třída se uklidnila. Vstal, přešel ke katedře a mávl hůlkou. Na tabuli se objevila slova. “Sarkastický mizera”, křída psala dál: “Starý netopýr ze sklepení” a nezastavila se. Severus se na ta slova nepodíval. “To všechno a mnoho dalšího jste o mé osobě mohli zaslechnout od studentů, kteří chodili do Bradavic.” odmlčel se: “Chtěl jsem být lepší učitel. Zřejmě mi to není souzeno, protože jsem byl bezostyšně obtěžován.“ Hermiona se narovnala a našpicovala uši, nevěříc tomu, co slyší. “Po poradě s ředitelem jsem se rozhodl, že bude jedině dobře, když pochopíte s kým máte tu čest. Byl jsem nebezpečný už jako student. Moje vlasní kolej si mě vážila, protože zmijozel byl plný talentovaných kouzelníků s čistou krví, jak se říká a se sklony k černé magii. Ostatní koleje ním šli raději z cesty. Já sám jsem talentovaný a orientovaný na černou magii. Získal jsem titul mistra lektvarů, jako nejmladší v oboru.” přejel třídu mrazivým pohledem: “Jak mnozí víte v Anglii byla válka s jedním černokněžníkem, jménem Voldemort.” nikdo si nevšiml jeho krátkého zaváhání, předtím než vyslovil jeho jméno, kromě Hermiony: “Můj dosavadní život byl úzce spjat s jeho vládou. Byl jsem jeho pravá ruka, protože v celém světě nebylo většího odborníka, než mě a jeho. Nejsem jen teoretik, jsem i praktik. Černou magii jsem praktikoval i při lektvaristice. Zabíjel jsem a neměl slitování. To vše vaši duši těžce poznamená. K Voldemortovi jsem se přidal již jako student. Stejně jako mnoho mých spolužáků. Nikdy nevíte, komu můžete věřit.” znovu si prohlédl nyní již zmraženou třídu: “Co o mě však nebylo známo, byla má práce dvojitého agenta pro stranu světla. A k tomu nedošlo proto, že jsem prozřel, ale protože můj mistr zabil ženu, kterou jsme miloval.” nadechl se: “Obětoval jsem pak 40 let svého života nápravě chyb, kterých jsem se dopustil již jako student. Během této práce jsem nakonec musel vlastníma rukama zabít svého nejlepšího přítele a největšího kouzelníka všech dob Albuse Brumbála. Umíte si představit, jaké to bylo? Dívat se, jak jím prochází zelená světlo a jak padá z věže? Jak moc mě nenáviděla celá Anglie? A to jen proto, abych byl Voldemortovi co nejblíže a věřil mi. Jen proto, aby mi svěřil do rukou školu a já mohl dohlédnout, že moji studenti budou chráněni jak jen to bude možné. I přesto jsem byl nucen některé z nich mučit pro jeho radost a zachování krytí.” zvedl hlavu: “Kvůli záchraně kouzelnického světa jsem skoro zemřel. Můj pán na mě poslal svého maledikta Nadini. Nevěděl, že jsem jej před dávnými lety zradil, ale měl az to, že mu bráním být ten nejmocnější.” povzdechl si a na tváři se mu rozprostřel úsměv: “Nebýt mé ženy, dnes bych tu nestál. Nejen, že dokázala zastavit proudění jedu v těle, ale dokázala mě zachránit spolu s aktuálně největším kouzelníkem Harrym Potterem před polibkem mozkomora, kteří hlídali anglické kouzelnické vězení. Dokázali světu, že jsem byl na jejich straně.” zvedl ruku a ukázal na prsten: “A to je něco, co je ve mě hluboce zakořeněné. Miluju svojí ženu. Ne proto, že jsem jí vděčný, ale protože je úžasná, krásná a nadaná čarodějka. Miluju jí proto, že to se mnou vydrží a vzala si mě i přesto, že věděla jaký jsem mizera.” podíval se na ní. A Hermiona pochopila. Vstala, přičemž se na ni upřeli pohledy všech ostatních studentů: “Ano, jsi mizera. Ale můj” s tím se podívala na tu dívku. Pomalu sešla schody posluchárny a došla až k němu: “Můj temný sarkastický mizera...” Severus si k sobě přitáhl: “Předevčírem za mnou přišla do kabinetu jistá slečna studentka a pokusila se mě svést. Byl jsem velmi překvapen a nereagoval tak rychle jak jsem měl. Nicméně ředitel byl o všem okamžitě informován a budou z toho vyvozeny důsledky.” Hermiona se postavila a chtěla něco říct, když se prudce otevřeli dveře a nahoře stanul Harry Potter s Ronaldem Weaslym: “Harry?” Severus zamrkal: “Potter?”

“Profesore Snape! Hermiono!” usmál se a drcnul do Rona: “Potřebujeme Vás. Ale nechci to rozebírat tady.” děkan vstal: “Myslím, že můžete v klidu jít do mé kanceláře, já už so s tím tady poradím Severusi.” ten kývl a vedl Zlaté trio za sebou. Když poslední z nich zavřel dveře a Hermiona si sedla na židli vedle něj, Harry spustil: “V Anglii došlo k několika vraždám. Nejsme schopni najít jedinou stopu až na toto.” a vytáhl dopis, nadepsaný Severus Snape.

Severus si jej vzal a vstal. Než dopis otevřel, použil několik ověřovacích kouzel, aby zjistil, zda mu nic nehrozí.


Severusi, příteli.

Jak se asi máš? Hádám, že dobře, narozdíl od nás, tvých kolegů Smrtijedů. Většina z nás skončila v Azkabanu, věděl si to? Jakto, že ty ne? Já zapomněl! Harry Potter tě obhajoval, spolu s tou mudlovskou šmejdkou, kterou sis vzal! Co sis myslel? Ale to nechme prozatím stranou. Myslím, že bystrozoři nemají šanci mě najít. Ani netuší, kdo by to mohl být. Věřím, že budou chtít, aby jsi to vyšetřoval ty Severusi. Jedině ty totiž jsi skutečně schopen přijít na to, kdo jsem. A ty to uděláš. Víš proč to uděláš? Protože já vidím, že se ve tvém životě objevil někdo speciální. Nech mě ti přiblížit, co téhle osobě udělám. Budu si užívat pomalé mučení, to ti mohu slíbit. Nejprve ji znehybním, pak pevně svážu. Budu jí promítat tvoji smrt. Tucetkrát. A pokaždé ta smrt bude jiná. Budu ji mučit těmito vizualizacemi tak dlouho, dokud se nezlomí zoufalstvím. Jako Nebelvírku ji zničí to, že ti nebude moci pomoct. Bude křičet. A bude křičet ještě víc, až přejdu k jejímu fyzickému mučení a ponořím svůj nůž do její krásné pokožky. Možná, že si ji také užiju Severusi, musím totiž přijít na to, co na ní vidíš! Proč chci, aby jsi se zúčastnil vyšetřování? Protože chci, abys zjistil, kdo jsem. Chci, abys za mnou přišel. Chci s tebou bojovat a ukončit tu nespravedlnost jednou provždy Severusi. Tvojí smrtí. Moje oči a uši jsou všude, takže budu vědět, zda jsi to přijal, nebo ne. Zatím se měj hezky.


Tvůj nepřítel


Dopis vzplál hned, jak jej Severus dočetl do konce. Třásly se mu ruce. Okamžitě dostal velký strach o Hermionu. Otočil se do toho ticha, které v místnosti vládlo a řekl tiše: “Chcete, abych se přidal k vyšetřovatelům, že?” Harry kývl: “Co bylo v tom dopise?” zeptal se Ron: “Nic důležitého. Ten vrah chce, abych přijal vaši nabídku, protože věří, že mě to k němu přivede a on se mi bude moci pomstít.” Ron otevřel ústa, ale Harry ho předběhl: “Takže je to někdo ze smrtijedů?” Severus kývl a Hermiona k němu popošla. “Je konec Severusi, nemusíš se toho zúčastnit!” stiskla jeho paži a Severus se podíval zpříma na Pottera a tu ruku setřásl: “Udělám to. Budu se účastnit, ale chci aby jste ochránili Hermionu!” Harry se na něj podíval a kývl. “Vrátíte se oba dva s námi do Anglie?” Severus chvíli zamyšleně koukal z okna a pak se otočil zpět na Pottera. “Ano, vrátíme se oba zpět. Ale až za týden. Musíme nejprve obstarat věci ve škole.”

Hermiona se na něj dívala a uvažovala co to má být. Tohle nebyl Severus, respektive ne ten, kterého si vzala. Z ničeho nic měl kamennou tvář a jakoby se úplně uzavřel. Oči mu zchladly. Napadlo ji, že nejspíše zvedl svoje mentální štíty, aby ochránil svoje já před něčím, co nechtěl aby vyšlo ven.

Aniž by to tušila, Harryho napadlo to samé co Hermionu, ale s tím rozdílem, že si všiml nenápadného znamení, které k němu Snape vyslal a které mu mělo naznačit, že s ním chce hovořit o samotě. Harry uvažoval, jak nejlépe dostat Rona a Hermionu pryč. Nemusel uvažovat dlouho: “Než se vrátíme zpět Rone, neříkal si, že tu máš bratrance? Jak se jen jmenoval?” Hermiona mu skočila do řeči: “Rupert Grint! Jestli chceš, já tě za ním vezmu Rone!” nabídle se. Ron chvíli váhal, nerozešli se s Hermionou zrovna v nejlepším, ale ona zjevně chtěla ten debakl vymazat. Podíval se na Harryho a hledal známky zamítnutí. Harry ho ale zklamal, protože se narovnal a podíval se na Rona přísně: “Myslím, že by jsme se měli přestat chovat jako děti Rone. Vím, že jste spolu chodili, ale Hermiona si vybrala. Ty jsi si nakonec taky vzal Levanduli.” Hermiona vypískla: “Ty jsi ženatý?” a v Ronovi se to najednou uvolnilo a rozchechtal se. “Myslíš, že jsi jediná, kdo chtěl navléknout manželský chomout, nebo co? Harry je taky ženatý! Vzal si Ginny tohle léto a jsou v očekávání.” podal Hermioně s úsměvem ruku a když ji přijala, přitáhl si ji do kamarádského objetí.

Severus na ně koukal s odstupem, spolu s Harrym a oběma probleskla myslí vzpomínka na jednu známou písničku od My Chemical Romance - Teenagers.




59 zobrazení0 komentářů