• Mimosa Confiante

Jste ženatý profesore! 3.díl

Aktualizováno: 11. 4.


Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

 

Hermiona se cítila v sedmém nebi. Seděla na hodině přeměňování a přemítala o celém tom krásném ránu. Když odešli z bytu, šli spolu až skoro ke škole. Severus ji pořádně políbil a ještě jednou po ní sjel oceňujícím pohledem, který ji extrémně potěšil.


Jak seděla, podepřela si hlavu a najednou si všimla, že ostatní se zvedají a odcházejí. U její lavice se zastavil Grint a na něco se jí ptal. Koukala na něj, než se vrátila do reality a vyděsila se. “Proboha Grinte! Já jsme se nějak zasnila. Co jsi říkal?” bylo vidět, že se mu to opakovat moc nechce. Odkašlal si: “Ty jsi vdaná Hermiono?”, mrkala když se snažila zpracovat jeho otázku: “Ah, ano. Jsem. Ehm.” úplně zapomněla, že si den předtím ten prstýnek nasadila. Uvažovala, zda to nebyl chybný krok, ale pak mávla rukou: “Snad to nevadí?” Grint potřásl hlavou: “Ne. Eh, chtěl jsem se zeptat zda by jsi se mnou a s naší partou nechtěla jít na oběd?”.


Usmála se na něj: “Ale jasně, jedině ráda!” s tím si konečně sbalila věci a šla s ním směrem k univerzitní menze. Tam se seznámila s několika studenty rozdílných ročníků a oborů. Co Hermionu už nepotěšilo, bylo kolektivní téma: “Severus”.


“Viděla jsi ho? Ten chlap má krásný zadek! A ty svaly.” ozvala se blonďatá dívčina naproti a Hermiona si promítla svého manžela: “Hmm” zahučela přízemně a na to se ozvala Lucy, sedící vedle Grinta: “Jo a ten jeho hlas. Vždycky když přednáší mám pocit, že se udělám jen z toho jeho hlasu.” Hermiona si opět představila Severusovo hlas a zaúpěla v duchu, protože ano, přesně tak. Ona musela souhlasit. “Slyšel jsem, že chodí s Perry ze třeťáku...” podotkl Grint a Hermiona strnula: “Nemožné.” vyhrkla, načež si okamžitě uvědomila svou chybu, když se na ni otočilo celé osazenstvo stolu: “Proč?” ozval se Grint: “No, je to profesor. Silně pochybuju, že by ohrožoval svoji kariéru tím, že by měl něco se studentkou!” Lucy pokývala hlavou, ale Jennifer, blondýnka zavrtěla hlavou: “Na univerzitě to není zakázané!”.

Zbytek hovoru seděla celá zkoprnělá, když se na ni ze všech stran hrnuly pomluvy o Severusovi. Byly to však jen pomluvy?


Severus stál u katedry a prohlížel si své žáky. Byla poslední dvouhodinovka a měl mít Hermionu. Když viděl, jak vešla usmál se. Nicméně opětovaný úsměv neviděl. Hermiona se záměrně vyhla jeho pohledu. Přemýšlel, co celý den dělal a co by ji mohlo rozladit. Když na nic nepřišel, řekl si, že ji zkusí rozmluvit v hodině. Pak to zavrhl, protože by se to na stoprocent zvrtlo! Nechal to tedy být a když zkontroloval hodiny a zjistil, že je čas, začal výuku. Na ten den to byl Mnoholičný lektvar. V určité podobě jej znal každý student, protože to bylo učivo předcházejícího studia, ale už málokdo věděl, že mnoholičný lektvar má mnoho variant, které je možné uvařit a že se liší potřebnými ingrediencemi a výsledným efektem. Severus svoji práci opravdu miloval. Konečně.


Hermiona vešla do třídy a zachytila Severusův pohled a úsměv. Byla však rozhozená a nehodlala mu ten úsměv opětovat. Nejdřív si to s ním bude muset vyřídit. Jestlipak ví, jaké řeči se o něm šíří. Snažila se si vybavit kdo je Perry a jak vypadá. Na jednu stranu vnitřně cítila, že by jí Severus nepodváděl. Nikdy by jí takhle neublížil. Ale na druhou stranu jí přišlo, že se děsivě změnil. Nový účes byl poslední kapkou v její důvěře. Nyní byla rozhozená. Rozhodla se tedy pevně, že chce aby to dal najevo. Že chce aby každý věděl, že je její. Ale tušila, že to nebude tak jednoduché.


Severus se jí celou hodinu snažil nějak vtáhnout do hovoru, protože věděl, že ona o mnoholičném lektvaru ví to samé, co on. Ostatně základní variantu uvařila již v Bradavicích ve druhém ročníku. Ale Hermiona odpovídala sporadicky a bez zápalu. Severus se tedy rozhodl, že spolu půjdou domů a zajdou si na večeři. Došel při výkladu až na úroveň její lavice: “Slečno Grangerová, zůstaňte po hodině.”, když kývla ušklíbl se, jak bylo jeho zvykem a šel zpět ke katedře. Přemýšlel, kam by mohli zajít. A pak se usmál, když psal na tabuli možné variace mnoholičného lektvaru.


Hermiona jej poslechla. Počkala až hodina skončí a došla ke katedře. Rozhlédla se a když už se třída vyprázdnila začala: “Copak, Severusi?” Ten se otočil a s úsměvem navrhl: “Také pro dnešek končím, napadlo mě, že bychom si mohli zajít na večeři, co ty na to?” Hermionou prolétla radost: “Ano, to by bylo super! Dlouho jsme spolu nikde nebyli!” Severus kývl: “Tak chvilku počkej, vezmu si kabát z kabinetu a můžeme vyrazit.” Hermiona zase slétla trochu na zem: “Mám počkat venku? Nebo kde?” Severus se zamyslel: “Asi ano. venku to bude nejlepší.” V Hermioně to zažehlo velmi nelibý pocit, ale otočila se a odešla čekat.


Přede dveřma stála již několik minut, když jí došla trpělivost a vydala se do útrob školy, Severuse najít. Šla najisto, protože moc dobře věděla, kde má kabinet. Potkala však Grinta, který jí zdržel zajímavou otázkou do bylinkářství a Hermiona jako vždy zcela propadla té příležitosti někomu pomoct. A začala mu vysvětlovat, jak rozezná byliny andělika a bolševník.


Severus si uklízel věci ze stolu, připravený si vzít plášť a vyrazit za Hermionou, když se na dveře kabinetu ozvalo klepání: “Pane profesore?” nakoukla dovnitř rusovlasá dívka. Severus se na ní chvíli díval, lehce si povzdechl a pozval jí dovnitř: “Co potřebujete slečno Goldenová?” ani se na ní nepodíval, stále se přehraboval v dokumentech a čekal až si sedne, proto jej překvapilo, když se ocitla blízko něj za stolem. Objala jej kolem krku a přitiskla svoje rty na jeho. Severus překvapeně zamrkal a vyděsil se. Odstrčil ji a zavrčel tak, jak to znali jen studenti v Bradavicích: “ Co to mělo znamenat? Jste dutá hlava, tak jste přišla svést profesora, aby jste dostala lepší hodnocení?” z hlasu mu odkapával chlad a jed: “Myslíte to vážně profesore?” zeptala se sladce Miranda: “Já jsem se do Vás zamilovala...” usmála se plaše, naprosto ignorujíc ten jeho pohled a zcela negativní postoj těla. Severus ji chytil za límec a vytáhl lehce nahoru: “Tohle. Je. Nepřípustné. Chování. K. Profesorovi! Máte štěstí, že nemám teď čas se s Vámi patlat, jinak bych Vás s chutí nechal drhnout kotlíky, nebo ještě lépe Vás dotáhl do kanceláře děkana a nechal Vás vyloučit! A teď vypadněte, dokud můžete!” V ten moment už Miranda tušila, že je zle. Narovnala se, aby budila alespoň zdání vyrovnanosti a než se za ní zaklaply dveře, zahučela. “Ještě se uvidíme profesore...”. Severus zíral na zavřené dveře a snažil se vydýchat tu nehoráznost. Opožděně ho napadlo, že jí měl vymazat tu vzpomínku, ačkoliv tušil, že nikdo na univerzitě není nitrozpytec. Byla to od války zakázaná disciplína na celém světě a jediným mistrem zůstal on sám, po Brumbálově smrti a smrti temného pána. Podíval se na své ruce a vzpomněl si na Hermioniny prosby ohledně prstýnku. Ve vteřině se rozhodl si jej navléci. Vzal si plášť a rozběhl se chodbou k východu, když narazil na Hermionu uvnitř, mluvící s tím hrozným šaškem, který mu připomínal tupého Weasleyho. “Hermiono!” vyhrkl, když k ní rázně došel, protože nemohl utíkat přímo před ní jako blázen.


“Anděliky lodyha je bělavě ojíněná, často nafialovělá a.” zarazila se, když zaslechla Severusův hlas. Dívala se jak k ní poněkud udýchaně došel a snažila se potlačit nepříjemný pocit. Nikdy neběhal. Podívala se na Grinta, který na něj také nepokrytě civěl a pak jí to došlo, on se nedivil, že běžel. Severus ji oslovil Hermiono! “Ehm, dobrý den pane profesore. Děje se něco?” a očima těkala ke Grintovi, aby to Severus pochopil.


Severus samozřejmně nebyl žádný blbec, takže mu to došlo velmi záhy: “Omlouvám se. Slečno Grangerová, rád bych Vás požádal o pár minut času, mohla by jste jít se mnou?” Grint se tedy omluvil a nechal je s Hermionou osamotě. Severus se snažil chovat, jakoby nic. Pokynul jí k východu bez jediného slova.


Venku, v zapadlé uličce ji chytil za ruku a přemístil se s ní k restauraci, kterou vybral původně. Rozhodl se, že nebude měnit nic na svých plánech. Vešel dovnitř restaurace a otočil se, aby jí nabídl rámě. Číšník je usadil u stolu pro dva a Hermiona se prkenně usadila a dívala se na Severuse, očekávaje co jí chce sdělit, že udělal takový rozruch. V jejích očích opravdu velký, na to jak se snažil o utajení jejich svazku.

Severus se díval na své ruce a palcem pohladil prstýnek. Pak zvedl oči k ní a sdělil jí: “Rozhodl jsem se přiznat, že jsem ženatý a nasadil si prstýnek.” Hermiona otevřela ústa a pak zhroutila an židli s úsměvem a laskavým pohledem: “To tě tak rozrušilo, že jsi běžel aby jsi to sdělil a skoro nás prozradil celé univerzitě?” Severus potřásl hlavou: “Já neběhám!” řekl ve snaze to zamést pod koberec: “Sice neřeknu, že má žena je má studentka, ale snad budeš víc v klidu.” usmál se a vzal jídelní lístek: “Co si dáš?” dal najevo, že předcházející téma vidí jako uzavřené. Hermiona si povzdechla a kývla: “Dobrá. Víš, co mám ráda Severusi.” S tím to nechala na něm. Na jeho jednání je přišlo něco podivného, ale nechala se postupně ukolébat jho galantním jednáním…



19 zobrazení0 komentářů